MILENCI A VRAZI

Vladimír Páral patří mezi nejznámější české žijící autory… nejznámější, ale ne nejlepší. Přitom se dostalo mnoha jeho knihám filmového zpracování. Prvním dobrodruhem byl Hynek Bočan, který v roce 1967 natočil úspěšnou Soukromou vichřici. Daniela Kolářová a Pavel Landovský ztvárnili ztracené existence vyprahlých a trapných hrdinů dokonale. Podstatně hůře dopadla adaptace Antonína Kachlíka z roku 1978 Radost až do rána a v témže roce se Jaromilu Jirešovi povedlo slušně natočit Mladého muže a bílou velrybu. O pět let se Jireš k Páralovi vrátil a vsadil na Jiřího Bartošku a Ivanu Chýlkovou. Ale ani tito špičkoví herci převedení Katapultu na plátno nezachránili. Na počátku devadesátých let si Vladimír Drha řekl, že nebude troškařit a pustí se do erotikou nabitého románu Muka obraznosti. Snaha se cení, ale zůstalo opravdu jen u pokusu. Totální propadák byl však dvoudílný snímek Playgirls Víta Olmera z roku 1995. K tomu se snad ani nedá vyjádřit, nejlépe vidět a umřít.

Na rozdíl od některých jiných Páralových děl, román Milenci & vrazi je napsán velmi dobře, takže vinu nelze hodit na stařičkého erotomana. Co vás první uhodí do tváře, když se sednete k filmu, je neskutečný střih Lenky Polesné. Připadala jsem si, jak ve třicátých letech na Chaplinovi. Možná pomůže si vzít brýle proti slunci nebo kynedryl. Mluví se o krizi českého filmu, ale neviděla bych to tak tragicky… jen by se některé filmy neměli veřejně pouštět a měli bychom se raději spokojit s kvalitním málem. Někteří výborní recenzenti píší, že Milenci & vrazi si zaslouží jen zkopat do kuličky, srazit na zem a pomočit (Civale, promiň). Taky možnost, pravda, ale ne zrovna duchaplná. Stačí se podívat a zapomenout. Ještě by se našlo pár filmů, které dopadly hůř. Viktor Polesný si pod sebou zlomil židli tím, že se Páralovy knihy moc nedržel. Kniha je extrémní, nebezpečná a po dvě desetiletí se nesměla objevit ve druhém vydání. Páral se nikdy nebál, co na to řeknou lidé, psal natvrdo, tak jak to viděl, ať už šlo o politiku nebo erotiku. Polesný se stahuje do ulity konvencí zrovna, kdy to není třeba… zvlášť ve 21. století je to nepochopitelné. I ve vzhledu postav je přesně opačný výsledek. Páralova Madda Serafinová je snědá a špinavá dívka, Polesný do role obsadil nejblonďatější blondýnu Kristinu Kloubkovou, jejíž tělo křehké modelky má do živočišné Maddy daleko.

Nejsem zastáncem Páralových románů, prakticky jeho díla opravdu nemám ráda, ale když už ho chce někdo zfilmovat, musí akceptovat určitá pravidla pro Párala tak typická. Každý režisér má samozřejmě právo si z látky vytvořit, co uzná za vhodné, ale musí občas myslet na diváky, kteří by mohli před plátnem trpět nebo se svíjet ve smrtelných křečích. Milostné scény by měli vzbuzovat aspoň trošku vzrušení, pokud tedy nejde o znásilnění nebo podobně, ale při souloži Zlaty Adamovské a Jiřího Langmajera vám je spíš špatně nebo smutno. Nutno dodat, když pomineme žalostný výkon Ondřeje Vetchého a Veroniky Žilkové, nebylo herecké ztvárnění tou negativní stránkou filmu. Zvlášť Zlata Adamovská (zapomeňme na erotické scény) a Marek Taclík bodovali vysoko. Nemá smysl zdlouhavě popisovat, jak strašně se nepovedl scénář a že Polesnému doslova ujel vlak. Taky si řekněme na rovinu, že Karel Svoboda složil už i lepší hudbu.

Páral svůj filozofický román komponoval jako něco nadčasového, což Polesný buď nevzal na vědomí nebo úmyslně přetvořil v jakési retro, časově uzavřený příběh. Páral vycházel z toho, že cyklus dobývání je nekonečný, proto taky za tento svůj pesimismus nesměl Milence & vrahy vydávat, Polesného verze končí jako usmiřující komedie. Děj se odehrává v letech 1966 až 1989 v Ústí nad Labem, v okolí chemičky a ubytovny. V jednom pokoji žijí sourozenci Serafínovi: Madda, Alex (Marko Igonda) a Julda (Ondřej Vetchý), ve stejném patře bydlí manželé Bogan (Marek Taclík) a Jolana (Ptera Špalková) Tušlovi. S brigádníky se o pokoj dělí ambiciózní inženýr Borek Trojan (Jiří Langmajer) a v přízemí se nachází ředitelský byt Gráfův (Jan Vlasák), jeho ženy Zity (Zlata Adamovská) a syna Romana (Jakub Prachař). V tomto starém domě ví každý o všech všechno, a tak se nemůžeme divit, že jejich životy se osudově prolínají. Maddu zajímá jen sex a nehledí na to, jestli to je s vlastním bratrem Alexem nebo s panicem Romanem. Alex by nejraději svedl všechny ženy na světě, ale spokojí se i s doktorkou (Veronika Žilková). Julda takové "prasárny" nemůže ani cítit a snaží se jim zabránit. To se nelíbí hystericky zamilovanému Romanovi a Julda za své vměšování se do cizích věcí pyká. Ředitelova manželka se upne na mladého inženýry Borka, což se jí stane osudným. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Příběh je založen na pesimistickém poselství, podle něhož se v dějinách periodicky opakují vzpoury hladových a neukojených "červených", kteří útočí na pozice ochablých a přesycených "modrých" a za drastických okolností si s nimi vyměňují místo, aby brzy sami zmodrali, dokud je opět nesvrhnou noví červení.

Milenci & vrazi nespadli na úplné dno adaptací Vladimíra Párala, jak se to povedlo Vítu Olmerovi, ale také se ani trošku nepřiblížili jejich slibnému začátku. A nic na tom nemění ani fakt, že filmy by měl vypovídat o běžném životě. Vraždí, protože milují. Milují, až by vraždili.

Milenci a vrazi (ČR, 2004, 108 min.)
Réžia: Viktor Polesný. Scenár: Petr Polednák, Viktor Polesný. Kamera: Josef Spelda. Hudba: Karel Svoboda. Hrajú: Ondřej Vetchý, Zuzana Norisová, Jiří Langmajer, Zlata Adamovská, Danica Jurčová, Jakub Prachař, Veronika Žilková, Petra Špalková, Pavel Řezníček