2011 - ROK S FILMOM

Nešlo nám pritom o zostavenie „oficiálneho“ TOP rebríčka filmov s copyrightom 2011 (takých sa zrejme dočkáme v časopisoch Cahiers du cinéma, Sight and Sound či Cinepur). Cieľom skôr bolo upozorniť vás, drahí čitatelia, na filmy, ktoré možno unikli vašej pozornosti (z akýchkoľvek dôvodov) a stoja za pozornosť.

Poznámka k prepisu názvov filmov: aj pri odpovediach českých respondentov uvádzame slovenský distribučný/festivalový názov filmu, pokiaľ existuje. Ak bol film uvedený na festivale v ČR, ale nie v SR, slovenský názov je priamym prekladom českého názvu. Pokiaľ film nebol uvedený v SR ani v ČR (v distribúcii ani na festivaloch), ponechávame originálny názov s poznámkou. Pri všetkých filmoch je uvedený aj originálny názov.


Jana Bébarová, časopis 25fps

50/50 (50/50, r. Jonathan Levine)
Odvážně neotřelý, nesentimentální, vtipný a přitom tolik pravdivý a lidský pohled na vyrovnávání se s rakovinovým onemocněním, kterému (ať už přímo nebo u blízkého člověka) čelil snad každý z nás.

Drive (Drive, r. Nicolas Winding Refn)
Rok Ryana Goslinga. Nikdy bych si nemyslela, že bych alespoň na chvíli chtěla být v kůži Carey Mulligan.

I'm Still Here* (I’m Still Here, r. Casey Affleck)
Kontroverzní a nevyslyšené volání Joaquina Phoenixe po hereckém Oscarovi.

Odlúčenie Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, r. Asghar Farhadi)
Jedním slovem: skličující.

Prístrešok (Podslon, r. Dragomir Sholev)
Černý kůň a nekorunovaný vítěz letošního Febiofestu. Strhující konfrontace bulharských punkáčů se starostlivými rodiči jednoho z nich.


Pavel Bednařík, filmový historik, dramaturg a pedagog

Turínsky kôň (A Torinói Ló, r. Béla Tarr)
Výjimečná síla zmaru, která vystupuje v mlčení, stejně jako v každé pronesené větě. Metafyzická, minimalistická, ohromující odpověď na pocit politického a ekonomického zmaru současné Evropy. Geniální meditativní ambient soundtrack Mihály Víga. Dokonáno jest!

Chlapec na bicykli (Le gamin au vélo, r. Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne)
Další civilní příspěvek k tématu nepřenosnosti hodnot a rozpadu komunikace mezi dětmi (dětmi?) a dospělými. Jednoduchá záminka (= kolo) slouží jako metafora uvědomění.

Rodina je základ štátu* (Rodina je základ státu, r. Robert Sedláček)
Robert Sedláček uzrává v nejnadějnějšího současného českého filmaře, který dokáže být odlehčený, ironický, jízlivý i patetický zároveň. Pod nánosem klišé v názvu filmu se skrývá výjimečně rovnovážná a intenzivní, dramatická, sebezpytná zpráva o stavu české duše vyléčené Klausem, Zemanem, Grossem, Paroubkem, Topolánkem a N(n)ečasem.

Melancholia (Melancholia, r. Lars von Trier)
Pro mnohé elegantní a rafinovaný kýč, navoněná zdechlina. Pro mě strhující „ženský“ film od misogyna, který má větší a sofistikovanější apokalyptickou fantazii, než většina proroků konce civilizace. Ideální film k přípravě na skutečný konec světa, ideální zpráva o společnosti reálného kapitalismu v zajetí marnivosti, sebezahleděnosti a autopatosu.

Whore’s Glory* (Whore’s Glory, r. Michael Glawogger)
Věrozvěst úpadkových forem a projevů naší civilizace představuje další hloubkovou analýzu fenoménu prostituce a těla jako směnné hodnoty. Rakušan Glawogger ilustruje nejen národní filmařskou posedlost doslovnou tělesností a fetišem fyzické brutality, ale také totální rozpad harmonického vnímání těla v západní (euro-americké), ale i asijské společnosti.


