DOGVILLE NA DVD

Bohem zapomenutou vísku, která se potřebuje naučit více dávat jak brát, naruší jednoho večera po zasedání, jež vede místní začínající filozof-intelektuál Tom Edison, výstřely přicházející "odjinud". Úkryt zde před mafiány, kteří zabili jejího otce (jak sama sdělí) - hledá městská Grace s alabastrovými dlaněmi. Postupně si musí získat přízeň všech obyvatel pospolité společnosti, jež přesně neví, jak dar využít, tudíž ho po opadnutí zvědavosti začnou zneužívat. Nabízí se otázka, zda-li je tahle bastardní víska přežitek a zaslouží-li si vůbec svou mizernou existenci?
 
Kapitola třetí, obsahující spousta SPOILERŮ-  kvůli následné interpretaci (tudíž je nejlepší ji přeskočit, pokud se chcete nechat překvapit, jestli jste snímek neviděli).

Máte poslední šanci přestat číst a přeskočit třetí kapitolu, popř. se k ní vrátit, až zhlédnete film. Byli jste varováni…Ok? Je celkem sedm smrtelných hříchů, číslo 7 je i leitmotivem snímku samotného, kde nedokonalá rodina, v níž matkou je Vera, má přesně 7 dětí. I Grace má sedm "dětí", figurek, které si koupila za peníze, jež dostávala za práci u obyvatel malého městečka. K jisté konjukci a zároveň tříštění leitmotivu dojde ve chvíli, kdy Vera Grace její "děti" rozbije. Grace to Věře oplatí v závěru, tentokráte se skutečnými dětmi. Naplňuje tak jeden z významů svého jména, přesně "lhůtu z milosti, odklad splátky". Když přichází do Dogville, obyvatelé ji nejdříve přijímají ostýchavě, zdráhavě (grace: with bad grace), ona je poctí svou přítomností a se svým nenuceným a přirozeným půvabem (grace), ušlechtilostí a šarmem tvoří ozdobu. Poskytnou jí tak odklad v plnění závazků (grace) po dobu, kdy se má hájit (grace period). Grace v závěru přestává být ve svém chování jemná (grace of manner) a ani modlitba obyvatelům nepomůže (grace: say grace).

Kapitola čtvrtá, která se zabývá duchovním vývojem autora a problematickým (ne)filmovým podáním v "brechtovské" inscenaci (inspirací byla píseň Pirátská Jenny z Žebrácké opery).

Trier se oprostil od formální jednoduchosti a excesů, honby za naturalismem, který stejně nikdy nebral vážně (lascivně pobuřující Dogma 95). Tentokráte se mu jedná o těžkou satiru, nevybíravou ťafku do nosu primitivismu a intelektualizmu braném úplně vážně. Jak je u Larse zvykem, až závěr dá filmu nový rozměr a člověka naprosto rozloží a divák tak odchází v dumavé náladě naplněn depresí. Závěrečný fórek, kdy na pozadí závěrečných titulků se střídají fotografie bezdomovců z období krize v 30. létech s písní Young Americans Davida Bowieho, může některé lidi pohoršit, jiné naopak "královsky" pobavit.

Trier jako autor vyzrál: scény sexu/znásilnění nepůsobí samoúčelně jako tomu bylo u hloupých Idiotů, překvapivé poté je, že i přes umístění děje na pódium není snímek "divadelní", čemuž pomáhá hlavně kamera prostřednictvím náletů z vrchu a těkavosti ustáleného pohledu pouze jedné ze dvou hovořících stran. Překvapivá, ale zasloužená cena Evropského filmu za kameru a i režii! … Trier napoprvé dostane přesně vykalkulovanými scénami, jakým je například znásilnění apod., ale napodruhé si člověk všimne i menších, ale o to více zranitelnějších drobností, ovšem až napotřetí při sledování pomalu divákovi dochází, že si tvůrce opět dělá legraci a nutí zaujmout jakýkoliv postoj k zobrazovanému, což je problematické přes zcizující komentář, který výstižně a ironicky glosuje svět Dogville a zaujímá onen postoj za nás.  

