|
BERLINALE - FILM O IRÁNSKEJ RODINE A O TERORIZME |
BERLINALE - FILM O IRÁNSKEJ RODINE A O TERORIZME |
Berlinale je typické ostrou kombinací politických filmů a psychologických dramat. Patrně nejlepším osobním filmem byl íránský snímek Nader a Simin (režie Asghar Farhadi). Film bravurním způsobem odhaluje vinu a nevinu skupiny lidí, kteří hráli svou roli při nehodě a potratu služky v rodině, která je v rozvodu. V íránském filmu zazněl i politický podtón – možnost emigrace ze země a touha po svobodě. Fabule filmu má až do konce nepředvídatelné zvraty a přitom struktura je jasná a přehledná.
Z politických snímků bych rád vyzvdihl německý Kdo, když ne my (Wer, wenn nicht wir), který volně navazuje na film Baader-Meinhof komplex, natočený roku 2008 a pojednávající o vzniku mezinárodní teroristické skupiny Frakce rudé armády RAF v roce 1967. Film byl doveden až k vraždě podnikatele Hannse Martina Schleyera 18.10.1977. Teroristu Andrease Baadera tu zahrál oblíbený německý herec Moritz Bleibtreu a jeho milenku Gudrun Ensslinovou hrála Johanna Wokalek. Film produkoval nedávno zemřelý německý producent Bernd Eichinger.
|
|
Nový film o teroristech RAF sleduje především rodinné pozadí teroristky Gudrun Ensslinové. Hraje ji Lena Lauzemisová. Baadera ztělesnil Alexander Fehling, který se letos stal evropskou Shooting Star v programu prezentovaném během Berlinale evropskou organizací European Film Promotion. Tedy organizací, která v Karlových Varech uvádí Dny kritiků Variety. Film Kdo, když ne my se sousřeďuje mnohem víc na rodinné pozadí než Baader-Meinhof komplex.
Zachycuje univerzitní léta Ensslinové v Tübingen od roku 1961. Tam se dívka seznámila se svým budoucím partnerem Bernwardem Vesperem, váhavým intelektuálem s nacistickou rodinnou anamnézou. Později lektorka literárních věd Ensslinová vystupuje ostře proti nacismu a zejména proti tomu, že staří nacističtí pohlaváři docházejí v Západním Německu uznání. Komunismus považuje za problém, uměle vytvořený skupinou imperialistů, kteří potřebují mít vnějšího nepřítele.
Dalším momentem politického zrání Ensslinové je válka ve Vietnamu a levicové demonstrace v Západní Evropě. Dívka se připojí k západoberlínské levicové bohémě, k SPD, později k "nové opozici" a zradikalizuje ve vztahu s Andreasem Baaderem. "Každý, kdo pracuje pro nespravedlivý imperialistický systém, je nespravedlivý," říká. Pod heslem "Ať shoří supermarkety, chrámy konzumu" podnikne skupina Andrease Baadera několik akcí v Západním Berlíně a ve Frankfurtu. V roce 1970 se Baader s Ensslinovou snaží uprchnout ze země, která "se blíží k fašismu", ale jsou zajati, uvězněni a 18.10.1977 spáchají sebevraždu ve vězení Stammheim ve Stuttgartu - rok po Ulrice Meinhofové.
|
|
Film je velmi aktuální, protože neuvěřitelná mezinárodní expanze RAF od Evropy po Japonsko zůstává dodnes nevysvětlena. Film vedl k horké diskusi, protože část teroristů z RAF buď uprchla (většinou do muslimských zemí), část se zabila. Druhá generace RAF je doposud uvězněna. Titul působí zcela jinak než Baader-Meinhof komplex.
"Chtěl jsem vylíčit zejména rodinné prostředí protagonistů, protože běz něho jsou jejich politické skutky nesrozumitelné," řekl na tiskové konferenci režisér Andres Veiel. Zatímco Baader-Meinhof komplex zachytil revoluční nadšení RAF jako úchylku, film Andrese Veiela působí až nostalgicky. Jakoby se ptal, jestli by současná společnost přece jen nebyla lepší, kdyby by se bývalo podařilo zničit chrámy konzumu i vykořisťovatele. V podstatě všechno to, co vadilo RAF, se nyní ve společnosti opakuje znovu. Tentokrát bez RAF. "Dnes máme místo Frakce rudé armády Frakci zelené armády a Al Kájdu, nic se nezměnilo" poznamenal jeden z novinářů.
Radovan Holub, Berlín