Kamila Boháčková, česká filmová publicistka, pracuje jako redaktorka v Literárních novinách, své pravidelné rubriky má ve filmových časopisech Cinepur a Homo Felix, přispívá do Filmu a doby či do Filmového týdeníku na ČRO 3 Vltava. Edičně připravila monografické sborníky Bély Tarra a Akiho Kaurismäkiho.

Turínsky kôň (A Torinói Ló, r. Béla Tarr)
Ukázka lidské a filmařské zralosti, filmové adieu umění i civilizaci, příklad dokonalé filmové koncentrace a harmonie všech složek – vynikající tempo a kamera, hudba, herci, dokonalá scéna i kostýmy. Věřím, že se jedná o Tarrův poslední film, je z něj cítit loučení. Jeden z nejsilnějších filmů nejen roku, ale i desetiletí.

Odlúčenie Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, r. Asghar Farhadi)
Skutečně napínavé lidské drama, natočené zcela civilně a bez jakýchkoliv klišé. S minimem prostředků ukazuje podstatu a šíři nedorozumění mezi mužem a ženou, bohatými a chudými i mezi různými náboženstvími.

Býčia šija¹ (Rundskop, r. Michaël R. Roskam)
Málokdy se vidí tak vyzrálý debut, připomínající filmovou komplexností velká plátna mistrů, jako byl třeba Luchino Visconti. Možná trochu nadsazuji, nicméně je pikantní, že jde ve snímku o obchod s býčími hormony.

Kamene (Kamene, r. Katarína Kerekesová)
Zařazuji tento krátký film pro originální pojetí – málokdy se vidí baladický muzikál v animovaném filmu a navíc s tak sugestivní atmosférou!

Sny a túžby: Rodinné väzby² (Dreams and Desires: Family Ties, r. Joanna Quinn)
Další příklad osobitého přístupu k animaci, který jsem viděla letos na festivalu Anifest. Joanna Quinnová dokáže udělat animaci neuvěřitelně rozpohybovanou a sarkasticky vtipnou – geniální je scéna, v níž opilá postarší a rozložitější Beryl přivazuje kameru na ocas psovi, aby natočila svatbu jako vertovovskou „kino-pravdu“!

Poznámka: Vybrat pět filmů za rok jsou hrozná muka, filmových zážitků bylo letos mnohem víc (například nový film bratří Dardennů Chlapec na bicykli /Le gamin au vélo/, Alois Nebel Tomáše Luňáka, Le Havre Akiho Kaurismäkiho, Potápači v daždi³ /Tuukrid Vihmas/ Priita a Olgy Pärnových, master class Apichatponga Weerasethakula na Letní filmové škole a další). Nakonec jsem nevybírala jen filmy letošní, ale i ty, které jsou staršího data, ale teprve letos jsem je zhlédla.


Martin Ciel

Užitočný život (La vida útil, r. Federico Veiroj)
Zásadný film o láske k filmu vyrozprávaný v záberoch plných čierno-bielej krásy. Nostalgia a irónia sa mieša s bravúrou žonglovania s vyjadrovacími prostriedkami.

Aurora (Aurora, r. Cristi Puiu)
Príbeh nenápadného a obyčajného človeka, ktoréhokoľvek z nás. O tom, čo s nami dokáže urobiť osamelosť. Civilne zobrazená štúdia anonymného a nezmyselného násilia bez akéhokoľvek dramatizovania situácií či situačných efektov.

Post Mortem (Post Mortem, r. Pablo Larraín)
Jeden z najlepších politických filmov posledných rokov. Metafora kruhu konšpiratívnej hrôzy v dlhých a úzkych záberoch, takmer bez dialógov.

Turínsky kôň (A Torinói Ló, r. Béla Tarr)
Fascinujúci návrat Bélu Tarra k nekompromisne čistému štýlu oprosteného od zbytočností. Kinematografia tu dospieva takmer k dokonalosti. Spolu s Hanekeho Bielou stuhou zatiaľ jeden z najzaujímavejších filmov nového storočia.

Zimné prázdniny (Han Jia, r. Li Hongqi)
Zdanlivo možno jednoduchá, ale v skutočnosti veľmi sofistikovaná a brilantne nakrútená autentická historka o nudiacich sa kamarátoch. Nezávislý čínsky film, ktorý je dôstojnou poctou ranému Jimovi Jarmuschovi.

