Sny o toulavých kočkách |
Na osamělé pláži před zábavním parkem na Coney Islandu se scházejí dva bratři. Chvíli hledí na stoupající vlny a potom se ten mladší zeptá: „Brácho, zajímalo by mě, jak tě napadne, co máš nakreslit?“ Starší se zamyslí a po chvilce odpoví: „Víš, že o tom jsem vlastně nikdy nepřemýšlel?“
Tak začíná filmové putování režiséra Davida Síse po vnitřním a vnějším světě Petra Síse, vyprávění bratrsky důvěrné, přesto naprosto sdělné. Dokumentuje životní příběh autora a zároveň inspiraci, přetavenou v pečlivě vytvořené, výtvarně úchvatné a emocionálně oslovující kresby. Mezi Prahou, New Yorkem, Brnem a Paříží sledujeme Petra Síse a neodmyslitelnou černou kočku, symbol „věčného tuláka, hledajícího svůj pelíšek”, mezi reportážními záběry, ožívajícími kresbami a rozhovory s lidmi, kteří výtvarníka na jeho cestě provázeli anebo mu pomohli. Film doplňují výpovědi osobností, které ho v životě ovlivnily a které ovlivnil on (Miloš Forman, Madeleine Albrightová, Steven Heller ad.).
„Dokument o Petru Sísovi jsme měli v hledáčku od samotného začátku jeho realizace. Jsme totiž velkými obdivovateli křehké intimity jeho kreseb a humanistických hrdinů, snílků a objevitelů, které přináší dětem, a také proto, že film sliboval víc než jen přehlídku obdivně se vyjadřujících mluvících hlav,“ říká Iva Hejlíčková, programová ředitelka AČFK.
A jak se zrodilo pojmenování Sny o toulavých kočkách? David s Petrem chtěli v době vzniku filmu adaptovat také pohádku z knihy Tři zlaté klíče. „Přepisoval jsem scénář, hledal jsem název a došlo mi, že v té knížce se pořád toulá ta kočička, jako leitmotiv. A najednou jsem si uvědomil, že chudáka Petra vykopli a řekli mu: musíš zůstat v Americe. Petr byl jako ta toulavá kočka, která se nemá kam vrátit,“ říká David Sís. „Přitom já kočky nesnáším. On je miluje. Ale je to dobrý název,“ dodává Petr Sís.
