Nakrúcanie koprodukčného filmu Nabarvené ptáče vstúpilo do druhej časti

Skončila v pořadí už pátá část z celkového počtu devíti etap natáčení adaptace světového bestselleru Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče v režii Václava Marhoula. Na konci února a v první polovině března štáb realizoval obrazy všech zimních scén na Lipenské přehradě a v okolí šumavské Horské Kvildy.

„Potřebovali jsme pro některé scény zcela nutně zamrzlé velké jezero a pro další pak hodně sněhu. Nicméně ještě tři týdny před natáčením na Lipně a na Šumavě vůbec to vypadalo, že je jaro a že tomu tak bude i nadále. Z tohoto důvodu jsme začali plánovat a připravovat i jiné možnosti, jak a kde natočit všechny potřebné zimní scény. Plánem B se tak stala příprava natáčení v Estonsku a pokud i tam by vše selhalo, pak by přišel na řadu plán C, kterým bylo natáčení v Norsku. Ale měli jsme nakonec štěstí. Počasí nám opravdu přálo. Týden před natáčením vydatně nasněžilo a posléze uděřily i velké mrazy, které na Lipně dokázaly vytvořit až 20 cm vrstu ledu“, doplňuje Václav Marhoul. 

Interiové scény z této fáze natáčení se pak také realizovaly ve skanzenu Řepora nedaleko pražských Stodůlek. V nich se poprvé představila mladá slovenská herečka Júlia Vidrnáková, jinak studentka 3. ročníku divadelní konzervatoře v Nitře.  

„Júlia ztvárňuje roli Labiny. Její obsazení vzešlo z konkursu, který se minulý rok před Vánocemi po dobu dvou dnů uskutečnil v Bratislavě. Normálně si herce vybírám rovnou, nebo na základě osobní návštěvy vybraných divadelních představení. Tentokrát jsem ale musel výjimečně sáhnout k tomu, co opravdu nesnáším - tedy k veřejnému castingu. Zúčastnilo se ho celkem třicet šest adeptek, ze kterých mně, po detailním seznámení se zamýšlenými scénami, přímo na místě dvacet čtyři odmítlo. V dalších dnech si to pak rozmyslelo dalších deset. Zbyly tedy dvě. A z nich jsem nakonec upřednostnil právě Júlii“, upřesňuje Václav Marhoul. 

Od druhé poviny března se pak naplno rozběhla příprava na šestou fázi natáčení, která je naplánována na první polovinu dubna, znovu v interiérech skanzenu Řepora a také na další vybrané lokaci na Lipenské přehradě. Další fáze natáčení jsou naplánovány na celý červen a začátek července letošního roku.

Nabarvené ptáče

Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost...  

Jerzy Kosiński (1933 Lodž – 1991 New York) čerpal inspiraci pro svůj první román z vlastních zkušeností a traumat – kvůli židovskému původu se během války skrýval na polském venkově. Název "Nabarvené ptáče" si Kosiński vypůjčil z lidového prostředí, protože toto sousloví označuje kdysi oblíbený vesnický zvyk, kdy lidé chytali ptáky, kterým posléze barvili peří těmi nejkřiklavějšími barvami. Takto obarveného ptáčka potom vypustili zpátky mezi jeho druhy. Hejno však nabarvené ptáče už mezi sebe nepřijalo, vždy ho uklovalo v domnění, že se jedná o nepřítele, o cizorodý prvek v jejich hejnu. Stejně se cítí i hlavní hrdina románu, který se vždy a všude, díky své zjevné odlišnosti, setkává jen se strachem, opovržením a krutostí. Hlavním hrdinou románu je malý chlapec, který je NABARVENÝM PTÁČETEM. 

Václav Marhoul

Nabarvené ptáče je třetím celovečerním filmem, pod kterým je Václav Marhoul (1960, Praha) podepsán coby scenárista, producent a režisér. Předcházející filmy Mazaný Filip (2003) a především Tobruk (2008) získaly četná domácí i mezinárodní ocenění, včetně Českých lvů. Produkčně se podílel na snímcích Pražská pětka (1989) a Kouř (1990), jako producent pak na filmu Postel (1998). Václav Marhoul je absolventem FAMU, obor produkce, postupně pracoval pro Českou televizi, Krátký film, ve Filmovém Studiu AB Barrandov začínal jako asistent produkce, aby se pak v letech 1990–1997 stal jeho generálním ředitelem. V roce 1997 založil vlastní společnost Silver Screen s.r.o., jejíž náplní je především výroba celovečerních filmů a organizování akcí v oblasti divadla a výtvarného umění.