Investigatívny dokument Zuzany Piussi - Pachová stopa, príde do kín už 6. februára 2025

Skutečné zločiny, dramatické osudy, policejní archivy, odborné expertizy a klíčová otázka: Opravdu se pes nikdy nemýlí?

Je spáchán zločin. Na místo činu přijíždějí kriminalisté se služebním psem, ten zavětří a neomylně je dovede ideálně přímo k pachateli, který je tak záhy a bez všech pochybností usvědčen. Tahle scéna bohužel není jen oblíbenou dějovou zkratkou autorů detektivek, ale realitou, která dost možná dostala za mříže stovky odsouzených nevinných s vysokými tresty. Pozitivní pachová stopa totiž bývá v české justici považována za zásadní důkaz, postačující k odsouzení bez dalších, nebo i navzdory dalším důkazům. Obětí může být doslova každý. Klíčovou roli hraje pes – a jeho pán. Na tenhle alarmující problém upozorňuje nejnovější celovečerní film Zuzany Piussi Pachová stopa. 

Dokument Pachová stopa, který vznikal přes tři roky, byl poprvé uveden na letošním MFDF Ji.hlava, kde vzbudil značnou pozornost a velmi příznivé ohlasy. Do kin vstoupí 30. 1. 2025. Oficiálnímu uvedení do kinodistribuce předchází série předpremiér s debatami s tvůrci a odborníky v pražském Kině Atlas. Dvě poslední jsou na programu 2. 12. v 19.30 – hosté: JUDr. Daniela Zemanová, soudkyně Ústavního soudu, Mgr. Pavel Koloděj, MBA, právník Spolku Šalamoun, Václav Peričevič, předseda Spolku Šalamoun a 9. 12. v 19.30 – hosté: Zuzana Piussi, režisérka filmu, John Bok, zakladatel Spolku Šalamoun, Václav Peričevič, předseda Spolku Šalamoun, Mgr. Pavel Koloděj, MBA, právník Spolku Šalamoun.

Jak název předznamenává, tématem filmu je pachová stopa – jeden z nejkontroverznějších důkazních postupů trestního řízení. Kořeny této metody sahají do sovětského aparátu, odkud jej převzala východoněmecká tajná policie STASI a během 70. let minulého století z ní vyvinula i psychologicky účinný nástroj na potírání disentu. Málokdo ví, že v České republice může být člověk uznán vinným pouze na základě pachové identifikace a odsouzen k dlouholetému vězení. Otazníky nad metodou a zejména výkonem její praxe u nás vzbuzuje fakt, že v řadě případů byli lidé, které usvědčila pachová stopa, později shledáni nevinnými nebo se dokonce ukázalo, že na místě činu vůbec nebyli. Ačkoliv se po rostoucí kritice pachová identifikace používá stále méně, ve věznicích tráví své životy možná stovky nevinných lidí, kteří marně usilují o obnovu procesů k přezkoumání svých dlouhých trestů.

Režisérka Zuzana Piussi ve filmu sleduje příběhy justičních omylů nebo lidí, kteří sedí ve vězení s dlouhými tresty a usilují o obnovu procesu. Zblízka se zabývá případy několika, většinou brutálních, trestných činů, ve kterých hrála klíčovou roli právě pachová stopa. Do dramatických příběhů nahlíží i skrze policejní archivy, zdrojem často paradoxních faktů jsou vyšetřovací a soudní spisy.

 „Film rozebírá případ Lukáše Dobeše, Martina Balhara, Miloše Zezuly, jehož Ústavní soud po dvou letech osvobodil, bývalého vojáka Davida Šimka, který měl dát státnímu zástupci pod auto granát a soudkyni hodit do zahrady slepici s uříznutou hlavou. Jediným důkazem byla pachová stopa, kterou dokázal pes se svým psovodem vyčmuchat z rok hnijící slepice. Z velké rešerše mnoha případů vyvstala zejména dvojice jednoho konkrétního policejního psovoda, který figuroval v usvědčení tisíců odsouzených a který – spolu se soudním znalcem, který se o jeho práci opíral – zastával názor, že pes se nikdy nemýlí. Jak ale ukázaly výzkumy z etologie během více než stoleté historie, zvíře může mít ještě i silnější důvody dát najevo svá zjištění nežli svůj čich. Jeho láska k pánovi mu dává touhu získat jeho ocenění. Když je k tomu vytvořena systémová příležitost, je založeno na katastrofy lidských životů.  Mýtus nestranného psa je zakořeněný i u široké české veřejnosti, což možná pomohlo tomu, že i důkazně šílené případy našly tak málo zastání...,“ říká Zuzana Piussi.

Rezervoár případů čerpala autorka mimo jiné z dlouhodobé aktivity spolku Šalamoun, který letos slaví 30. let existence a který – v návaznosti na odkaz disentu – hájí práva nespravedlivě stíhaných či odsouzených. Jeho zakladatel, bývalý disident John Bok a jeho současný předseda Václav Peričevič jsou rovněž protagonisty filmu a propojují jednotlivé případy a souvislosti.

Proč jsou Česká republika a Rusko státy, kde vás může pes poslat do vězení? Proč neexistují případy znovuotevření pochybných rozsudků, i když o metodě pachové stopy důvodně pochybují vědecké kapacity? Jak je možné, že je Česká republika globálním premiantem v počtu vyřešených vražd a daleko předčí i vyspělé západní země? Přijďte si pro odpovědi do kina!

Pachová stopa – tvůrci: režie a kamera: Zuzana Piussi / střih: Sebastian Kučkovský / producent: Vít Janeček / hudba: Lucia Piussi / zvuk: Jan Richtr / námět: Zuzana Piussi, John Bok, Václav Peričevič.