ČESKÝ LEV 2005

Seč s příchodem dvou bratrů, které si každý plete od dob „nechtěné“ (?) záměny jmen na sošce Českého lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli přestává být Macháčkův humor tak úderný a břitký, je nutné mu k dobru připočítat, že zachraňoval většinu suchých a nezáživných děkovných řečí, z nichž nejméně trapněji a s neurážejícím apelem na politiku a českou tvorbu vůbec zapůsobil Jan Němec, který si po právu odnesl cenu za celoživotní dílo a přínos kinematografii. Jako milé vytržení ze suchopárnosti poté působila i řeč Táňi Vilhelmové, která měla opravdu daleko od hysteričnosti třeba takové Halle Berryové  (i když by k tomu měla právo) či z ničeho-nic „objevivší“ se Pavel Liška. Hlavně díky nim se úspěšně zapomínalo na nehorázně natahovaný, do sebe zahleděný a neskutečně hloupou propagací a směšným poplácáváním po zádech  plný žvást, kteří se svých úst vypouštěli tvůrci Románu pro ženy, jenž si odnesl cenu za divácky nejúspěšnější film v minulém roce a na kterém je krásně vidět, že prostě hezká slupka u filmu nestačí, když se ve vnitř i přes spoustu popkulturních odkazů a líbivých záběrů neskrývá nic, ani vyjádření k dnešku, seč tenhle mustr je na kostru filmu rádoby-roubován, ani opravdový a upřímný humor a snaha natočit kvalitní žánrovou podívanou.

Když už jsem tu kritiku načal, je nutné se vyjádřit i ohledně „ožehavějších“ tématů, týkajících se udělení cen, kolem kterých se toho vždycky napovídá a v závěru diskuze se stejně dojde „pokaždé“ k tomu, že Český lev je zde jenom proto, aby se povzbudili čeští filmaři a dostali cenu za profesionálně odvedené řemeslo, které je většinou oceňováno ze všech stran. Sám za sebe musím říct, že ať už jsem na předminulý ročník a filmy v něm natočené nadával sebe-víc, musím uznat, že i když diváků v kinech u českých filmů zjevně kvůli pohodlnosti ubývá, kvalitních či aspoň žánrových filmů, nesnažíc se nic řešit, díky bohu přibývá. O to víc zamrzí, že byl silně ignorován Šulíkův Sluneční stát či Svobodovi Sametoví vrazi, z nichž první ukazuje, že příjemný film dokáže i sociálně-kritizovat a mít na české a i slovenské poměry dokonale vše ošetřené po dramaturgické stránce, druhý naopak neguje neustále prohlášení, že se u nás netočí po revoluci kvalitní kriminální filmy, které by mohly konkurovat západním snímkům a přitom by nevyznívaly trapně či nějak křečovitě.

Ono vůbec většina „technických“ ocenění docela hapruje a je velkým překvapením, že Morávek s Budařem si nezasloužili v případě svého druhého filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště ani jednu jedinou nominaci, i když by si ji „správně“ měl mít kameraman Diviš Marek, o hereckém výkonu Krajče, jenž se svou postavou vymyká rozhodně plochosti a jednoduchosti té Robotově z Příběhů obyčejného šílenství, nemůže být ani řeč. Anděl páně, který sice díky hudbě působí vzletněji, než by si samotný snímek kvůli dramatickém efektu zasloužil, taktéž není ani v nalezení v nominovaných k nej. hudbě (Ale pan Bok může být hrdý na svou práci, která je skutečně „světová“.) Záhadnou kategorii výtvarný počin nechám raději stranou, protože popravdě vůbec netuším – a myslím, že to netuší pořádně ani samotní akademikové -, co přesně a dle jakých kritérií se na filmu hodnotí. A pokud se jedná o „slučující“ kategorii za kostýmy, lokace a další, je s podivem, že Kousek nebe ostrouhalo a po výtvarné stránce nijak neobjevný „Švankmajer“ byl vítězem spíše jako úcta k památce zesnulé, než za samotný film. 

Předvídatelnost cen byla nesporná a moje velké dík tak patří hlavně provedení samotného vyhlašovacího večera, takové malé verze „českých Oscarů“ (to adjektivum mi vždy implikovalo spíše pejorativní konotace o české malosti a vyčuranosti, ale budiž), která se tentokrát vyhnula jakémukoliv překvapení a v tomto případě bohužel i trochy toho konfliktního či alespoň nekorektního humoru (vyjma trapasů s Vojtou Kotkem, jehož vtipkování mělo daleko ke slušně odvedené moderátorské práci při předávání cen Miss).

A popravdě, kdyby Český lev nebyl sázka na jistotu a VAC by nerazilo strategii, že když se nebude oficiálně udílet Plyšové lev, ale dá se danému filmaři někde bokem, špatné filmy vznikat nebudou. Vachlerova závěrečná řeč o přemáhání malých českých filmů (ach ta česká, až čecháčkovská zaprděnost) velkými snímky ze zahraničí by byla i trefná, kdyby to neříkal někdo, kdož dostává (resp. si „dává“) televizní ceny za odfláklý pořad, jakým Kinobox po zkrácení obvyklé stopáže a snížení rozpočtu bezpochyby je, ale na to, aby ocenil svoji bradavici na prdeli české kinematografie (řeč je samozřejmě o vrcholně nevtipném, ochotnickém a vrcholně trapném Doblba!, řešíc tolik aktuálních problémů, že se letmo nedotkne ani jednoho z nich trochu závažněji) náležitou anti-cenou jednoduše nemá, a tak si „to“ odnese Zdeněk Troška, který vesele inscenuje divadelní hry a plánuje velkou spoustou pohádek za finanční pomoci Rusů. Optimistickou tečku nečekejte, výhled filmů na tento rok není takový… A jenom pro kompletaci – níže jsou uvedené oceněné snímky.

ČESKÝ LEV ZA ROK 2005 – SEZNAM VÍTĚZŮ:

Nejlepší film: Štěstí
Nejlepší režie: Bohdan Sláma (Štěstí)
Nejlepší scénář: Bohdan Sláma (Štěstí)
Nejlepší herec v hlavní roli: Pavel Liška (Štěstí)
Nejlepší herečka v hlavní roli: Tatiana Vilhelmová (Štěstí)
Nejlepší herec ve vedlejší roli: Miroslav Krobot (Příběhy obyčejného šílenství)
Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Anna Geislerová (Štěstí)
Nejlepší hudba: Vladimír Godár (Sluneční stát)
Nejlepší kamera: Štěstí (Diviš Marek)
Nejlepší střih: Sluneční stát (Jiří Brožek)
Nejlepší zvuk: Příběhy obyčejného šílenství (Michal Holubec)
Nejlepší výtvarný počin: Šílení (Eva Švankmajerová a Veronika Hrubá)
Divácky nejúspěšnější český film: Román pro ženy
Dlouholetý umělecký přínos českému filmu: Jan Němec
Cena Sazky – nejlepší nerealizovaný scénář: Irena Hejdová (Děti noci)