DISTRICT 9 - NIE STE TU VÍTANÍ! |
DISTRICT 9 - NIE STE TU VÍTANÍ! |
Před více než dvaceti lety došlo k prvnímu kontaktu mimozemské civilizace s lidstvem. Lidé očekávali děsivou bitvu nebo významný technologický pokrok. Nedošlo ani k jednomu. Mimozemšťané byli uprchlíky z vlastní planety. Stvoření byla ubytována v nouzových domovech v jihoafrickém Okrsku 9 (District 9), zatímco se státy celého světa dohadovaly, co dál.
Teď všem dochází trpělivost. Dohled na mimozemšťany byl svěřen MNU, soukromé organizaci, které je osud mimozemšťanů lhostejný. Měla by ale naději na obrovský výdělek, pokud dokáže zprovoznit mimozemské zbraně, které vyžadují k aktivaci mimozemskou DNA.
Napětí mezi mimozemšťany a lidmi dospěje ke svému vrcholu ve chvíli, kdy začne MNU obyvatele Okrsku 9 stěhovat do nového tábora. Jeden z agentů MNU, Wikus van der Merwe (Sharlto Copley) se nakazí mimozemským virem, který začne měnit jeho DNA. Záhy se stává nejhledanějším mužem planety – je klíčem k odhalení tajů mimozemské technologie. Vyděšený muž má jedinou možnost: ukrýt se v Okrsku 9.
„Neill Blomkamp je úžasný mladý režisér,“ prohlašuje producent Peter Jackson, který dohlíží na výrobu Blomkampova debutového celovečerního filmu District 9. „Zvažovali jsme, že bychom natočili film Halo, inspirovaný videohrou. Nedošlo k tomu, ale s Neillem se nám spolupracovalo tak dobře, že když se nám zmínil o District 9, usoudili jsme, že by bylo výtečné natočit na základě jeho nápadu celovečerní film.“
„District 9 se odehrává v alternativní časové linii,“ vysvětluje Jackson. „Představte si, že před více než dvaceti lety přiletěl na Zemi zhruba milion mimozemských uprchlíků v polorozpadlé lodi. Jsou neškodní – přesněji řečeno jsou bezmocní. Nejsou ani schopni se uživit a nemají výraznější touhu cokoliv dělat. Z nějakého důvodu je osud přivedl zrovna do Johannesburgu a vláda nemá nejmenší tušení, co si s nimi počít, takže jim nakonec vyhradí městskou čtvrť, která se velice podobá současnému Soweto na předměstí Johannesburgu. A lidé se už přes dvacet let snaží vyřešit 'problém s mimozemšťany'.“
Blomkamp říká, že film napodobuje styl nonstop televizního zpravodajství, které vídáme všude kolem sebe. „Kdysi vás zaujal nějaký článek v novinách. Dneska jsme obklopeni dokumentárními záběry z míst událostí a zvykli jsme si na to,“ říká Blomkamp. Stejně tak zdůrazňuje, že popularita reality show linii mezi realitou a zábavou ještě více zamlžuje.
U zrodu District 9 stojí krátký, nízkorozpočtový snímek s názvem Alive in Jo'burg, který Blomkamp před několika lety natočil v jedné z chudinských čtvrtí Johannesburgu. V tomto krátkém filmu Blomkamp přimíchal do směsice kultur v Johannesburgu, jednoho z nejdynamičtějších afrických měst, mimozemšťany.
Během natáčení tohoto snímku vyrazil Blomkamp se štábem do ulic, aby zaznamenal reakce skutečných lidí. Brzy zjistil, že představa toho, že by do města náhle přibyli mimozemští uprchlíci, vyvolává v lidech velice podobné reakce, jaké provázejí přívaly nelegálních přistěhovalců z okolních zemí. Upřímně míněné odpovědi skutečných obyvatel Johannesburgu dodaly krátkému filmu svěžest a prolomily hranici mezi fikcí a skutečností. „Nesnažil jsem se lidi, se kterými jsme hovořili, záměrně oklamat,“ vysvětluje Blomkamp. „Jenom jsem se pokoušel získat z nich co nejreálnější a nejupřímnější reakce. V zásadě v tom nebyl žádný rozdíl, jen jsme zkrátka nakonec ve filmu místo nelegálních přistěhovalců měli přistěhovalce vesmírné.“
Protože se District 9 odehrává v Jižní Africe, mohl by někdo podotknout, že je film přímou metaforou celé řady problémů, kterým tato země v průběhu let čelila. Tvůrci prohlašují, že ačkoliv by tento film nešlo z jeho prostředí vytrhnout, o žádné přímé přirovnání se nepokoušeli. „V Jižní Africe se musíme zabývat věcmi, o kterých lidé po celém světě raději dělají, že je nevnímají,“ míní Sharlto Copley, který představuje hlavního hrdinu Wikuse.
