|
45. KARLOVE VARY - O ZVIERATÁCH A ĽUĎOCH |
45. KARLOVE VARY - O ZVIERATÁCH A ĽUĎOCH |
Zajímavou atrakcí filmových Karlových Varů je vojenský stan na břehu Ohře. Promítají se tam dětské filmy a nemá to nic společného s festivalem. A ještě tam aportují psi. Jeden z majitelů psů se bavil tím, že vedle stanu házel míček až do poloviny řeky a pes míček vždy našel a doaportoval. Reflexy domácího zvířete působí v poněkud artistním a virtuálním světě filmu jako lék na vědomí. Jestliže se díváme na několik filmů denně, na filmy, ve kterých hrdinové chystají vraždy, milují se nebo nenávidí nebo utíkají před zemětřesením, pak se nám aportování psa zdá jako téměř geniální, přirozená činnost. Možná právě proto se letos hodně zvířat stalo i hrdiny filmu.
Například v soutěžním španělském filmu Moskytiéra (běžel na začátku festivalu) popisujícím činy přecitlivělého chlapce a jeho cynických rodičů jsou hlavními hrdiny psi, kočky a holubi. „Domácí zvířata patří k tomu zmatení ve světě dětí i dospělých, o kterém je můj film,“ říká režisér filmu Augustí Vila. „Podle mého je těžší pracovat s herci než se zvířaty, protože chování zvířat je dáno reflexy a lze ho předvídat. Ve filmu se stávají živými, pozitivními bytostmi i komáři. Proti nim se chráníme moskytiérami a přitom si neuvědomujeme, že právě díky těmto moskytiérám žijeme v izolaci.“ Umělecká ředitelka MFF Karlovy Vary Eva Zaoralová považuje španělský soutěžní příspěvek za repliku filmu Luise Buňuela Nenápadný půvab buržoazie po třiceti letech.
|
Další soutěžní příspěvek Sladké zlo (režie Olivier Coussemacq) vypráví o čtrnáctileté dívce, která utekla od pěstounů, v dětském domově ji „hladil“ vychovatel, otec ji zneužíval, takže ho zabila. Céline, to je ta dívka z děcáku, vypadá na první pohled velmi jemně a nevinně, ale je surová, se svým přítelem zabíjí psy a prodává jejich kůže. Zvířata jsou prostě ve filmech někdy důležitější než lidé, někdy jsou jenom jejich oběťmi a někdy jsou bytostmi lepšími než lidé.
Jako na každém správném festivalu, tak i v Karlových Varech se prezentují také filmové projekty. Běžela tu i dvacetiminutová ukázka z nového českého filmu Kajínek, zatím jen pro novináře a filmové profesionály. Režíroval ho Petr Jákl, muž který zkoušel své štěstí v Hollywoodu jako kaskadér a dokonce o tom chtěl natočit film. Z dvacetiminutového traileru Kajínka těžko posoudit jaký bude film, takže se pro čtenáře kinemy.sk bohužel nemůžu vyjádřit. Zajímavé je to, že scénář k filmu napsal podle skutečných událostí režisér Marek Dobeš a že původní scénář Ivana Fíly nakonec nebyl použit. Fíla měl původně projekt režírovat a Petr Jákl měl být jeho producentem.
|
Své projekty v Karlových Varech uvedl Institut dokumentárního filmu ve spolupráci s MFF dokumentárního filmu v Jihlavě. Svůj projekt Nesvatbov, natočený ve slovenské dědině Zemplínské Hamre, prezentovala mladá česká režisérka Erika Hníková. Je to ta, která má za sebou skvělý film Ženy pro měny. Nesvatbov bude o vesnici, kde se mnoho mužů ve středním věku ještě nestačilo oženit. Jeden z nich např. říká, že má spoustu zálib, takže na ženy nemá čas.
Další pozoruhodný dokumentární film uvedli čeští režiséři Vít Klusák a Filip Remunda. Film se jmenuje Vše pro dobro světa a Nošovic. Po provokativním Českém snu a Českém míru jde o další politicky nekorektní film o české obci, kde dřív „byla pole a tekly potoky“. Dnes tam vyrostla obrovská továrna Hyundai. Film se bude skládat ze tří částí – o místních lidech, o těch kteří továrně fandí, o těch, kteří protestují a kteří tam za 400 eur měsíčně pracují. A o tom, jak se vytváří PR moderní globální firmy. Je zcela zřejmé, že film bude podobně jako Český mír fandit drobným občanům, kteří se snaží většinou neúspěšně protestovat proti mocným tohoto světa.
Radovan Holub
