ZLATÉ GLÓBUSY 2005 - CESTA K OSCAROM

Prvně: Zlaté glóby nikdo nemoderuje, jedna se "jen" o střídání "mluvících hlav" na pódiu, navíc v tomto ročníku poměrně dlouze povídajících… až tak, že je člověk vděčný za inteligentní a třeskutě vtipné, ale stále "své" osvěžení v podání komiků Jima Carreyho, Robinna Williamse a Willa Farella, kteří dali zapomenout i na neskutečně natahovanou, ač od srdce pronášenou děkovnou řeč Jamieho Foxe. 

Druhou markantní odlišností je obzvláštnění večera pomocí muzikálových čísel, písní nominovaných na cenu apod. U Zlatých glóbů na něco takového rovnou zapomeňte, jedná se čistě o "formální" záležitost. S povděkem poté každý divák jistě kvitoval retrospektivy, hlavně tu věnovanou Robinu Williamsovi, jenž si odnesl jedinou cenu známou předem, cenu Cecila B. DeMillea za celoživotní dílo. Ocenění převzal z rukou režiséra Mikea Nicholse, jemuž zabodovali při udílení herci v jeho snímku Na dotek (Closer), a Williams tak aspoň trošku smířil jistě zklamané reakce z toho, že komici jsou přehlížení, což bylo bohužel zde projeveno při neocenění Jima Carreyho za "experimentální" Věčný svit neposkvrněné mysli, který vyšel ze čtyř nominací na herečku a herce, scénář a film - úplně naprázdno. Překvapivě byl upřednostněn co se týče nejlepšího filmu a scénáře "černý kůň" letošních ocenění, biják Bokovka. Necháme se překvapit, jestli to s ním dopadne stejně jako se Seabiscuitem minulý rok na Oscarech…

Jinak se vše odehrávalo v zaběhnutých kolejích bez výraznějších narušení, kde "zaprděný intelektualizmus", jenž sálal z prvních dvou hereckých ocenění a prvních dvou ocenění večera vůbec, pomalu opadl, a z toho, jak ceny byly uděleny, vlastně můžeme být docela spokojeni, protože "staří dobří známí" dostali svou malou domů, ač některé slovní překlady Dany Hábové nebyly zrovna nejšťastněji zvoleny (foneticky: "Corítár" apod.). Ale buďme milostiví s přihlédnutím k hodině vysílání (od dvou hodin večer/brzy ráno do pěti hodin ráno přímý přenos), naštěstí totiž vše zachraňoval Jan Rejžek svým "připraveným" komentářem, kde si ale mohl odpustit "okecání" úvodních záběrů příjezdů a šaškování hvězd před novináři - díky tomu jsme přišli o asi zjevně jedinou vtipnou vsuvku, píseň o filmových hvězdách. A pokud vás zajímají více drby jak statické údaje, tak vězte, že v Hollywoodu je asi v módě u žen nosit uplé šaty, v nichž se dmou prsa a tyhle "plody" chtějí pohlédnout na světlo boží. U mužů poté jejich cinéfilství poznáte dle tlustých černých brýlí, šedin a saku.:)   

Na závěr statistické údaje neuškodí, než se vrhnete na čtení samotných vítězů. Pomyslným vítězem se stal  Letec (The Aviator) Martina Scorseseho, který obdržel kromě hlavního ocenění za nejlepší drama ještě sošku pro Leonarda DiCapria a Howarda Shorea (minulý ročník má též jednu za Pána prstenů). Po dvou oceněních následně mají svorně "ošklivé kačátko" Bokovka (Sideways), Na dotek (Closer) Mikea Nicholse a Million Dollar Hotel Baby "veterána" Clinta Eastwooda (herečka Hilary Swank známá díky filmu Kluci nepláčou si odnesla cenu, stejně jako režisér samotný). To, že se evidentně u Zlatých glóbů snažilo vynahradit něco "malým filmům", prokazují i TV ocenění seriálů, filmů a herců, kde zvítězily zjevně dle upoutávek "moralizační černo-humorné" počiny místo bombastických a osvědčených kousků jako "24" či Sopránovi a Sex ve městě. Jednotlivé filmy a seriály se netroufám hodnotit a nějak se k nim obšírněji vyjadřovat, musel bych je vidět všechny, jen doufám, že po prvních "vlaštovkách" (jako Plastická chirurgie s.r.o., Život a smrt Petera Sellerse či Hledání Země Nezemě) se k nám dostanou i zbylé, jedno jestli oceněné nebo ne, tituly. Uplynulý rok celkově tedy byl velice kvalitní i bez očekávaných jistot jako Pán prstenů… tak přece to jde, což mě naplňuje jistým mírným optimismem!