MALÁ SLOVENSKÁ DEDINA UPROSTRED MRAKODRAPOV

V jedné z vilek bydlí rodina Dugovičova – a tam je Lina "doma" u svých příbuzných. Její teta (Elena Dugovičová) je učitelkou v místním  gymnáziu a zároveň je to jedna z hlavních postav ve filmu. Má roli jakési tlumočnice, protože ne každý tady mluví anglicky. Ráda vysvětluje události z historie.  Říká oběma mladým například o Ľudovítu Štúrovi: "He shot himself while shooting," zastřelil se na lovu. Do historického koloritu se čas od času ozývá hlášení obecního rozhlasu třeba o tom, že bude otevřena výstava "Nostalgie ve fotografii" nebo že bude uzavřeno koupaliště.
    
Paní profesorka je ráda, že může o svou neteř pečovat. Ukazuje Lině a Lecovi krásy městečka. Horší je to, že Leca považuje za blízkého přítele své neteře. Ten je z toho celý rozpačitý. "Můžu v noci chrápat," vysvětluje dívce, když spolu osamí večer v ložnici.  Lina chodí především na místa svých předků a za svými babičkami. Zajde na hřbitov, kde leží její příbuzní, dostane jako dar kroj po své prababičce, ukážou ji typický slovenský ranč westernového stylu a učí ji, jak se dělají slovenské palačinky. Hezká scéna je, když jsou oba mladí pozvaní na návštěvu gymnázia. Studenti s nimi anglicky konverzují v rámci výuky. Je tam velmi sympatická studentka s přirozeným hereckým projevem, jmenuje se Janka. Je jen škoda, že ve filmu nedostala víc prostoru. Lina a Leco navštíví také dřevěnou rozhlednu, kam doputoval  postarší turista. Mladým říká: "Krásná příroda, pěkný rozhled." A nevadí mu, že Kanaďané mu nerozumějí. Ale to nejdůležitější je, že  přes různá nedorozumění se oba mladí  nakonec
sblíží, porozumějí si a to celé je zarámováno velkým finále v Bratislavě. Najednou je vidět, že Slovensko není pro režisérku jen zadumaná krajina s babičkami v krojích, ale i moderní město v Evropské unii. 

Ve filmu vystupuje celá řada zajímavých postav.  Kromě hudebníků je to třeba místní sirotek a kouzelník (Mathieu Chesnau). Je to  jakýsi Bohem zapomenutý, nemluvný chlapec, který sedí na lavičce a skládá puzzle. Režisérka s pietou natočila tváře babiček a starých lidí vůbec. V zásadě jde o v dnešní době ojedinělý no action film, film lyrický a možná i poněkud nostalgický. Pije se tu pivo i víno, hraje se muzika, potkáme tu docela příjemného bezdomovce. Kamera s gustem zachycuje panelové  bytovky, vilky i prázdné fotbalové hřiště. Jakoby trochu jiné Slovensko, ještě nezkažené civilizací. Kromě muziky v podání skupiny Bukasový masív se objevuje i řízná česká country.
    
Reakce na film promítnutý na festivalu v Torontu jsou veskrze příznivé. "Bohatý malý film, městečko Modra poblíž Bratislavy je vylíčeno jako obhroublé a krásné zároveň, zrovna tak jako jeho obyvatelé," říká Jim Slotek z novin The Toronto Sun. "Jemně a realisticky natočený cestovní deník o dvou dětech na prahu dospělosti - mám rád tento typ skoro dokumentárního filmu, pokud funguje. A tady skutečně funguje," říká Lucian Martin. Gilbert Seah z Cinema Eye je ještě nadšenější: "Mimořádně dojímavý, poctivý a procítěný film, nelze si ho nezamilovat," říká. Anya Wassenberg film považuje za "promyšlený portrét života teenagerů, který promlouvá jak k dospělým, tak k mladistvým". A Brian McKechnie z CityNews jde ještě dál: "Modra je krásný film s opravdovými hereckými výkony. Přiměje vás vyskočit a zabukovat si okamžitě let na Slovensko." Jasonu Andresonovi se zase líbí "místní příchuť" filmu zrovna tak jako konfliktní vztah obou mladých Kanaďanů. Známý kanadský filmový kritik Liam Lacey z novin The Globe and Mail považuje film za "skromný, půvabný a svěží" s přirozenýmihereckými kreacemi a libuje si, že režisérka Veningerová natočila film "na první pohled uvolněným stylem". A Norman Wilner říká zcela jasně: "Pokud chcete najit skutečný poklad mezi třemi stovkami festivalových filmů, nemohu film Modra než doporučit."