Mária Ferenčuhová

Melancholia (Melancholia, r. Lars von Trier), Turínsky kôň (A Torinói Ló, r. Béla Tarr), Strom života (The Tree of Life, r. Terrence Malick)
Tri veľké, ambiciózne filmy, ktoré sú „à l'air du temps“, vystihujú náladu časti spoločnosti a zasahujú nás práve svojou odťažitosťou - prvý chladným spektakulárnym manierizmom (je v ňom irónia alebo nie?), druhý dokonalým minimalizmom pri spodobňovaní de-genézy, či skôr postupného, nezvratného odpočítavania, a tretí megalomanským poeticko-filozofickým monológom s bohom. Všetky tri majú pozoruhodné začiatky: už v ich úvode je vlastne obsiahnutý celý film. Melancholiu otvára elekrizujúci sled apokalypticky ladených parafráz slávnych obrazov, v Turínskom koňovi je prvý záber afektívne tak nabitý, že by obstál aj ako samostatný krátky film, a v Strome života – budem trochu nemilosrdná – sa všetko podstatné udeje v prvých dvadsiatich minútach, zvyšok je len rozvlnená hladina jazera, do ktorého ktosi hodil kameň.

1989 (Keď som mal päť rokov) (1989: Dengang jeg var 5 år gammel, r. Thor Ochsner), Ľudia, ktorými som mohol byť a možno nimi som (People I Could Have Been and Maybe Am, r. Boris Gerrets). Oba sú to malé, nenápadné a bezrozpočtové filmy, jeden na pomedzí kresleného a dokumentárneho filmu, druhý polohraný dokument nakrútený na mobilný telefón. 1989 je kratučký film, ktorého úprimnosť vháňa slzy do očí: trauma z detstva, vykreslená akoby detskou rukou – neónovo zelené, takmer nezreteľné čarbanice na čiernom pozadí a k tomu prosté, srdcervúco zrozumiteľné rozprávanie. Ľudia, ktorými som mohol byť a možno nimi som zase pracuje s obrazovo-textovou koncepciou typickou pre mobilný telefón. Medzititulky evokujú SMS správy režiséra divákovi a zašumený obraz prekvapivo získava auru podobnú prastarým amatérskym záberom.


Petr Gajdošík, Nostalghia.cz

Melancholia (Melancholia, r. Lars von Trier)
Mimořádné zklamání, vyvolané možná i jistým očekáváním po předchozím díle (Antikrist), obsahově sice uměle vykonstruovaném, ale přece jen díle, jenž bylo u tohoto tvůrce po dlouhé době konečně něčím co je založeno na filmové řeči. Melancholia ke své místy až strhující formální podobě nemá prakticky žádný smysluplný obsah nebo sdělení.

Farba granátového jablka (Cvet granata / Sajat Nova, r. Sergej Paradžanov)
Ačkoli znám film léta, při letošní přípravě české edice na DVD jsem si opravdu uvědomil, jak je práce s čistě vizuálním konceptem, koláž statických obrazů s verši vyprávějící o údělu člověka u tohoto filmu vizionářská a na dobu svého vzniku odvážná.

Marketa Lazarová (Marketa Lazarová, r. František Vláčil)
Mám na mysli především obnovenou distribuci filmu v digitalizované podobě, která přináší Marketu Lazarovou ve velmi dobré obrazové a především zvukové kvalitě, která vyzdvihuje stěžejní kvality díla a nijak ho na rozdíl od předchozích distribučních kopií nedevalvuje.

Osemdesiat listov (Osmdesát dopisů, r. Václav Kadrnka)
Velmi příjemné překvapení v české produkci, u nějž mám opravdu pocit, že autor chtěl něco sdělit. V dojmu navíc rezonuje minimalistická forma, kterou autoři svému filmu dali, evokující nejen atmosféru doby a vnitřní stav hlavního hrdiny, ale mj. i existenciální poetiku Bressonových filmů.

Strom života (The Tree of Life, r. Terrence Malick)
Mezi novinkami můj absolutní favorit na několik let dopředu, u nějž oceňuji hlavně upřímnost sdělovat věci zdánlivě prosté (intelektualizovanému publiku se pak nutně jevící jako banální) a pak naprosto mimořádnou formální stránku díla, které staví na doznívání a postupném skládání obrazů až v pomalu plynoucím čase po zhlédnutí filmu. Nebojím se o Stromu života hovořit ani jako o nové dimenzi kinematografie...


