DVD MINI RECENZIE

WALK THE LINE - FILM: Newjerseyský rodák James Mangold se po žánrových odbočkách od herecky zajímavých dramat v podobě Kate a Leopold a Identita vrací k tomu, co mu nejvíc šlo, v herecky úchvatné biografii zpěváka Johnyho Cashe. Bohužel podobně jako další biografie mapující život zajímavé osobnosti (Ray, Kinsey) se jedná o schématickou podívanou trpící „syndromem biografií“ – Mangoldovi se zadařilo zaujmout sice diváka po celou stopáž, výrazně nepřesahující dvě hodiny, pomocí rámování s emocionálním přesahem, ale nevyhnul se typickým klišé obdobných podívaných (a tak je zpěvák nejdřív chudý, poté je na vrcholu, ale začne s drogami a alkoholem, jeho manželství se rozpadá a on pokukuje po jiných ženách, ale samozřejmě se z toho v závěru dostane). Ale stejně jako v Kinseym či Rayovi stojí za pozornost herecké výkony hlavních představitelů, Reese Whiterspoonová si odnesla zaslouženě Oscara a chemie mezi ní a jejím hereckým kolegou Joaquinem Phoenixem funguje dokonale, navíc jejich pěvecký projev je snad srovnatelný s tím, co předvedl Val Kilmer ve Stoneových Doors či Jammie Fox v Rayovi. Komparaci s Rayem se Walk the Line jednoduše nevyhne  a je nutné přičíst plusové body právě Mangoldově snímku za z dramaturgického hlediska fungující pasáže z dětství, kratší a tím pádem snesitelnější stopáž a také větší soudržnost filmu jako celku, o věrném dobovém vykreslení ani nemluvě. 7/10

WALK THE LINE – DVD: Mnohé jistě překvapí, že film, který byl nominován na Oscara a také si nějakého zasloužil, se k nám dostává jak do půjčoven, tak i do prodeje v pouhé jednodiskové verzi, zatímco v zahraničí je k sehnání našlapaná dvoudisková verze. Bonusy sestávají ze zajímavého komentáře režiséra, který převážně vypráví o postavách filmu a jejich hereckých představitelích, jež nezapomene samozřejmě pochválit, přesto ale stojí za pozornost kvůli zmínkám o spolupráci s pravým Johnym a jeho manželkou June. Komentář je jako jediný z přídavných materiálů neotitulkován, zbytek ale tvoří jen standardní výbava prvního disku dvoudiskové verze, avšak – jak jsem se zmínil výše -  druhý disk se k nám trestuhodně nedostává. Necelou půlhodinu vystřižených scén je možné si pusť s/bez komentáře režiséra, který ale po většinu času jenom mlčí, a nahlédnout tak víc do života Johnyho Cashe před jeho úspěchem stejně jako na zhoršující se stav při jeho pádu. Krom 10 vystřižených scén, které by si ve filmu jistě našly své místo, ale nijak výrazně v něm neschází, doplňuje už jenom kino-upoutávka. Český dabing je přijatelný, originál je ale o třídu působivější v hudebních pasážích a obraz je bez zrna či nečistost, na můj vkus ale moc světlý. 5/10

MNICHOV – FILM: Zatím jeden z nejlepších filmů tohoto roku, který se dá kvalitativně srovnat se Spielbergovým starším biografickým dramatem Schindlerův seznam, ač Mnichov nebyl tak úspěšný na Oscarech, ukazuje mistra v plné síle bez jediné chybičky na kráse. Na Mnichovu je patrný trend, kterým se teď ubírá většina inteligentních mainstreamových titulů v poslední době, tj. to, že Spielberg temporytmem filmu opisuje psychické rozpoložení hrdiny, takže když se pro něj stávají vraždy rutinou, jsou jím i pro nás, a když začne být paranoidní vůči okolí, jsme na tom s ním stejně. Navíc v Mnichovu nenajdeme hrdinu v pravém slova smyslu už z toho důvodu, že Spielberg mluví o bezdůvodnosti násilí a bludném kruhu (v tomto směru stojí za pozornost hlavně pozoruhodná scéna na schodišti) a pojem „hrdina“ relativizuje. Navíc v Mnichovu se poprvé u Spielberga setkáváme s tím, že užívá technických prostředků k tomu, aby navodil atmosféru doby. Jistě, Chyť mě, když to dokážeš dobu 60. let evokovalo za pomocí vyvedených kostýmů a nejinak je tomu u Mnichovu a let 70., ale pocit, že sledujeme špionážní thriller jako vystřižený ze 70. let jenom podtrhuje užití transfokace, kterou jinak Spielberg nemůže ani vystát. Po technické stránce je film naprosto dokonalý a není důvod mu cokoliv vyčítat, kamera Spielbergva stálého spolupracovníka Janusze Kaminského upomene na složité kamerové techniky z filmů Briana DePalmy, hudba dalšího Spielbergova stálého spulupracovníka Johna Williamse dodává filmu na působivosti, i když není nijak zvlášť výrazná, a herecké výkony dají naději, že Daniel Craig by mohl být opravdu vhodným Bondem a že nevýraznost Erica Bany v Hulkovi byl umělecký záměr. Vpravdě „hitchcockovský“ snímek, který se snad nebude zamlouvat jen lidem, kteří od něj budou očekávat akci a nebudou chtít Spielbergovi naslouchat a dále o tématu hovořit, je zářným důkazem toho, že filmaři nového Hollywoodu jsou poučenější než kdy předtím. Mnichov je ve výsledku neskonale emociální film (vysmívejte se mi, ale scéna s dítětem na telefonu mě dojala skoro k slzám a závěrečnou scénu soulože s propadem do temnot a zbavení lidské slupky jsem jenom obtížně rozdýchával), jenž upomene na taková mistrovská díla jako Apokalypsa, a pro mě je nejlepším filmem nominovaným na Oscara v kategorii nejlepší film a překvapivě drsným a dospělým dílem tvůrce, který má co říct a ví dokonce i jak. 10/10

