PREVIEW: TEAM AMERICA

"Spokojenost, cenzoři?" (Stone)

Stone s Parkerem se vždycky potýkaly s cenzurou, prozatím velice úspěšně, když jejich pravidla obracely naruby a za "animovaný film" si vysloužili přísné označení "R", protože je v něm sex, násilí a sprostá slova (která nevadí). Může za to Mr. Orgazmo, (velice prostinký příběh o prosťáčkovi, který se rozhodne točit porno (hraje ho a sám sebe mocně režíruje Matt Stone)), který si vysloužil nejpřísnější možnost klasifikace a tím byl způsoben propad v kinech, protože na filmy takhle označené některé noviny nechtějí vůbec uveřejňovat reklamu. V případě Team America měli rovnou tvůrci v hlavách to, že natočí loutkový biják s přístupností R, kde se bude souložit, sprostě mluvit a provádět všelijaké surovosti. To se samozřejmě studiu nelíbilo, ale když vyšel South Park, tak proč nakonec ne?

Nejvíce problémů měli se sexuální scénou, do které sice schválně vložili tělesné tekutiny, aby pak mohly být odstraněny, ale to zjevně cenzorům nestačilo a zdroje o přestříhávání uvádí od 9 až do 12 verzích právě oné ožehavé scény. O délce oné cenzurou postižené scény se samotní tvůrci jednou vyjadřují jako o jednominutové, podruhé zase jako o tří a půl apod. Na příkladu této scény se potvrdila směšná pravidla MPAA o počtu zobrazovaného, kdy Jim v Prcičkách smí kopulovat s koláčem pouze "třemi vrzy". Robert Friedman, který se u Paramountů stará o dohled na klasifikaci filmu, se k důvodu zkrácení vyjádřil, že problém v sexuální scéně loutek je právě v míře zobrazovaného, jak často a jak moc poloh vystřídají. "Vše to bylo na míře ukazovaného a jak byl sex intenzivní." Z těch důvodů si Team America vysloužil směšné odůvodnění hodnocení "R": "pro zobrazované násilí, sexuální humor; násilné obrázky a velice sprosté výrazivo - vše s loutkami." 

Každopádně plná verze bude na DVD, jež bude obsahovat o minutu delší film v necenzurované a MPAA neoklasifikované podobě. Jinak dva týdny po premiéře se stejně vyskytla na internetu (bohužel bez hudebního podmazu "I need this, I need love, I need you…"). Takže pokud je vám víc jak 18, podívat se na ni můžete na těchto stránkách, vy parchanti! :-)

"Nejúžasnější zjištění bylo, že Bruckheimerovy filmy jsou vlastně muzikály!" (Parker)

Ale tihle "parchanti" mají vlastně velice citlivou duši, což je znát na jejich písničkách! Ač si všichni v South Parku oblíbili  ihned zkultovnělý song "Strejd*mrd", na Oscara byla nominována píseň Blame Canada, kterou dokonce sborově, s pozměněným, cenzorsky upraveným textem zazpíval na předávání Robin Williams. Akademici asi nebyli šťastní z toho, že Stone s Parkerem na předávání dorazili v ženském oblečení: Stone v růžovém dámském oblečku, Parker v zeleném úboru s velkým dekoltem! Přesto si plešouna neodnesli, což bylo vynahrazeno v následujících ročnících cenou pro Eminema, aby se splatila daň kontroverzi.

Ale nesmí se zapomenout na člověka, který hlavně stojí za všemi písněmi, většinou textů a hudebním aranžmá, Marca Sheimana! Ten měl na starost i všechny skladby v Team America, stejně jako instrumentální doprovod, ale ten byl Paramountem odmítnut, tak v rychlosti těsně tři a půl týdne před premiérou byl nahrazen Henrrym Gregsonem-Williamsem, což je ten největší vtip filmu spolu s výběrem kameramana (o tom bude také řeč, ale až později)! Henrry Gregson-Williams složil hudbu k Bayově Skále a Armageddo-nu, vůbec skládá pod záštitou Jerryho Bruckheimera (např. Veronica Guerin). Přehnaně heroická a patetická hudba dodává snímku grády, zalátává hluchá místa a navíc působí jako juxtapozice k dění na plátně ke scénám nekončícího zvracení a orálního sexu. A ve spektáklu nabitém akcí se najednou děj zastaví, aby se vyvalila písnička, která popisuje, jak se postavy cítí, protože po studiu Top Gunu, Armageddonu a Pearl Harboru Stone s Parkerem zjistili, že stejný postup je i ve filmech dua BaB, akorát postavy nezpívají, jen je jejich nálada vyjádřena spoustou cool záběrů a písní valící se z plátna, třeba od Aerosmith.    