Kromě jeho postavy byl scénář vystavěn také na dvou klíčových mimozemšťanech, Christopherovi Johnsonovi a jeho synovi, malém C.J. (autoři dali mimozemšťanům lidská jména, protože usoudili, že právě to by lidé udělali, než by na naši planetu mimozemšťany pustili). Pro autory bylo důležité, aby všechny postavy, dokonce a především i ty mimozemské, byly uvěřitelné, rozpoznatelné – zkrátka lidské.
Role Wikuse van de Merweho, úředníka MNU, který je pověřen vystěhováním mimozemšťanů z Okrsku 9 a jejich přemístěním do koncentračního tábora Okrsek 10, se ujal Blomkampův přítel a spolupracovník Sharlto Copley, který se jakožto producent podílel i na filmu Alive in Jo'Burg.
„Neill objevil velice inteligentní způsob, jak pojmout scifi příběh,“ míní Copley, který se s Blomkampem zná více než 12 let. „Tenhle žánr umí být sterilní, dokonce až chladný či bezcitný. Ale v Neillových rukou má ohromný citový potenciál. Nemáme tu žádný konkrétní vzkaz nebo ponaučení – jde jen o směsici různých emocí.“
Od samého začátku měl Blomkamp v plánu, aby byl District 9 jedinečný – obsahuje sice vlivy významných scifi filmů, které nám přinesla minulost, ale je po stránce nápadu naprosto ojedinělý a po stránce provedení převratný.
District 9 porušuje pravidla především stylem, jakým je natočený, díky kterému je divák na konci filmu nucen přemítat, co bylo skutečné a co imaginární. Blomkampův dlouholetý přítel, kameraman Trent Opaloch, sdílel s režisérem jeho specifický pohled na to, jaký zážitek hodlá divákům poskytnout. „Trent je na tyhle ultrarealistické akční záběry naprosto dokonalý,“ míní Blomkamp. „Neztráceli jsme příliš času pokusy o malebný film – prostě jsme se na to vrhli a zaznamenali vše syrově a autenticky.“
Blomkamp svůj příběh vypráví s pomocí tří různých složek. Na prvním místě jsou pochopitelně dramatické scény, které zachycují Wikusův příběh, které Blomkamp s Opalochem natáčeli ručními kamerami a dalšími podobnými technikami. Opaloch měl například všude rozmístěny spousty malých kamer, které zaznamenávaly jak samotný děj filmu, tak i proces jeho natáčení. Tvůrci také natočili „firemní“ klip pro MNU, v němž Copley v roli Wikuse mluví přímo na kameru. „To byla úplně první kamerová zkouška, kterou jsme dělali,“ říká Copley. „Dodává to filmu něco navíc, když vidíte, jak se postava chová před kamerou a „mimo“ kameru – snaží se ze sebe dělat něco víc, trochu se předvést. Když ho pak uvidíte ve chvílích, kdy si myslí, že ho nikdo nevidí, je to odzbrojující – dokonale to zapadá do stylu Neillova filmu. Jako divák tomu prostě zcela uvěříte.“
Další složkou jsou „falešné“ dokumentární záběry. Jejich tvůrci natáčeli nezávisle na hlavním štábu, dělali rozhovory s tucty lidí, z nichž ne všichni byli herci, aby tak získali věrohodné reakce na situaci, kterou film zobrazuje.
Třetí složkou jsou skutečné záběry z Jižní Afriky, zprostředkované mediálními společnostmi South American Broadcasting Corporation, Reuters a dalšími. V převážné většině se jedná o archivní záběry, které pomáhají ustavit svět, který Blomkamp stvořil. „Celá řada filmů má v sobě záběry, o kterých se snaží tvrdit, že jsou skutečné, a v nichž vidíte slavného moderátora nebo ukázku ze CNN, takže to, co dělám, není nijak neobvyklé,“ vysvětluje Blomkamp. „Jediným rozdílem je to, že v našem filmu je takových záběrů mnohem více.“
Tvůrci filmu měli od začátku v plánu natáčet ho v Johannesburgu. Ačkoliv by se jeho příběh mohl velice snadno odehrávat v libovolném městě rozvojového světa, jenom Johannesburg poskytoval Blomkampovi ojedinělého afrického ducha, se kterým je velice dobře obeznámen a kterým se nechal inspirovat. „Myslím, že by bylo ohromně těžké převést stávající podmínky do jiného prostředí,“ míní Blomkamp. „V Johannesburgu je ohromné množství vizuálně silných detailů – špína, ostnaté dráty. K tomu, aby film fungoval, potřebujeme podobnou úroveň realističnosti a skutečnosti.“
Zvýšení kriminality město v době, kdy Blomkamp pobýval ve Vancouveru, výrazně změnilo, ale z filmového pohledu pro něj byly tyto změny pozitivní a zakomponoval je do příběhu. „Z Johannesburgu se stalo město uzavřených komunit, oddělených zdmi, ploty s ostnatým drátem, elektrifikovanými ploty, bezpečnostními kamerami a soukromými bezpečnostními firmami,“ popisuje Blomkamp. „Takové změny mohly z Johannesburgu udělat opravdu odporné město, ale podle mě je výsledek vizuálně velice stimulující a naprosto ho zbožňuji.“
