Žltá výprava sa vracia domov!

Žltá výprava sa vracia domov! Končí posledná veľká cesta naprieč kontinentmi. Putovanie pod taktovkou cestovateľa Dana Přibáňa naberá na obrátkach. Žltý cirkus ide z Indie až domov. Prekonáva Himaláje, diktatúry aj výškové rekordy a stíha aj utekať pred políciou. Skrátka, táto posádka nemôže sklamať. Ničoho sa nebojí, bez obáv zvláda všetky nástrahy s čiernym humorom a sebairóniou. Návrat domov je dojemný ako ešte nikdy predtým a dokazuje, že na dobrodružstvo netreba luxus – stačia 2 trabanty, 1 maluch, 1 jawa a skupina skvelých ľudí.

O FILME

Posledná výprava jedného z najznámejších českých cestovateľov Dana Přibáňa s názvom Trabantem tam a zase zpátky po dvanástich rokoch uzatvára cesty žltých trabantov naprieč kontinenty. Behom divokej jazdy putuje osemčlenná posádka z južnej Indie cez Nepál, Pakistan, Čínu, Kyrgyzstan do Uzbekistanu a odtiaľ cez Rusko, Ukrajinu až k triumfálnemu návratu na Slovensko a do Česka.

Myšlienka na usporiadanie výpravy v trabantoch sa zrodila v roku 2006, keď chcel Dan Přibáň rozbiť zakorenenú predstavu, že na dlhú a náročnú cestu je potrebné nákladné vybavenie a drahé auto. Trabant bol jasnou voľbou čoby najlacnejšie dostupné vozidlo a symbol jednoduchosti. „Trabant je nositelem spousty příběhů, spousta lidí s ním jezdila, vlastnili ho jejich rodiče, bylo to jejich první auto. Ohromné množství lidí s ním má nějaký zážitek a pro ty, kdo jej nemají, je trabant prostě roztomilé legrační autíčko,“ uzatvára Dan Přibáň.

Film Trabantem tam a zase zpátky završuje Přibáňove cestovateľské projekty nesúce hromadný názov Trabantem napříč kontinenty. V júli 2007 sa vydal na svoju prvú „trabantovú“ cestu a vznikol film Trabantem hedvábnou stezkou o výprave do púští strednej Ázie. V roku 2009 nadviazal filmom Trabantem napříč Afrikou o ceste cez celý čierny kontinent, v septembri 2012 sa vydal na expedíciu Južnou Amerikou, z ktorej vznikol film Trabantem až na konec světa a apríl 2015 sa niesol v duchu zahájenia expedície z Austrálie do Ázie, ktorú videli diváci v kinách ako dokument Trabantem do posledního dechu.

Producentom filmu je Jiří Konečný zo spoločnosti Endorfilm, koproducentami filmu sú Česká televize a Dan Přibáň. Film vznikol za podpory Státního fondu kinematografie. O distribúciu filmu na Slovensku sa stará Asociácia slovenských filmových klubov. Distribúciu filmu na Slovensku finančne podporil Audiovizuálny fond. 

POSÁDKA

Na filmovú cestu Trabantem tam a zase zpátky vzal Dan Přibáň opäť medzinárodnú česko-poľsko-slovenskú posádku, dva trabanty, poľský Fiat 126p tzv. maluch a českú motorku Jawa 250. Tím tvoria známe tváre žltého cirkusu vrátane nesmrteľného motocyklistu a optimistu Mareka Slobodníka, notorického „strácača“ pasov Radka Jony aj hlavného "cirkusového" hudobníka Mareka Duranského. Všetkéhoschopnú hlavnú zostavu skvele doplnil nováčik a požiarnik Honza Setvín a novopečený vodič zbierajúci prvé motoristické skúsenosti v divokom dopravnom pekle Indie Lukáš Venclík. Po prvý raz po rokoch v tíme nebola žiadna žena. „Jet v čistě pánské sestavě bylo čistě pragmatické rozhodnutí. Chtěli jsme si to po náročné minulé cestě co nejvíce zjednodušit a vrátit se zpátky ke kořenům první výpravy, kdy jsme jeli jen tři kluci,“ komentuje Dan Přibáň.

V snímke Trabantem tam a zase zpátky, ktorý sa nesie na hladine vysokých otáčok motorov aj adrenalínu Přibáň so svojím tímom definitívne dokazuje, že k prejdeniu sveta nepotrebujeme drahé terénne autá. „Každá naše cesta byla těžší než ta předchozí a každá jinak. Na první jsme nevěděli, co dělat, na poslední jsme to věděli naprosto přesně, ale dělali jsme toho až moc. Ovšem na ironii a černý humor, někdy na hranici politické korektnosti, byla spousta prostoru vždy,“  hovorí Přibáň.