Shaimanovy písně ale zůstaly, jenže nedosahují choreografického vrcholu jako v South Park: Peklo na Zemi, ale ve skutečnosti jsou sofistikovanější a vtipnější, skvěle by se hodily do jakéhokoliv filmu Michaela Baye a Jerryho Bruckheimera (obdobně jako "Chtěl bych žít tam nahoře" do libovolné Disneyovky). Divím se, že třeskutě zábavná píseň "Chybíš mi víc než Michaelu Bayovi cíl, když dělal Pearl Harbor…" nebyla alespoň na toho Oscara nominována. Ale ještě větší geniality dosahuje song "Montáž", který se již s trochu odlišným textem vyskytl v druhé epizodě 6. série South Parku, díle "Asspen". Celý tón bijáku udává hymna "Amerika, kurva jo", jež skvěle vystihuje buranství dnešních akčních filmů, a která v různých náladových obměnách prochází celým filmem, od kreténské rádoby-drsnosti do velice citové podoby. Pokud si zvyknete na hlas a vlastně romantickou duši, protipól Saddama Husajna z Pekla na Zemi je Kim Jong_Il se svou písní "Jsem tak osaměrý, já chudáček malý". Parker lakonicky komentuje, že až Il uslyší sám sebe zpívat o své maličkosti, rozpláče se, protože je to vlastně krutá pravda a on si to v temn moment uvědomí…

Když jsem nakousl podobnost se South Parkem, nelze opomenout, že ten biják je úžasně "vymazlený" a dokonalý po technické stránce, jen obsahuje schválně z recese ponechaný primitivní prvek, jako jsou v TA u loutek vodící lanka a v SP jednoduchá animace postav. Stejně jako v Pekle na Zemi je zde zesměšněno několik herců, hrdina nakonec získá dívku svého srdce, vše vyvrcholí na ceremoniále, kde se odehraje i brutální řežba - i sprostá slova jsou zužitkována a nejsou používána pouze samoúčelně! Ovšem duo SaP si je toho vědomo a dokáže z toho nápadu těžit, jako když Cartman poznamená, že "animace Terence a Philipa je strašná", stejně jako většina humoru Světového policajta vyplývá z toho, že "vážné věci dělají loutky, protože loutka vypadávající z auta je prostě vtipnější než nějaká satira" (Parker). Právě pohyb loutek je velice legrační, když se to spojí ještě s přehršelem nápadů, jako když jsou mezi dvě loutky vpuštěny opravdové kočky, které představují Ilovy mazlíčky, černé pantery. Proto je nutné zhlédnout Team America rozhodně víckrát, protože napoprvé se nedá vychytat to, že sídlo HOMO - Herců oblíbených mezi ostatními obklopují palmy tvořené z bankovek, že v paláci hlavního záporáka a "prdele" je živá socha, člověk natřený jako ona (při bližším pohledu je vidět, že mrká). Největším fórkem je ale to, že domečky okolo Ilova paláce jsou tvořeny z krabic na čínské jídlo či malých odpadkových košů. 

