WALLACE & GROMIT NA DVD

Žánrové čtení
Ale co je na Wallaceovi a Gromitovi v celovečerní podobě jedinečné a přesahuje tak v některých ohledech i vrcholný animovaný snímek studia Pixar, Úžasňákovi, je práce s jeho žánrem, resp. naplňování – od „prvního vegetariánského hororu“ po vážně míněné drama přes romanci k dobrodružným filmům. Jak již správně poznamenali někteří kritici přede mnou, především Kamil Fila ve své recenzi v Cinemě a Radomír D.Kokeš na FilmPubu, jedná se o pastiš, čili vyrovnávání se svým předobrazům se stejnou atmosférou a pojetím, nikoli parodii, jak bývá velice často a mylně zmiňováno všude možně. Komika většiny scén nespočívá tak v tom, že se tady otevřeně cituje druhý díl Harryho Pottera anebo se odkazuje na legendární bullet-time v Matrixu (a to jsou jenom ty nejzjevnější, nemluvím o „fajnšmekrovských“ narážkách), ale v tom, že to samé je nám představováno za pomocí plastelínových postaviček, o které se neobáváme, ale (paradoxně) se obáváme o jejich zeleninu – bez legrace. Něco jiného je, když Parker se Stonem v případě Team America: Světový policajt vyberou ikonické scény z akčních filmů páně Bruckheimera a Baye, aby je loutkovou podobou zesměšnili a ukázali tak jejich tupost (=persifláž), a když Park s Boxem nejen že vytvoří velice stylovou nápodobu, ale dokonce krom stejné atmosféry je dílo stejně vystavěné a jde o stejné věci, akorát ve vegetariánském provedení (vrcholem je tak bezpochyby závěrečná scéna ala King Kong z 30. let).

Percepce vs. recepce
Nejúžasnější ze všeho je však hra s diváckým očekáváním, která je splněna do posledního puntíku a i když se zdá, že byla narušena finální akční sekvence komickou vsuvkou, snižující tempo, jedná se jenom o připomenutí toho, že se pohybujeme v animovaném, fikčním světě. Překvapivé je to u úplně závěrečné scény uzavírající dějovou linii s p. Tottingtonovou, u které diváci znalí sad-endu v O chloupek čekají další zklamání ve Wallaceově životě a diváci neznalí jejich předcházejících příhod zase šťastný konec se vším všudy, žánrová výstavba zůstane v tomto případě zachována a nenaruší se jako v posledních minutách Mrtvé nevěsty, která sice na romantiky může emocionálně zapůsobit, ale ruší dosud vystavěný fikční prostor obývaný postavami a jejich předešlou a pochopitelnou motivaci změnou optiky.

Intertextualita
Ať už znáte většinu hororových počinů, ke kterým je odkazováno – a že se jedná především o pilíře žánru – anebo nezaznamenáte nepřeberné množství detailů vizuálních (Wallaceova knihovna, obsahující knihy jako Na východ od Rexů či Čekání na Goudu) či verbálních (některým suchý britský humor připadal až moc suchý, viz scéna s tupé anebo policistou Macintoshem), stále se jedná o geniální a na poli animovaných filmů na delší dobu zjevně nepřekonatelný počin. V případě WaG je nutné mluvit i o hereckých výkonech se vším všudy, ale pro potřeby DVD recenze jenom ve zkratce: Sallis jako Wallace s dokonalou dikcí britského divadelního harcovníka zůstává, přidává se k němu ale Helena Bonham-Carterová jako Lady Tottingtonová a Ralph Fieness jako hlavní záporák Viktor – a nesmím opomenout nejlepšího nmlčenlivého herce plátna – Gromita, vyjadřujícího emoce pouze díky své mimice. Jistí teoretikové a kritikové sice tvrdí, že se s intertextuálními odkazy pracuje v rámci příběhu a staví se na stejných, fanouškům Wallace a Gromita známých situacích, v kterých Gromit štrikuje či si čte noviny s vtipnými titulky a Wallace zase něco vynalézá, ale je nutné nesouhlasit s nezáživností druhé poloviny filmu před akčním finále (viz předchozí odstavec). 

Shrnutí
A i když byla laťka nastavena u kinodistribuce docela vysoko „díky“ krátkém předfilmu s tučňáky z Madagaskaru, Wallace a Gromit nejen že ustál celovečerní stopáž a mohl si navíc dovolit i několik známějších jmen, ale dokázal, že rukodělná práce s „menším“ přilepšením pomocí triků (údajně až na 700, převážně lítající hlína, voda apod.!) okouzlí a dojme i pobaví přes poněkud obhroublejší vtípky srážející na bezchybnosti (krabice s nápisem „křehké“, rozsvícení světla na autě ve chvíli, kdy Wallace dostane nápad…). Ten nejlepší otevírací víkend a Oscar za nejlepší animovaný celovečerní film má zaslouženě, třeba – přestože - už proto, že nebere ohledy na diváky tolik jako v případě parafráze na Velký útěk Slepičí úlet. A nic na tom nemění fakt, že se jedná o minoritní záležitost a někdo může být zklamán tím, že závěrečná půlhodinová akce je jen variací na hitchcockovské finále v O chloupek.

DVD: Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka vzbuzovala velká očekávání vzhledem k provedení Slepičino úletu, který byl sic po bonusové stránce zpracován velice dobře a po technické se pohyboval v nadprůměru, ale obsahoval pouze český či slovenský dabing bez titulků. U Wallace a Gromita je tomu naopak a nevím, jestli je vhodné říci naštěstí, protože to jen přece odradí spoustu potenciálních kupců s rodinami, avšak pokud by kvůli tomu musel zmiznout komentář autorské dvojice, je tomu tak leda dobře, že dabing na disku není. Zatímco v ostatních zemích vychází WaG ve dvoudiskovém provedení, u nás si musíme vystačit s jednou, ale nadprůměrnou a kvalitně otitulkovanou (řeč je o Bontonu, o to víc to překvapí) plackou. Je sice škoda, a to velká, že distributor nevyužil vydání celovečerních příhod „pána a psa“ k uvedení jejich kraťasů (jsou k sehnání akorát na videokazetách) či Cracking Contraptions, vystavěných kolem jednoho jediného vynálezu vždy v každém díle, ale k disku.

Lokalizace
Po spuštění Vás čeká na výběr mezi několika jazyky, v nichž sice chybí ten slovenský, na druhou stranu je zde český, což je zároveň volba jak pro jazyk samotného menu, tak i titulků k bonusovým materiálům, a to včetně komentářů! Za velké plus je nutné považovat to, že menu je animované i v českém jazyce úplně stejně jako v originálním, bohužel překlad některých položek, hlavně tedy bonusových materiálů jako „Zvláštní materiály“, pobaví… nechtěně (a nostalgici jistě zavzpomínají na staré časy, kdy to bylo vše v začátcích). Když jsem u toho překladu, k bonusům je velice kvalitní a nadprůměrný, neobsahuje nijak hrozné chyby a doufám, že v tomhle trendu bude Bonton nadále pokračovat, protože doposud byla práce jím odvedená povětšinou tristní (napsal bych posraná, ale nemám chuť reagovat na další arogantní e-mail). Titulky k filmu jsou převzaty z kin a některé slovní narážky jsou přeloženy dobře a vystihují podstatu věci („Paruku.“ – „Na ruku?“), bohužel většina věcí je přeložena dle toho, jak se to napoprvé nabízí, a víc se nad tím nepřemýšlí.