Svetová cesta českého filmu Marie animátora Jana Piskače

Loutkový film Marie (2024) režiséra a studenta Katedry animované tvorby FAMU Jana B. Piskače zaznamenává výrazný světový ohlas. Film má za sebou světovou premiéru v USA, mezinárodní premiéry v Portugalsku, Kanadě, Chorvatsku, Itálii či Kosovu, českou premiéru na festivalu Anifilm, a čeká jej uvedení na dalších tuzemských festivalech, například v Litoměřicích. Posledním úspěchem je uvedení filmu na Mezinárodním festivalu dětského filmu v Kjótu v Japonsku, kde Piskač zároveň vedl animační workshopy pro děti, mimo jiné také v Českém centru v Tokiu.

Piskačův film Marie vznikl jako anidok cvičení na katedře animované tvorby. Film je součástí pásma šesti krátkých snímků, které vzniklo v koprodukci s Českou televizi. Režisér zamýšlel vytvořit film bez zobrazení figur, poskládaný pouze z útržků momentů a nálad. To Piskačovi evokovalo dětské kresby na okraji učebnic a sešitů, což jej zavedlo k příběhu o klukovi Františkovi, který nachází únik před monotónní výukou ve své fantazii a platonických úvahách o spolužačce Marii.

V Japonsku Piskač strávil celkem 12 dní a jeho workshopu se zúčastnilo 36 dětí. „Během mého pobytu jsem měl možnost vést 3 animační workshopy a účastnit se několika projekcí s následnou debatou a mám pocit, že japonské publikum je velmi zdvořilé. Děti jsou všude stejné, takže jsme se po chvilce oťukávání skamarádili a práce s nimi byla radost. To bylo i vidět na společných prezentacích vyrobených klipů, kdy byly z odvedené práce nadšené,“ shrnuje Piskač dojmy ze svého pobytu a na otázku, jak vnímá vztah mezi japonským anime a animovanými filmy, které točíme například u nás v Čechách, odpovídá: „Shodou okolností jsem se byl podívat na výstavě Giant Robots - The Core of Japanese Mecha Anime a bylo zajímavé sledovat, jak se toto odvětví od 60. let vyvíjelo a jak odráželo svou dobu. Anime je s Japonskem nedílně spojeno a je dobré zmínit, že tyto snímky vznikají ve velkých studiích (Studio Ghibli, Kyoto Animation Madhouse, Pierott atp.) a jedná se „průmyslově vyráběný produkt“, který má masový dopad. Autorský, krátký animovaný film, na jaký jsme zvyklí u nás, je o to víc vzácnější. I proto jsou pro ně cizí filmy tak přitažlivé. Je zajímavé, že když se zeptáte na Českou republiku, dostanete skoro vždy odpověď Jan Švankmajer. Když jsem se jich ptal, proč si myslí, že je to k jeho filmům tak táhne, nedokázali mi dát konkrétní odpověď, ale myslím si, že je to právě ta odlišnost a surreálnost, kterou ve skrytu hledají.“

Na otázku, proč má podle něj film takový mezinárodní úspěch, odpovídá: „Na to bych já sám rád našel odpověď, ale myslím si že v tom hraje roli několik faktorů, mezi kterými je například to, že se jedná o snadno pochopitelný, univerzální příběh bez dialogů, který je pro lidi čitelný nehledě na jazyk či mentalitu. Určitě hraje roli i to, že se jedná o klasickou techniku Stop Motion animace, která v jiných zemích nemá takovou tradici jako u nás. Pro mě je ten film do jisté míry dětská hra a přistoupíte-li na ní taky, stáváte se jakýmsi Františkovým spiklencem na cestě za Mariiným srdcem a to je na tom, řekl bych, to poutavé. Ještě bych chtěl na tomto místě poděkovat kameramanovi Ondřejovi Mikušovi, střihačce Alexandře Volfové, zvukařce Aničce Hokešové a produkční Berenice Šůsové, bez kterých by film nedošel své finální podoby,“ uzavírá.