"Co by asi na našem místě udělal Jerry Bruckheimer?" (Stone)

Přesto se i na satiru v druhé půli dostane, ale ta první je nabitá tolika parodiemi a nápady, že to až není možné. Při sledování všech akčních novodobých filmů vypozorovali snad vše, co dělá akční film akčním filmem a vypíchli to tak dokonale, že se tomu až nedá věřit. Hlavní hrdina Gary má mindrák z dětství, který mu činí značné psychické problémy, nemůže se rozhodnout, zda do týmu má jít, do týmu, kde ho nesnáší Chris, ale pak si vše v závěru vyjasní, navíc se do něj zamiluje Sára, ke které ale něco cítí Joe apod. Love-story jako z pitomoučkého deníčku puberťačky, ale okořeněná spoustou akce, naprosto precizní, jež má lépe sestříhané a na sebe nastříhané záběry, než filmy, ke kterým odkazuje: transformací limuzíny na Muže v černém, proměnou Geryho tváře na Tváří v tvář, zatopením kanálu zase Nebezpečnou rychlost II, "koktejlovou" oslavou k Top Gunu a akce ve vzduchu upomíná Pearl Harbor, stejně jako skladbou Battle without honnor and humanity a nasnímáním, tempem střihu - k prvnímu Kill Bill.

Nepřehlédnutelné jsou i jasné odkazy na Karate Kida a Matrix v soubojových scénách, ale pak je zde spousta menších fórků, které jsou v druhém plánu, jako káhirská hospoda stylizovaná do baru z Hvězdných válek, akorát v ní hraje hudba pozpátku. Vedle slovních referencí k Top Gunu a Pearl Harboru je zde i používána replika ze Star Treku, "Quaplah!", což znamená něco jako "úspěch" a herci v organizaci HOMO jí říkají pokaždé, když jdou do akce. Dávejte ale pozor i na zdi kin, kdy v Pekle na Zemi byly k vidění plakáty na "Mechastreisandu" a obdobné "trháky". V Team America se ale jedná o skutečné snímky, jeden poměrně s filmem pro svou loutkovou tématiku spřízněný -  plakát na Sémě Chuckyho. Kostým, který má Líza na sobě při závěrečném ceremoniálu, je totožný, který nosí "Indy-girl" v Chrámu zkázy. Takže by nemělo nikomu, kdo se vyzná v současné komerční kinematografii, dělat problémy to, na co ta která scéna odkazuje. I když pro našince asi narážku na slavný broadwaský muzikál, kde všichni mají AIDS, Rent (tedy v Team America "Lease"), málokdo pochopí…

Samostatný odstavec si zaslouží parodie na Vymítače ďábla, kdy hlavní hrdina vyjde opilý z hospody a pokropí celou zem zelenými fazolkami. Jedná se o scénu, která se spolu se sexem marionet zapíše jistě do dějin kinematografie a u které budete buď se znechucením zavírat oči a popřípadě rovnou odcházet ze sálu, nebo se u ní budete v křečích smíchu válet po zemi, do jakých krajností je až zahnaná. Nejedná se o maximální míru trapnosti a nevkusu (jako blicí, přehnaná parodie ve Scary movie II - Děsnej biják), naopak, trapnost je výchozím bodem, kde se až její zahnání do krajních mezí stává vtipným, když se balancuje na hranici "dobrého vkusu" a "nechutného hnusu". Jistě si při scéně zvracení vzpomenete i na jiný geniální snímek, který si ve své době také nebral servítky a útočil na všechny - ano, Monty Pythonův Smysl života. Ne neprávem jsou Parker se Stonem označováni za nové Monty Pythony, které je možné buď nenávidět, nebo milovat. Já se přikláním k té druhé variantě… 

Kameramanem bijáku byl Bill Pope, a ano, ten Bill Pope, kameraman pokračování Matrix a Spider-Mana, který prý - dle jeho vlastních slov - vzal práci na Team America kvůli tomu, že se bude jednat o příjemné odlehčení. Jenže to netušil, že se ve filmu vyskytnou i parodie na kultovní trilogii bratrů Wachowských. Natáčení bylo pro něj velice obtížné kvůli tomu, že nesměly být viděny stíny vodičů, tak si musel vyhrát s nasvícením.
 
Pokud u Popea mělo jít jen o ozvláštnění a oddychovou práci, co pak asi měli říkat Parker se Stonem? Historku o tom, jak se první zkušební záběr točil 20 hodin a až 75. byl použitelný, znáte (přitom se jednalo o jednoduchou scénu, kdy postava přejde k baru a vezme si skleničku, ze které se napije)! Točilo se celkem 60 dní v Culver City v Kaslifornii, většinou více jak tři-čtvrtiny dne, ovšem marionety měly na starost proslulí bratři Chiodovi, jmenovitě Edward, Stephen a Charles. Když pročítali scénář, označený jako "akční film s loutkami", od srdce se smáli a bavili, ale když si uvědomili, že mají na filmu dělat, prohlásili, že je to "nemožné". Vždyť poslední náročný loutkový film byla Burtonova-Selickova Předvánoční noční můra, a oni přece nechtěli dělat další MUPPET show!