Jaroslav Hochel, filmový publicista

Zabil som svoju matku (Je tué ma mère, r. Xavier Dolan)
Debut ani nie 20-ročného geniálneho multitalentovaného dieťaťa kanadskej kinematografie. Ťažká, psychologicky náročná téma zložitého vzťahu matky a dospievajúceho syna, spracovaná bez ťaživosti, s výrazným autorským rukopisom.

Imaginárne lásky (Les amours imaginaires, r. Xavier Dolan)
Dolanov druhý film, podmanivý príbeh o neopätovaných láskach. Viac hravosti a humoru v porovnaní s debutom, geniálny súlad príbehu, obrazu, hudby, výtvarnej zložky. Dolan ľavou zadnou zvláda scenár, réžiu, hlavnú úlohu, podiel na produkcii, výprave a výbere hudby.

Single Man (A Single Man, r. Tom Ford)
Prekvapivý debut módneho návrhára Toma Forda, v ktorom jeden deň hlavného hrdinu stačí na zobrazenie zložitosti života. A neúprosnosti smrti. Vynikajúci Colin Firth v titulnej úlohe.

Stockholm East (Stockholm Östra, r. Simon Kaijser)
Čerstvý zážitok z MFF Bratislava. Precízne vybudovaný, emocionálne silný, ale nesentimentálny psychologický príbeh s atmosférou a možno i kontroverzným vyznením.

Nickyho rodina (Nickyho rodina, r. Matej Mináč)
Keďže zadanie ankety bolo aj negatívne, tak určite tento opus. Toľko didaktickosti, polopatizmu, pátosu, opisnosti, zdvojených informácií, klišéovitosti a citového vydierania pokope som vari ešte nevidel. Dôkaz, že ani veľkú tému nemožno žmýkať donekonečna. Prekvapili ma pozitívne ladené recenzie z pera autorov, ktorých si vážim.


Tomáš Hudák (1988) je študentom filmovej teórie a histórie, príležitostným publikujúcim a spolupracovníkom niekoľkých festivalov.

Vlastný životopis Nicolae Ceauşesca⁴ (Autobiografia lui Nicolae Ceausescu, r. Andrej Ujica)

Drive (Drive, r. Nicolas Winding Refn)

Faust (Drive, r. Alexander Sokurov)

Strom života (The Tree of Life, r. Terrence Malick)

Turínsky kôň (A Torinói Ló, r. Béla Tarr)

Možno by som nedal za všetky ruku do ohňa, no je pre mňa zaujímavé, ako tieto filmy idú až do krajnosti. Sú vystavané na istom princípe, tento princíp však nevytvára iba základnú kostru, ale vystupuje neustále na povrch. Vidíme ho v každom zábere (či už má pol sekundy, alebo desať minút). Nedeje sa to pritom mechanicky a samoúčelne, nevidíme iba vopred stanovený koncept a jeho naplnenie, stavebný princíp vyjadruje uchopenie tej ktorej témy z iného kraja. Navyše, všetky tieto filmy výrazne pracujú s obrazom – dnes, keď sa toľko hovorí o digitalizácii a s ňou súvisiacimi zmenami v chápaní (fotografického) obrazu.

Daniela Chlapíková, organizátorka LFS 4 živly

80 listov (80 dopisů, r. Václav Kadrnka)
Konečne český film reflektujúci našu spoločnú históriu intímnym a minimalistickým spôsobom.

Kouř (Kouř, r. Tomáš Vorel)
Zážitok leta. Na plátne v amfiteátri v Banskej Štiavnici to Arnoštek naplno rozbalil. A bolo to fajnové.

Pina (Pina, r. Wim Wenders)
Dance, dance, otherwise we are lost.

Láska shora (Láska shora, r. Petr Marek)
Do tretice český film. Experimentálne ladený príbeh troch kamarátov. Prirodzenosť vo filme ma vždy poteší.

