PREVIEW: FONTÁNA

„Ve svém jádru je Fontána velmi jednoduchým milostným příběhem o ztrátě blízkého člověka a o tom, co vás taková zkušenost naučí,“ říká Aronofsky. „Thomas v každé inkarnaci miluje Izzi tak hluboce, že je ochoten udělat pro její přežití naprosto cokoliv. Bohužel si ale neuvědomuje, že zatímco vyvíjí obrovskou snahu o to, aby spolu mohli žít věčně, její život mu utíká pod rukama.“

„Když jsem si poprvé přečetl scénář, vyvolal ve mně pocity obrovské naděje,“ říká Hugh Jackman, kterého Aronofsky vybral do titulní role po shlédnutí jeho výkonu v divadelním muzikálu The Boy from Oz. „Pojednává o moderním mýtu. Pokud to chápu správně, jsou mýty příběhy, které nám pomáhají pochopit smysl života. A tyhle věci nejsou nijak vysvětlitelné, proto si vymýšlíme příběhy, které jsou blízké našemu srdci a dokáží v nás navodit pocit, že tomu přece jen rozumíme. Tyhle pohádky možná nemají žádný význam z vědeckého hlediska, ale určitým způsobem nám vysvětlují fungování světa. A tohle pro mě udělala Fontána. Odehrává se v různých fantastických světech, ale ta Thomasova snaha je velmi lidská a pozemská.“

VIZUÁLNÍ POJETÍ

Vytvořit tři různé světy, v nichž se příběh odehrává, vyžadovalo skupinu velmi zručných filmařů. Aronofsky naštěstí sestavil takový tým již před lety ve své vlastní společnosti Protozoa Pictures. Většina lidí, sdružených pod hlavičkou této produkční firmy, se podílela na všech jeho filmech.

„Filmařina je pro nás taková rodinná záležitost,“ říká Eric Watson. „Když jsme natáčeli Pi, bylo nás všehovšudy osm, takže nebylo nijak těžké tu rodinnou atmosféru navodit. Byla tam Darrenova maminka, která nosila každé ráno na scénu slané pečivo. Teď je najednou okolo 300 lidí, ale člověk se i tak musí snažit, aby to byla pořád intimní záležitost. Pokud byste nedokázali navázat podobný vztah se svým štábem a herci, jakým způsobem by měli pochopit, co se snažíte natočit?“

Natáčení Fontány se trochu podobalo natáčení tří krátkých velkofilmů. „První část je hodně mýtická, pojednává o španělských dobyvatelích a krásné a tajemné královně. Do toho prostředního příběhu, který se odehrává v současnosti, se zase herci mohli pořádně zažrat, protože obsahuje velmi náročné emocionální scény. A ta třetí část, v níž Tom cestuje tím nádherným vesmírem k zářivé mlhovině, je spíše metafyzická, téměř psychedelická záležitost,“ říká režisér. „Bylo to opravdu hodně zábavné, protože jsme každých pár týdnů měli možnost pracovat na příběhu z jiného milénia, který vyžadoval zase něco jiného než ten předchozí.“

Příběh vyžadoval také to, aby byly tři epochy plynule propojeny, v čemž Aronofskému vypomohli kameraman Matthew Libatique, hlavní výtvarník James Chinlund, střihač Jay Rabinowitz, vedoucí speciálních efektů Jeremy Dawson a Dan Schrecker, vedoucí masek Adrien Morot, návrhářka kostýmů Renée April a skladatel Clint Mansell.

„První film, který jsme spolu natočili, byl černobílý,“ říká kameraman Matthew Libatique, který nasnímal všechny Aronofského filmy včetně studentských. „Tehdy jsme se naučili, že pomocí omezené palety můžete velmi efektivně podtrhnout to, co se snažíte říct. Proto se tenhle film omezuje téměř výhradně na odstíny bílé a zlaté. Jsou tam i nějaké jiné barvy, ale ty jsou přírodní. Udělal jsem si fotky, abych dokázal sladit vizuální jazyk všech tří časových období. Pomocí nich jsem pak zjišťoval, jestli ta stylizace není přehnaná nebo naopak nedostatečná.“

Hlavní výtvarník James Chinlund pro film vytvořil celou řadu ohromujících scén včetně majestátního trůnního sálu královny Isabel, který je plný kolonád, ozdobných řezeb a svící; mayského nádvoří ve starověkém Mexiku; Tommyho laboratoře; velkého Stromu života, který symbolizuje nesmrtelnost; a Tomovy unikátní organické vesmírné lodě.

„Nejtěžší bylo navrhnout ten strom,“ říká Chinlund. „Lidské oko si dokáže všimnout sebemenšího odklonu od přirozené struktury různých přírodních útvarů, takže bylo nesmírně důležité, abychom ho udělali dokonale.“ Výsledný model byl v podstatě „takový Frankenstein. Vydali jsme se na jezero v severním Quebecu, odkud jsme se vrátili s parádními kusy naplaveného dříví. Takže konečky větví a většina kořenů je skutečných. Potom lidé z oddělení, které se zabývá vytvářením modelů, udělali z těch větví a částí jiných stromů odlitky, které jsme nakonec připevnili na velkou kovovou kostru. Pak jsme tam přidali skutečnou i umělou kůru, natřeli to a udělali různé závěrečné úpravy. Takže je to doopravdy takový hybrid.“

Chinlundův strom pak ve filmu cestuje do vzdálené mlhoviny Xibalba na okraji vesmíru, kam se jej snaží Tom Creo dopravit ve své vesmírné lodi. „Typická filmová vesmírná loď má spoustu poblikávajících panelů a přístrojů,“ říká Aronofsky. „Ale ty přece zakrývají ten nádherný výhled. Proto jsme se rozhodli, že ji očešeme tak, aby měla opravdu jen to, co vyloženě potřebuje k tomu, aby plnila svůj účel – čili dokázala přepravit Toma a ten strom skrz vesmír.“

Výsledek připomínal spíše než vesmírný koráb mýdlovou bublinu. „Za pět set let se budou technologie od těch současných velmi radikálně lišit, proto nemá tahle vesmírná loď žádná tlačítka ani ovládací panely,“ říká Watson. „Je na ní něco magického, protože vlastně není nikde vysvětleno, jak funguje. Nevíte, jak do ní Tom dostal ten strom ani jak ji ovládá. Pouze v ní sedí a užívá si tu jízdu.“

Při vytváření vizuální složky se kreativní tým snažil vytvořit nadčasovou a originální podobu vesmíru, která by se nespoléhala pouze na počítačově generované obrazy. „Když jsme se shodli na tom, že bude vesmírná loď průhledná, museli jsme ještě vymyslet, jak bude vypadat samotný vesmír. Chtěl jsem publiku předvést něco jiného než to, co už mělo možnost vidět – něco organického.“

S tímto úkolem se obrátil na Jeremyho Dawsona a Dana Schreckera ze studia na vizuální efekty Amoeba Proteus (dceřiná společnost Protozoa Pictures), kteří najali britského fotografa Petera Parkse. Ten následně nafotil mikroskopické chemické reakce v Petriho misce.

„Ten miniaturní svět na Peterových fotografiích se hodně podobal tomu, co jsme viděli na fotkách z Hubbleova teleskopu. Když jsme je zvětšili, vypadaly tyhle žijící věci jako vesmír.“