"Možná jsme ale vůbec neměli dělat žádný loutky, protože natáčení se brzy proměnilo v peklo." (Parker)

Edward Chiod k tomu poznamenává: "Při čtení scénáře jsem se velice bavil a od srdce smál, ale když jsme pak na filmu pracovali, byla to čistá hrůza. Vždycky jsem si říkal: jak se to dá udělat? Byla tu vlastně nepřetržitá bitva a samé souboje. V zásadě čiré šílenství. Museli jsme se o to nějak pokusit."  Nakonec ale (jak jinak, že? :-) výsledek své praće chválí a nezapomene dodat, že se krom starých metod použily na výrobu i metody úplně nové: "Fantastické na filmu je, že je to ,ruční práce´, nic co by bylo vytvořeno v computeru. Nesmíme zapomenout ani na obrovský štáb spolupracovníků, kteří tvarovali a vytvářeli loutky, byli tu i parukáři, malíři a dokonce ti, kteří vytvářeli loutkám nehty! Samozřejmě to všechno jsou řemesla, která existují odedávna. Ale je tu i něco zcela nového. High-tech vynalézavá animační kostra, která každou loutku ovládala devíti malými motorky. Ta byla spojena s computerovým systémem, který ovládal výraz tváří jednotlivých loutek. Pokud vím, nic takového tu dosud nebylo."

Ovšem ani tahle nová technologie jim neusnadnila možnost úskalí, které se při natáčení loutkového filmu může stát - a to totiž zapletení loutek, což bývá hotová katastrofa! "Někdy chtěli tvůrci dělat dost šokující věci a většinou to bylo ,naostro´", směje se Charles Chiodo. "Tehdy jsme jim museli předvést to, co si přáli, aby pochopili, že výsledkem by byla spíš parodie. Nikdy se nám ale nestalo, že by se vodící lanka loutek vzájemně zamotala," říká se vztyčenou hlavou Edward. "Základní loutka totiž má obvykle 8 - 10 vodících lanek, 4 na hlavu, 2 na ramena, 2 na nohy a 2 na ruce. My jsme měli na loutku 6 lanek. To znamená, že  bylo-li na scéně 10 pohybujících se postav vzájemně v interakci - bylo to celkem 60 lanek. Kdyby někdo vybočil ze stanovené pozice a lanka se zapletla, znamenalo by to katastrofu."
 
Nejnáročnější scénou na realizaci bylo natáčení výbuchu Panamského průplavu: "Je tam krásný, dlouhý, úvodní záběr na průplav," říká Edward. "Měli jsme tam asi 20 loutek dole u průplavu. Také tam byl chlapík, který pluje kanálem na gumovém člunu a najednou celý průplav vyletí do povětří. Výbuchem vznikne mohutný příval vody - přesně jde o 1000 galonů (1 galon = 3,785 l),  které se na nás valí a jedna ohromná vlna smete všechny loutky. Tehdy jsme museli své filmové hrdiny doslova ždímat, abychom je připravili pro další scénu."

Charles se poté nezapomene zmínit o tom, že v loutkovém filmu jsou herci, v podstatě jsou to loutko-vodiči, akorát je nevidíme: "Nejtěžší byla akce, kdy jsme museli  loutky na scéně umístit v realistických pozicích a v souladu s nábytkem. Např. Chris  hrál kulečník, jiní členové Teamu drželi sklenky s Martini, prostě každý dělal něco tak, aby to vypadalo jako realita. Takže vidíte, že animátoři v podobném filmu musí být vlastně herci. Jsou to lidé, kteří vdechují loutkám život."