Z INDIE DO PRAHY

Veľká cesta domov začala na juhu Indie, zamierila na sever medzi pohrebné hranice magického Váránasí, aby pokračovala ďalej do Nepálu a podhoria Himalájí, kde trabanty vo výške 5328 m. n. m. stanovili výškový rekord dvojtaktného auta. Himaláje preveril žltý cirkus spôsobom, aký ešte výprava nezažila – bol to boj s prírodou na úzkych kamenistých cestách vlniacimi sa nad hlbokými zrázmi. Komplikácie naviac spôsobovalo bahno, sneh a množstvo vody valiacej sa cez cesty v nadmorských výškach, kde strácajú výkon motory aj ľudia. Následne cestovatelia prekonali hory mystického malého Tibetu, zišli na hranice Pakistanu a po slávnej horskej diaľnici Karakoram Highway dorazili do Číny. Tu sa žltá výprava ocitla pod permanentným dohľadom. „Když jsme zpod tisíců kamer a neustálé policejní kontroly utekli mezi kyrgyzské jurty, abychom konečně v uzbeckém Samarkandu dokončili cestu kolem světa, byli jsme vážně rádi,“ popisuje pocity z opustenia Číny Přibáň.

Samarkand bol najvýchodnejším bodom prvej cesty v roku 2007. Od tej doby žlté trabanty prešli Afriku, Južnú Ameriku aj Austráliu a juhovýchodnú Áziu a keď sa teraz do mesta vrátili z východu, okruh cesty okolo sveta sa uzavrel. Ďalej výprava pokračovala naprieč Uzbekistanom, medzi opustené lode na „dno púšte“ k vyschnutému Aralskému jazeru, do Kazachstanu, do Ruska, na Ukrajinu a Slovensko. Od prekročenia hraníc až domov do Prahy išla výprava v čele niekoľkokilometrovej kolóny trabantov aj mnohých ďalších strojov so stovkami fanúšikov okolo ciest. Návrat to bol doslova epický a podľa Přibáňa predčil všetko, čo ako cestovateľ dosiaľ zažil. „Poslední tisícovka kilometrů od ukrajinsko-slovenských hranic byla krásná, silná a dojemná. Všude nás lidé vítali, stáli podél silnic a mávali... Něco takového už asi nezažijeme. V době sociálních sítí si takového obrovského zájmu a osobního kontaktu neskutečně cením,“ uzatvára Přibáň.

Dlhých 17 237 kilometrov posádka zdolala za 5 mesiacov.

O VEĽKEJ CESTE DOMOV OČAMI CESTOVATEĽOV

Bangkok! Náš Everest. Do žádného cíle jsme se neprobojovávali tak dlouho a tak těžce jako do Bangkoku. Ale dojeli jsme tam! Bez trabantů na starých otlučených motorkách koupených načerno. Ale dojeli! A další plán? Ten byl jasný, už když jsme startovali z Austrálie: dojet domů. A když to nejde na jeden zátah, tak na dva. Bylo to jasné, už když jsme stáli špinaví, zničení, ale šťastní pod sochou růžových tříhlavých slonů v centru města – příště odsud vyrážíme na velkou cestu domů. ....Ale to by nebyl žlutý cirkus, aby to nebylo jednoduché. Bangkok se stal místem, kde se kolo žlutého trabanta asi nikdy neotočí. Zatímco v roce 2015 bylo Thajskou pro zahraniční auta rájem, o dva roky později se z něho stalo byrokratické peklo, kde se za vjezd po vlastní ose platí tisíce dolarů. A tak jsme si řekli, že se nenecháme okrádat a rozhodli splnit si svůj dávný sen – Indii. Startujeme se stejné rovnoběžky, ale protějšího břehu Bengálského zálivu – z jižní Indie na sever. Chceme znovu dojet do uzbeckého Samarkandu, nejvýhodnějšího bodu naší první cesty. Jakmile se tam dostaneme, objeli jsme trabantem svět, a pak už v našich stopách domů.

ROZHOVOR S CESTOVATEĽOM, KOPRODUCENTOM, SCÉNÁRISTOM A REŽISÉROM DANOM PŘIBÁŇOM

V súvislosti s posledným filmom Trabantem tam a zase zpátky hovoríte o poslednej ceste. Prečo a kedy ste sa rozhodli putovanie s trabantami ukončiť?

My jsme se rozhodli vlastně skončit už v Jižní Americe, protože jsme si mysleli, že to baví jenom nás, ale zjistili jsme, že to baví mnohem víc lidí. A když nám tam pak začala chybět výzva