„Točili jsme v zimě, protože jsem chtěl, aby město ve filmu působilo jako trosky, zbořeniště,“ komentuje Blomkamp. „V zimě se kolem sebe stačí rozhlédnout a kam oko dohlédne, vidíte po celém obzoru ohně a kouř, přesně, jak jsem to potřeboval.“
Štáb filmu nalezl dokonalé lokace v Tshiawelo na okraji Soweto. Lidé tu celé roky žili v chatrčích na skládce. Když mělo začít natáčení, místní úřady je právě začaly vystěhovávat a přesouvat do státních bytů asi dvacet kilometrů vzdálených a bourat zdejší chatrče. Štáb koupil ty, které ještě stály, celé území ohradil a vytvořil si izolované území, na němž mohl bez problémů natáčet. „S Tshiawelo jsme měli ohromné štěstí,“ míní Blomkamp. „Vypadalo to tam přesně tak, jak jsme potřebovali.“
Pro výtvarníka Philipa Iveyho poskytlo Tshiawelo ideální základ, na kterém pak vystavěl zbytek toho, co bylo třeba. „Měli jsme tu na dosah ruky naprosto všechno, včetně odpadků a šrotu,“ říká Ivey. „Koupili jsme veškerý materiál ze zdemolovaných chatrčí a potom je z těchto materiálů znovu postavili. Takže jsme neměli nedostatek materiálu, všechno vypadalo mnohem autentičtěji a ušetřili jsme spoustu času.“
Daleko od drsného a prašného prostředí Soweto postavil Ivey také celou řadu kulis ve studiu. Jedněmi z jeho nejoblíbenějších byly laboratoře MNU, tajné laboratoře hluboko v nitru hlavního sídla MNU. Když nastaly problémy s možností natáčet v nemocnici, rozhodli se tvůrci filmu zkrátka vše postavit od základů ve studiu. „Zvolili jsme styl, který vytváří dojem, že se nacházíme kdesi v podzemí. Chtěli jsme, aby prostředí působilo klaustrofobně, jakoby se kolem Wikuse stahovala smyčka. Rozhodně muselo působit nepřátelsky. Osvětlili jsme ho zářivkami a stěny natřeli nazeleno, což působí velice chladně a sterilně a nikdo v takovém prostředí nevypadá příliš zdravě.“
Vedoucí týmu praktických speciálních efektů společnosti WETA, Joe Dunckley, také podotýká, že jelikož mimozemšťané na Zemi přiletěli už dvacet let před začátkem filmu, musela veškerá mimozemská technologie vypadat tak, že je přinejmenším oněch dvacet let stará. „Jedním z náročných úkolů bylo vše patřičně opotřebovat, aby to působilo přesvědčivě,“ soudí Dunckley. „Používali jsme směs šelakového aerosolu a vody, která vyvolává chemickou reakci a všechno pak vypadá sympaticky odřeně, orezle a staře.“
Jedním z nejzajímavějších aspektů District 9 byla pro Blomkampa možnost ukázat na plátně svou vlastní představu mimozemského života.
„Při tvorbě mimozemšťanů se Neill nedopouštěl žádných kompromisů,“ míní Terri Tatchell, spoluautorka scénáře. „Nejsou pohlední, nejsou roztomilí a nehrají nám na city. Zvolil si pro ně podobu děsivých, drsných bojovníků, což je mnohem náročnější.“
„Nejsem si jistý, proč mě napadla zrovna tahle podoba, ale šlo rozhodně o jistou hmyzí podobu mimozemšťanů, kterou jsem pro tohle prostředí potřeboval,“ vysvětluje Blomkamp.
„Základní myšlenka je ta, že máme před sebou exoskeleton, který je někde mezi hmyzím a korýším,“ zamýšlí se Joe Dunckley. „Hodně se podobají krabům nebo langustám. Jsou záměrně naprosto odpudiví. Vylučují jakousi pryskyřici, takže jsme používali různé druhy gelů, s jejichž pomocí jsme docílili toho vysokého lesku jejich těl a realistického vzhledu.“
Pro kaskadéra Granta Hulleyho představoval mimozemský oblek změnu v přístupu k natáčení kaskadérských scén. Po většinu filmu se Hulley se svým týmem snažili držet vše spíše při zemi - „například pokud někoho zasáhla střelba ze samopalu, neprohodila ho síla úderu zdí,“ líčí Hulley. „Když dojde na útok s pomocí obleku, rozpoutá se ale peklo. Postavili jsme rampu v místě, kde se měl nacházet mimozemský oblek, protože ten vytvoří až trikoví odborníci při postprodukci. Rozjeli jsme se na 300 metrů a na rampu najeli zhruba rychlostí kolem 80 km/h, následkem čehož se vozidlo ve vzduchu otočilo o 270 stupňů. Upřímně, s takhle velkým vozem jsem nikdy nic podobného nedělal, takže jsem si nebyl jistý, jak to dopadne.“ S radostí ale dodává, že vše dopadlo nad očekávání dobře.