"Když se herci začali tvářit jako autority, dali nám právo udělat z nich loutky." (Stone)

Předlohou ale pro spoustu loutek byli skuteční herci, kteří si sice ve své loutkové podobě nejsou podobní svému reálnému předobrazu, to neznamená, že by jich ale nihilistické duo ušetřilo. Neučinili tak ani v případě jejich kamaráda George Clooneyho, který jim naštěkal teplého psa pro jednu epizodu South Parku a může za to, že se dostali k filmování: "Šli jsme do nich tvrdě a neušetřili jsme ani George Clooneyho, se kterým jinak máme dobrý vztah. Udělal totiž to, co ostatní - začal se v televizních diskusích tvářit jako odborník na Střední východ." Ten byl dokonce na přání do filmu zařazen, ale poněkud jiné přání měl Mat Dammon, který se jednoho dne přišel podívat na svůj dřevěný předobraz a poznamenal něco ve smyslu, že vypadá jako retard, tudíž byl udělán jako postižený, ač měl být původně velice chytrý (ve scénáři je jeho postava popsána jako "pretty cool guy").

Za "nejlepšího herce na světě" je označen Alec Baldwin, který je zjevně nějakou formou úchylky hlavní tvůrčí dvojice, protože "rodina Baldwinova" si to náležitě schytala již v South Parku: Pekle na Zemi ("Všichni Baldwinovi jsou mrtví?"). Samotný Alec byl dokonce ochoten namluvit svou postavu a volal kvůli tomu Stoneovi s Parkerem, ti ho ale odmítli s tím, že si sehnali někoho, kdo má lepší hlas než on a hlavně nechtěli, aby herci, ze kterých si utahují za jejich chování od dob vstupu Ameriky do války s Irákem, namlouvali Světového policajta.

A je docela k nepochopení, že Sean Penn, který přeje Michaelu Bayovi rakovinu konečníku, zaslal dopis SaP, jenž zakončil slovy "sincerely fuck, Sean Penn". V jeho dopisu mj. stála i pasáž, že "je v pořádku, pokud si utahujete ze mě nebo z kohokoli, koho si vyberete. Ale už není tak dobré/správné doporučovat nezodpovědnost, která rozhodně povede k vykuchání člověka, zmrzačení, využívání a smrti nevinných lidí na celém světě." Takhle kontroval Penn ve svém dopise rozhovor se Stonem v Rolling Stone, kde se Stone vyjádřil, že "pokud nevíte o čem mluvíte, neměli byste se stydět ani za to, že nevolíte". Sean s posměchem i chválí tvůrce: "Vy, mladí kluci, jste velice talentovaní mladí kluci… Ale jste stále mladí."    

Takže přece jen něco na první upoutávce-dráždiči, který byl promítán na sjezdu Comic Conu v San Diegu, něco bude, když se na diváka z plátna valily nápisy: "Alec Baldwin, George Clooney, Janeane Garofalo, Susan Sarandon, Tim Robbins, Sean Penn, Michael Moore, George W. Bush, John Kerry, Jong-Il Kim.... Ti všichni budou NENÁVIDĚT ten film!"

Takže i satirická nota nechybí, ale kromě herců se svého zesměšnění dočkaly i "politicky vlivné" postavy, jako Michael Moore (režisér "dokumentu" Fahrenheit 9/11), který je v Policajtovi nazýván "šměčkařská socanská svině". Když Moore s Parkerem a Stonem dělal rozhovor pro Bowling for Columbine, netušil, co mu provedou a že bude vyobrazen jako fanatický skoro-fašista. Mělo se jednat o odplatu toho, že si dost lidí myslelo, že Parker se Stonem dělali animovanou "dějinou" epizodku pro oscarový pamflet Bowling for Columbine. 

První verze scénáře ale nejen že počítala s větším prostorem pro Aleca Baldwina, byl v ní i George W.Bush, jenže toho se nabažili již v pobuřujícím sitcomu s dvojsmyslným názvem - "That´s my Bush!". A navíc by se celý děj točil pouze kolem něj. (To nevyvrací ale to, že existovaly i dřívější verze, kde bylo politiky více, ale studium do scénáře nezasahovalo, pouze sami tvůrci.)  Přesto ale film podpořilo prohlášení Bílého domu, že "terorismus není k smíchu, takové věci nejsou směšné".