Rozhovor: Milan Hain o noir festivale, ktorý je „covid-imúnny“

V dňoch 20. – 23.augusta sa na stredovekom českom hrade Křivoklát uskutoční 8. ročník Noir Film Festivalu (NFF), ktorý je od roku 2013 pravidelnou exkluzívnou možnosťou vidieť na veľkom plátne klasické filmy noir a noirovo ladené snímky. Ohľadom tohtoročného programu sme vyspovedali pánsku polovičku dramaturgickej dvojky Jana Bébarová – Milan Hain.

Milan, tento ročník bude bezo sporu výnimočným, vzhľadom na každému známu pandemickú situáciu vo svete aj samotný fakt, že NFF sa bude ako jedno z mála filmových podujatí v Čechách a na Slovensku vôbec konať. Čím však bude rok 2020 výnimočným po dramaturgickej stránke?

Jsme přesvědčení, že tak jako každý rok jsme připravili nabitý program, který potěší fanoušky noiru i kriminálek a detektivek obecně. Protože jsme malá akce – každoročně promítáme mezi 30 a 40 tituly – není u nás absolutně žádný prostor pro průměrnost nebo fádnost. Letos jsme do programu zařadili například mimořádně atraktivní sekci filmů s motivem milenců na útěku, o kterou jsme stáli snad už od založení festivalu před sedmi lety, dále výběr adaptací románů Patricie Highsmith, ukázku plodné spolupráce režiséra Anthonyho Manna a kameramana Johna Altona nebo výběrovou retrospektivu Davida Lynche. Tradiční pocty hereckým ikonám letos věnujeme Burtu Lancasterovi a Claire Trevor a chybět nebude ani ochutnávka italské krimi produkce. Aktuální koronavirová krize nás inspirovala k tomu, abychom odpromítali málo známý snímek Zabiják v ulicích New Yorku, který je postavený kolem motivu nebezpečné virové nákazy.

Je prirodzené, že balík klasického amerického filmu noir je obmedzený a že sa spolu s Jankou pozeráte aj na žánrové, národné a časové presahy tohto fenoménu. Tohtoročná kľúčová sekcia uvedie aj vlajkovú loď tzv. Nového Hollywoodu – klasiku Bonnie and Clyde (1967), pri ktorej sa dozaista zhodneme, že ju nemožno označiť za „noir“. A to ani vizuálne, paradoxne aj napriek tomu, že ju nasnímal jeden z popredných noirových kameramanov – Burnett Guffey. Na druhej strane, v zozname „milencov na úteku“ by sa možno nestratil Godardov oslavovaný debut À bout de souffle (1960), kde režisér sám priznal, že zápletka je ľahkou kombináciou vami uvádzaných titulov They Live by Night (1948) a Gun Crazy (1950). Moja otázka preto znie: aký kľúč ste zvolili pri tejto sekcii, kde je de facto viac post-noirových titulov než tých z klasickej éry (ak započítame aj Natural Born Killers od Stonea a Wild at Heart od Lyncha, ktoré sú šikovne „ukryté“ v iných sekciách)?

Hlavní tematickou sekci stavíme kolem filmů americké výroby, zpravidla z éry klasického Hollywoodu. Takto letos uvedeme Mannovy Zoufalce, Žijí v noci Nicholase Raye a Blázny do zbraní Josepha H. Lewise – všechno vynikající filmy s ústřední zápletkou o milencích na útěku. Tyto tři tituly jsme doplnili dvěma mladšími filmy z éry Nového Hollywoodu, které rozvíjí podobné motivy, i když k tomu používají velmi odlišné formální postupy. Jak správně poznamenáváš, další příbuzné filmy je možné odhalit i v ostatních sekcích. Pokud diváci navštíví projekce více filmů, budou schopní odhalit podobnosti i rozdíly, což pro ně může být velmi zajímavé. Výběr filmů (nejen pro tuto sekci) ovlivňují i dva další faktory: dostupnost práv a naše interní pravidlo neuvádět žádný film dvakrát (proto například neopakujeme film Fritze Langa Žiješ jenom jednou, který jsme hráli loni).

Vizuálna stránka je pre noir signifikantná. Ako už spomínaš vyššie, tento ročník ste sa rozhodli spojiť režisérsku mini-retrospektívu s mini-profilom kameramana. Stáva sa tak vôbec po prvý raz, čo u vás dostáva priestor majster za kamerou a nemohol ním byť nikto iný ako noirový kameramanský kráľ a rodák z Maďarska, ktorý „maľoval svetlom“. Verím, že sa zhodneme, že noirová nočná ulica nevyzerala nikde lepšie než práve objektívom Johna Altona. Chystáte sa v budúcnosti okrem režisérov, hercov či autorov predlôh venovať viac aj „remeselníkom“, tzn. menej známym filmárskym profesiám (hudobným skladateľom, strihačom, kostymérom a pod.)?

Uvažujeme různými směry, ale vždycky chceme, aby retrospektiva dávala nám i divákům jednoznačný smysl – aby spojení filmů pomohlo výstižně odhalit poetiku daného tvůrce, nějaké specifické postupy, charakteristická témata apod. V případě filmu noir si vedle režisérů dokážu v budoucnosti představit sekce zaměřené na práci kameramanů (mimo Johna Altona třeba Nicholas Musuraca), scenáristů, výtvarníků (napadá mě Hans Dreier), producentů. U střihačů nebo hudebních skladatelů si už nejsem tolik jistý, ale třeba na ně taky dojde. Příští rok se patrně vrátíme k režisérskému jménu, i když (pokud vyjde náš plán) nepůjde o zcela běžnou osobnost.