Kapitola pátá -  o druhém plánu filmu a nabytém rozměru v závěru, který je pouze počátkem plánované "volné" trilogie.

Dogville je až nějaká zvláštní paradoxní forma  podobenství, kde zasazení do divadelního prostředí bez exteriérů a interiérů může symbolizovat tradicionalizaci vísky a jejích občanů, kde absentovaní kulis ukazuje vnitřní náhled do samotných postav, které mohou VIDĚT, ale nechtějí PROZŘÍT! Prohlášení, že si Dán dovoluje točit snímky o US a nikdy tam přitom ve skutečnosti nebyl ("V souvislosti s Tancem v temnotách mě novináři v Cannes kritizovali, že točím o Americe, aniž bych tam kdy byl. To mě trochu vyprovokovalo. Natočil jsem tedy další film odehrávající se v USA a ani tentokrát nevytáhl paty z Evropy. Nevytáhl jsem paty dokonce vůbec nikam."), ho rozčílilo stejně jako to, když po něm na škole chtěli, aby nepoužíval šlechtický titul "von". Po trilogii "zlatého srdce" (Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách), kde se více zajímal o citovou stránku věci, má v plánu proti-amerikanizační trilogii, kde mu půjde o formování mysli. Snad nesklouzne do pamfletu, ale tak jako tak ho podrží v druhé, právě dotočené části (s názvem Manderlay) herci v čele s Bryce Dallas Howardovou (Vesnice), Dannym Gloverem, Williamem Dafoem a starými známými z Dogville - Lauren Bacallovou, Johnem C. Reillym a  Chloë Sevigny.

Kapitola šestá, kde si povíme něco o (ne)dokonalosti a filmovém neumětelství.

Lars von Trier se snaží ve svých počinech o schválnou nedokonalost, neumětelství, neohrabanost, což hraničí až s drzostí, ale na druhou stranu nás to láká. Do kin se díky distributorovi SPI  dostal Dogville v rámci Filmostrady, přehlídky artově náročných kousků, ovšem o délce 135minut, která byla o 40minut kratší než režisérský sestřih. Zprávy o překotnosti a nudnosti musely být jen fámy, protože i tříhodinová verze je neuvěřitelně svěží, ovšem chybí jí ta "nedokonalost", kterou Trier vyžaduje od dob svého filmu Evropa. I přes značné prodloužení stopáže je těžké rozeznat nové záběry, protože se většinou jedná jen o krátké prodloužení scén již stávajících, což jim dodává na síle a působivosti.

Kapitola sedmá, jež je věnována  zpracování "stylově starého" na "novém médiu". 
  
Moc hezká, dvoudisková edice Dogville vyšla ve Francii, k zahození není ani US verze s komentářem režiséra a scénáristy a hodinovým dokumentem Dogville Confessions, v němž "Sami Saif spojuje zpovědi tvůrce a herců s hranými sekvencemi, které nebyly do filmu zařazeny", ale jedná se pouze o 135ti minutový sestřih pro kina. DVD edice, která se k nám dostává, je určena pouze pro český a slovenský trh a nabízí DC filmu.

I když se jedná o SPI, titulky jsou na velice kvalitní úrovní, protože se jedná o titule z kina, jež trpěly krácením. Snímek se nachází na dvouvrstvém médiu a i přes svou délku je obraz téměř dokonalý. Od perfektnosti ho dělí jen kouřová clona a větší míra zrnitosti v závěru filmu, jinak "pleťovka" herců je velice detailní a černá je excelentní. Krystalicky čistý obraz!
 
Originální zvuková stopa je pouze ve dvoukanálovém stereo provedení, ale na film tohoto ražení zcela dostačuje a dialogy jsou skvěle srozumitelné, zvukové efekty propracované a hudba hlasitá. Raději dejte sluchovody pryč od českého pěti-kanálového dabingu, který sice prozradí více než titulky, ale výběr hlasů je hrozný a neposlouchatelný - o hereckém výkonu nemůže být řeč, dočkáte se jen deklamace na hranici úrovně porno-filmu.