Sindibád (Szindbád, r. Zoltán Huszárik)
Najznámejší „dzsentri“ maďarského filmu v podaní legendárneho Zoltána Latinovicsa v réžii Zoltána Huszárika. Formálne výnimočný film.


Martin Kaňuch, Kino-Ikon / Edičné oddelenie SFÚ

Deep End (Deep End, r. Jerzy Skolimowski)

Staré mačky (Gatos viejos, r. Sebastian Silva)

Užitočný život (La vida útil, r. Federico Veiroj)

Náš deň príde⁵ (Notre jour viendra, r. Romain Gavras)

Pixillation (Pixillation, r. Lilian Schwartz)


Jan Kolář, šéfredaktor časopisu Cinepur

Odlúčenie Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, r. Asghar Farhadi)
Farhadi dokázal svým posledním snímkem dvě věci. Že film o rozvodu manželů může být stejně napínavý jako hitchcockovský thriller a že občas se i v rámci kinematografie stane zázrak a vznikne dílo, jehož sílu ani obsah nelze přes všechnu jeho srozumitelnost převyprávět slovy.

Konečná uprostred cesty (Halt auf freier Strecke, r. Andreas Dresen)
Pravděpodobně nejtrýznivější a zároveň nejcivilnější film o smrti a strachu z umírání, který jsem kdy viděl. Úzkost podaná beze stopy cynismu i sentimentu.

Hra (Play, r. Ruben Östlund)
Östlund svým třetím filmem dokázal, že patří mezi nejinteligentnější a nejoriginálnější režiséry současnosti. Neznám nikoho, kdo by dokázal tak inovativně kombinovat možnosti dokumentárního a fikčního filmu - a nad to s jejich pomocí analyzovat zcela aktuální společenské problémy.

Vtedy v Anatolii⁶ (Bir Zamanlar Anadolu'da, r. Nuri Bilge Ceylan)
Jestliže velké filmy dokáží zviditelňovat plynutí času, pak Ceylanův film patří mezi ty největší. Esence smutku a únavy, se stopami zcela nepravděpodobné naděje.

Drive (Drive, r. Nicolas Winding Refn)
Mám prostě rád filmy, v nichž se jezdí autem, a po jejichž skončení mám potřebu si zpívat, natáhnout bundu a vyrazit do noci.


Peter Konečný, šéfredaktor filmového portálu Kinema.sk.

Faust (Faust, r. Alexander Sokurov)
Úchvatný jednotný tok filmových obrazov, myšlienok, zvukov. Pôsobivé dielo modernej kinematografie.

Michael (Michael, r. Markus Schleinzer)
Strohá a minimalistická podoba zla. Napätie vyvolané obrazom bez lacného napĺňania diváckych očakávaní.

Odlúčenie Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, r. Asghar Farhadi)
Strhujúci príbeh je hrou s diváckou neistotou, bez jasnej definície charakterov postáv. Dráma bez lacnej nádeje. Jeden z mojich najsilnejších filmových zážitkov roka.

Melancholia (Melancholia, r. Lars von Trier)
Aj keď sa divák obrní antitrierovským štítom, stále nemá šancu. Depresia asi nemôže mať krajšiu podobu. Čím nás ešte môže Trier prekvapiť?

Tyranosaurus⁷ (Tyrannosaur, r. Paddy Considine)
Herecký koncert a perfektná štúdia psychológie postáv. Pozoruhodný režijný debut!


Eva Križková, zodpovedná redaktorka časopisu KINEČKO

Melancholia (Melancholia, r. Lars von Trier)
Pre odvahu a talent postaviť diváka zoči voči relativite ľudských hodnôt a prchavosti ľudskej existencie.

Turínsky kôň (A Torinói Ló, r. Béla Tarr)
Pre dokonalosť formy schopnej uniesť závažný filozofický obsah.

80 listov (80 dopisů, r. Václav Kadrnka)
Pre absolútne originálne a priame zobrazenie individuálnych spomienok so spoločenským presahom.

Melissa, mama a ja (Melissa, Mom & Me, r. Limor Pinhasov)
Pre priamosť a silu ženskej dokumentárnej výpovede.

Frigo ako Sherlock Holmes (Sherlock, Jr., r. Buster Keaton)
Pre pripomenutie, že filmová reč sa nevyvíja lineárne a chronologicky.