|
POJEDEME K MOŘI |
POJEDEME K MOŘI |
Na titulcích před filmem se dozvíme, že film Pojedeme k moři režíroval Tomáš Hrobský. Sedíme vůbec na správném filmu? Kdo to je Tomáš Hrobský? Je to pseudonym Jiřího Mádla? Nebo je to nějaká mystifikace známého českého herce? Je to začátek nějakého antifilmu? Ve skutečnosti je Tomáš Hrobský smyšlená postava, je to nadaný kluk s občanským jménem Petr Šimčák. Na začátku filmu vypráví o své nové kameře, kterou dostal k narozeninám a s kterou natáčí všechno a všechny. Petr Šimčák Tomáše hraje. Vypadá to, že Petr Šimčák alias Tomáš Hrobský není režisér, ale spíš kameraman. Ale film má svou regulérní kameramanku (Edita Kainrathová)! A vlastně to není kamera, co drží paní kameramanka v rukou, ale digitální fotoaparát značky Nikon D4. Na první pohled je tedy film spíš hádanka.
|
|
Ale byl bych pro to, abychom tenhle moment „dokonalosti“ Mádlovi odpustili. Napsal velmi dobrý scénář a zrežíroval ho s inteligencí sobě vlastní. Je evidentní, že měl o filmu naprosto jasnou představu. Tu ale nemohl realizovat hned. Napřed producent Miloslav Šmídmajer hledal režiséra, v první fázi nebylo jasné, že to bude Mádl. Pak nastalo hledání dětských herců. Trvalo to rok. „Bylo mně v podstatě jedno, jak ty děti budou vypadat,“ říká Mádl. „Věděl jsem, že musejí být Běloši. Museli umět hrát před rodiči a umět s kamerou.“ Mádl nechtěl hledat mezi fotbalisty, přestože věděl, že Jan Maršál má možná blíž k fotbalu než k filmu (u Petra Šimčáka je to naopak).
Filmaři konzultovali s nejúspěšnější československou režisérkou hraných filmů o dětech Věrou Plívovou-Šimkovou. Po skončení filmu organizovali zkušební projekce, aby zjistili reakce na film. A ve filmu opravdu nevadí, co by jinak vadilo. Například jednou se objeví plakát ke Šmídmajerově filmovému hitu Probudím se včera. To by nás normálně nadzvedlo, protože divák bývá citlivý na to, když producent dělá ve filmu reklamu sám sobě, pivu nebo produktům na mytí oken. Ve filmu Pojedeme k moři to první ale z nějakého důvodu nevadí.
|
|
Film určitě potěší diváky v Česku i na Slovensku jako potěšil rekordních 41 obchodníků na Evropském filmovém trhu v rámci festivalu Berlinale. „Ani jeden z projekce neodešel,“ hrdě zdůrazňuje Šmídmajer. (Na český film bývá na trhu v Berlíně deset, patnáct lidí a polovina z nich během projekce odejde). O tom, že film Pojedeme k moři bude mezinárodně úspěšný titul, můžeme zatím jen spekulovat.
O film se má na filmovém trhu v Cannes a na dalších místech starat kanadská společnost Arrow Entertainment. To je také dobrá zpráva. Film vezme do ruky někdo s mezinárodními zkušenostmi. Evropské publikum jistě ocení svěžest filmu, měnící se úhly pohledu, zvraty děje. Otázka je, jestli „hodná rodina“ s hodnými kluky bude pro případného distributora dost zajímavé téma. Rodinné násilí, které je dnes ve středu pozornosti filmařů z celého světa, je filmu vidět jen na pozadí, je pojato velmi decentně. A tady si právě nejsem jist – jak v době šokujících filmů z pěti kontinentů uspěje Mádl se svou českou poetikou krásy, lidskosti a citu. I když osobně pro ni mám jen slova chvály.
Pojedeme k moři (ČR, 2014, 90 min.)
Réžia: Jiří Mádl. Scenár: Jiří Mádl. Hrajú: Ondřej Vetchý, Lucie Trmíková, Petr Šimčák, Jan Maršál, Jaroslava Pokorná
