DVD MINI RECENZIE

KINSEY (BAVME SE O SEXU)-FILM: Vlado Kurek to v recenzi vystihnul pomocí tří vět: „Velmi silné téma. Dobří herci. Průměrný film.“ S tím nezbývá nic jiného než souhlasit a každého, kdo třeba vzhledem ke kolonce režiséra, kde se skví jméno Billyho Condona, očekává další výtečnou biografii zajímavé osobnosti amerických dějin, jako tomu bylo u Bohů a monster s Brendanem Fraserem a Ianem McKellenem, musím hned ze začátku varovat, že Kinsey bohužel nevyužívá svého v počátku načrtnutého potenciálu. Hlavní problém je tak nějak v tom, že krom upravené minulosti, která se ale v tomto případě nedá omluvit „autorskou licencí“ či něčím podobným, Kinsey – Bavme se o sexu stojí jednou nohou na zemi a druhou má v posteli s tím, že se člověk nedočká jak políčku americké morálky a zkostnatělosti, tak ani povedeného biografického filmu, který by se mohl opřít o dobové zaštítění, přehlednost ve vyobrazovaných událostech a hlavně by prospěla menší těžkopádnost a klišovitost v druhé polovině filmu, zakončené kýčovitým závěrem. Výsledné hodnocení Kinseyho je mírně nadprůměrná hlavně proto, že prostřihy na černobílé rozhovory jsou velice zábavné, jednotlivé dialogy v hodinách profesora srší vtipem alespoň v první části filmu a Liam Neeson se zbavil svého znuděného výrazu, kterým už dlouhou dobu dával najevo, že si vydělává jenom na nájem pomocí komerčních taháků typu Hvězdné války. Je nutné od sebe při biografických snímcích oddělovat osobu, o které pojednávají (ony sexuální výzkumy neúspěšného biologa zabývajícího se sexuálním životem „žlabatek“ sice mohly být přínosné pro puritánskou společnost, to ale nemění nic na tom, že knihy Sexuální život ženy a Sexuální život muže mohou být zajímavější než samotný snímek) a výsledné zpracování – a nepomohou tomu ani různé nominace a ocenění. 6/10

KINSEY (BAVME SE O SEXU)-DVD: Stejně jako je konvenčně zpracované zajímavé téma filmu, stejně je i provedená výsledná podoba DVD. Zatímco v zámoří vychází dvoudisková verze filmu s hodinu a půl trvajícím dokumentem mapujícím vznik filmu od scénáři až po samotnou realizaci se zvláštním zaměřením na skutečného Kinseyho, my si musíme vystačit „pouze“ s neotitulkovaným životným komentářem režiséra a scénáristy Billyho Condona, který se na začátku rozvypráví a bez delších pauz až do konce filmu pokračuje o složité genezi vzniku přes psaní scénáře po obtížné shánění financí až po obsazování herců a neopomene zmínit ani vděčné historky z natáčení. Druhým a zároveň posledním zajímavým bonusem na disku je sbírka 1 vystřižených scén s volitelným komentářem, ovšem ve většině případů se jedná jenom o scény rozšířené či o další zábavné rozhovory, ovšem jistým scénám z filmu by to slušelo ve své původní délce už kvůli zajímavým vedlejším charakterům. Nepodařené scény plné pubertálního smíchu o délce tří minut a upoutávku můžete s klidem vynechat, protože o nic nepřijdete. Originální zvuková stopa v Dolby Digital 5.1 a DTS je slušná, vyniknout hudbě a zvukovým efektům v pozadí nedá ani jedna z nich. Dabingu se raději vyhněte velkým obloukem i přes dobrý výběr dabérů kvůli překladu. Obraz má mírně tlumené barvy a je zbytečně moc světlý v nočních scénách, ale to je jediné, co se proti němu dá říct. Pochybuji, že někdy vyjde dvoudisková verze Kinseyho, jako tomu bylo u Čisté duše, takže nezbývá než recenzi zakončit obligátním: za vypůjčeni disk stojí, na koupi jsou zde jiné, zajímavější biografické filmy (například právě ta Čistá duše, z poslední doby třeba Ray a Pád třetí říše). 4/10

Na závěr DVD mini-recenzí opět doporučení a varování, v tomto případě spíše výstraha, protože doporučování si nechám až na příště (když o tom tak přemýšlím, pod zem zakopu zbytečná pokračování Síť 2.0 a Ledové ostří až v dalších mini-recenzích). Ze začátku bych se rád vhrnul na opravdovou lahůdku Pterodaktyl, která snad ani nemůže potěšit toho největšího milovníka špatných filmů už proto, že svojí blbostí otravuje víc, než by bavila. Zápletka je v tomto případě čistá jako zadek nemluvněte po koupeli v žeravinové lázni: školní expedice s profesorem, jeho přítelkyní a 4 žáky (kdo by se se mnou vsadil o lahvičku červeného, že tam nebude chybět nějaký ten introvertní intelektuál, možná skrývaný homosexuál, prsatá blondýnka a emancipovaná žena, vyhrál by ji) se vydává na cestu do Turecka na průzkum sopky, aniž by kdokoliv z nich tušil, že se v ní ukrývají pterodaktylové (a možná přijde i Tyranosaurus, ale to asi až v dalším dílem)… Pokud se mě ptáte, jak je možné, že si volně po přírodě poletujících pterodaktylů vůbec nikdo nevšiml, když obloha je bez jediného mráčku po celý film, hledáte logické chyby u špatné produkce. Ano, Pterodaktyl  je dalším „slasherem“ z produkce Sci-Fi Channelu (ovšem s překvapivě otevřenou násilností – od utržených rukou po roztrhaná těla, vzhledem k rozpočtu realistickým, i když otřesně trikově  vykresleným pterodaktylům a „cool“ Cooliem, trousícím jeden slovní průjem za druhým), který již úspěšně zničil tolik mozkových buněk, že by se měl alkohol a nejmenovaný prezident nemající rád Marečku, podejte mi pero omluvit menšinám, kterým ještě mozek zbyl k tomu, aby utíkali od tohohle výškrabku patřícím do spodních poliček videopůjčoven. Avšak novinkou od ostatních produkcí je zde to, že se režisérského křesla chopil poměrně „zkušený“ Mark L.Lester, který dokáže pracovat s nízkým rozpočtem, i když svůj nejlepší snímek Komando nepřekoná  a svůj rukopis, spočívající ve vrstvení klišé na klišé, ustrnulost v 80. letech a směšné podání akce se zbraněmi vybavenými nekonečnými zásobníky nezapře. Bez zajímavosti bezpochyby také není to, že postavy jsou pojmenovaný podle slavných autorů sci-fi, takže se dočkáme pana Lovercrafta či Clarka. Bohužel to je jediné pomrkávání na diváka, které značí, že to tvůrci neberou tak celé vážně, na druhou stranu je ale nutné uznat, že aspoň jedna jediná scéna byla dobře dramaticky vystavěná (pterodaktyl nakukující hlavičkou do okna a přicházející o očičko) a že podzápletka s teroristy, díky níž se na scéně objeví hrdinný černošský kapitán Coolio (ten, který hraje mnohokrát hůř než Will Smith, ale naštěstí zatím neskládá ke svým filmům tolik písniček), je „něco, co se jenom tak prostě nevidí“. Než z tohoto skvostu, který by zahanbil i Eda Wooda a který strká do kapsy i takové Lovce dinosaurů porodím vajíčko s dalším pterodaktylem, jdu si raději pustit Flinstoneovi…