Režisérsky profil ste prvý raz venovali aj post-noirovému tvorcovi. Snáď nikto nedokázal reinkarnovať film noir a dať mu doslova novú podobu než David Lynch. Ktorý jeho počin považuješ za „najnoirovejší“ a prečo?

Na to nedokážu odpovědět, protože takto nepřemýšlím. Myslím, že filmy, které jsme vybrali (konkrétně Modrý samet, Zběsilost v srdci, Lost Highway a Mulholland Drive), každý po svém variují noirová schémata a přetvářejí je v něco specificky lynchovského. Když ponechám otázku „noirovosti“ stranou, nejraději mám Mulholland Drive, který považuji za jeden z nejlepších filmů natočených po roce 2000.

Musím sa priznať, že nie som odborník na giallo filmy, ktoré tvoria polovicu „talianskeho noiru“. Možno pre niekoho na prvý pohľad príliš uletená a nepravdepodobná voľba, ale čo som z gialla navnímal, je to thrillerová zmes hororu, erotiky a (brakového) noiru. A túto kombináciu (okrem iného) nachádzame napr. aj v tvorbe Davida Lyncha. Je to náhoda alebo menší zámer, že sa v ten istý ročník vo vašej dramaturgii stretávajú giallo a Lynch?

Je to naprostá náhoda, i když bychom se možná mohli před veřejností tvářit, že za tím stojí rafinovaný dramaturgický záměr. Ale vážně, někdy se tyto věci sejdou a my jsme pak rádi, pokud se mimoděk vytvoří nějaké zajímavé nebo provokativní spojení.

V minulosti sa mi na vašom festivale veľmi páčila prednáška mimoriadneho vzácneho hosťa zo San Francisca – Eddieho Mullera, alebo Tvoje rozprávanie o Orsonovi Wellesovi. Spomenúť musím aj noirové videohry v podaní Veroniky Zýkovej, ktoré mi, žiaľ, vtedy ušli. Plánujete v tomto edukačnom sprievodnom programe pokračovať? Alebo, čo tak niekedy zorganizovať geekovský noirový kvíz pre tých najodvážnejších noiristov? 

Na letošek jsme plánovali dalšího zahraničního hosta, ale současná situace tomu nepřála. Přednáška letos nebude, ale zkusíme to vynahradit o to propracovanějšími úvody k projekcím. Z doprovodného programu můžu nalákat na divadlo, koncerty nebo čtení z románu Patricie Highsmith Cizinci ve vlaku v souvislosti s uvedením slavného Hitchcockova filmu. Kvíz dám kolegům ke zvážení, je to dobrý nápad pro jubilejní desátý ročník, který nás zanedlouho čeká.

Ďalšia otázka orientovaná do budúcnosti: kedy sa dočkáme retrospektívy venovanej Hugovi Haasovi, ktorý je Tvojou známou srdcovkou?

To nedokážu předpovědět. Výběrová retrospektiva Haasových amerických filmů by byla určitě skvělá, ale většina z nich nevyšla na oficiálních nosičích, nemáme je tedy z čeho přehrát. Kromě toho předpokládám, že budou potíže i s dohledáním vlastníků práv. Dodnes mám silné vzpomínky na projekci Haasova Pickupu v narvaném Castro Theatre v San Franciscu – tam se ale promítalo z pásu, což my zatím z technických i finančních důvodů neumíme.

Viem o Tebe, že na vašom festivale filmy z pochopiteľných dôvodov nepozeráš. Ak by si však 8. ročník navštívil rýdzo ako divák, ktoré 3 tituly by si si určite nenechal ujsť vo festivalovej atmosfére?

V průměru jeden film za ročník stihnu – i když jde často až o závěrečnou projekci, kdy už je skoro všechno za námi. Letos bych určitě nevynechal vizuálně bezchybnou chandlerovku Sbohem buď, lásko má, cokoliv ze spolupráce Mann – Alton (všechno bude na plátně vypadat skvostně) a možná překvapivě i Wendersova Amerického přítele, kterého jsem si před pár dny připomínal kvůli textu do katalogu a byl jsem nadšený (i pod vlivem předlohy, kterou jsem den předtím dočetl).

Frekventovanú otázku, ktorú určite nemáš rád (a síce „Čo je film noir?“), Ti schválne nepoložím J, avšak pre predstavu nášho čitateľa a potenciálneho návštevníka vášho festivalu, ktorý s noirom doteraz žiadnu skúsenosť nemal: akých prvých päť asociácií Ti napadne, ak sa povie „noir“?

Noc (a město)

Zločin (a trest)

Muž a žena

Láska (až za hrob)

Posedlost a zrada

Ve skutečnosti je ale noir (alespoň tak, jak ho vnímáme my) velmi pestrý a nejlepší příležitost, jak se o tom přesvědčit, je na konci srpna na hradě Křivoklát.

Milanovi ďakujeme za rozhovor. Kompletný zoznam uvádzaných titulov nájdete TU a viac o filme noir môžete sledovať aj na našej noirovej fanpage. Facebook udalosť festivalu nájdete TU.