MNICHOV – DVD: Mnichov je na DVD stejný případ jako výše hodnocený Walk the Line, oscarový trhák, který se k nám do půjčoven a i prodejen dostává jenom v jednodiskové podobě, i když je v zahraničí k sehnání dvoudisková varianta s detailním pohledem na věc prostřednictvím hned několika rozsáhlých dokumentů. Bonusová výbava je ještě skromnější než u Walk the Line, čistě z toho důvodu, že Spielberg poslední dobou převážně točí pouze to, co ve filmu mít chce a nemá problémy s jejich stopáží, a také z toho důvodu, že – stejně jako Stanley Kubrick – nerad dává návody na své filmy, tudíž se s komentářem u žádného z jeho filmů nesetkáme. Všechny bonusové materiály jsou sice otitulkované do češtiny, ale to vzhledem k jejich skromnosti a stopáži nedosahující ani dvaceti minut příliš nepotěší (na druhou stranu se vzhledem k délce filmu není ani čemu divit). 4-minutový úvod před filmem od samotného režiséra by byl vhodný spíše jako doslov, protože toho příliš prozrazuje a mohl by zkazit některým divákům zážitek z filmu. Spielberg zde hlavně promluví o přípravných prácích na filmu a důvodu, proč si vybral právě tuhle látku a co chtěl filmem sdělit. Pak už tu máme jenom  krátký úvodní dokument Mise, Tým, který pojednává o všem možném, o vývoje scénáře po zachycení doby až k hereckým představitelům. Na závěr by se ještě slušelo poznamenat, že na disku se nenachází český a ani jiný dabing, protože si to režisér vyloženě nepřál ze stejného důvodu jako v případě Schindlerova seznamu (a vzhledem k množství jazyků ve filmu je to jenom pochopitelné). To ale vůbec nevadí, protože titulky jsou silně nadprůměrné a zdálo se mi, jako kdyby se chyby z titulek pro kina napravily, obraz a zvuk je referenční, obrazu by se dalo vyčíst akorát nějaké to zrno (ale může se jednat o záměr) a zvuku zase nevýrazná hudba (na druhou stranu to vynahradí skvělé zvukové efekty a čisté dialogy). Jestli jste měli v plánu si Mnichov pořídit, doporučuji si pospíšit, protože jakmile zmizne z obchodů, kvůli distribučním šachům potrvá, než MagicBox, který teď bude distribuovat tituly DreamWorks (jež distribuoval jistou dobu Bonton prostřednictvím Universalu), znovu uvede na trh tituly od DreamWorks. 4/10 

HRA – FILM: Nejopomíjenější film vizuálního mága a režiséra temných podívaných Davida Finchera i po letech výtečně baví pohrávaní si s konvencemi, jednotlivými žánrovými klišé a diváckým očekáváním. Přestože Hra nepatří mezi jeho nejlepší film kritizující konformní způsob života a nemá tolik vynikajících vizuálních nápadů, výtečnou a pomalu budovanou atmosféru stejně jako přesah a skvěle odvyprávěnou podívanou zůstává i dnes, po téměř deseti letech, které ji prověřily mnohem lépe než všechna ta prvoplánová kritika týkající se ne tak na zřejmého, jak se na první pohled zdá, konce. Do nejmenšího detailu promyšlený film s vynikajícím scénářem se může pochlubit i skvělými hereckými výkony Seana Penna, jednoho z nej. herců své generace, který ještě zvládal emociálně vypjaté scény, a Michaela Douglase, pro nějž zůstává jeho postava znuděného a nešťastného milionáře ve Hře jeho jednou z nejlepších rolí hned vedle Volného pádu a Wall Street. Perfektně vystavěná podívaná, jež rukopis svého tvůrce nezapře, se i po letech může po právu pyšnit přívlastkem „hitchcockovská“, stojí za pozornost či osvěžení z toho důvodu, že se k nám brzy dostane nový Fincherův thriller Zodiac o dosud nechyceném masovém vrahovi. 10/10

HRA – DVD: Hra se k nám konečně po letech dostává v reprezentativní podobě s označením „speciální edice“, pojďme se teď podívat, jestli si tohle označení nese zaslouženě. Většinu možná zklame, že k bonusovým materiálům chybí české titulky a jsou zde pouze anglické, na druhou stranu to jejich informativní hustota dostatečně vynahradí. Materiály nemusí pro svou náročnost sednout každému, stejně jako tomu bylo u Klubu rváčů, i zde máme hlavně spoustu krátkých videí z natáčení a různé komentářové stopy. Začínáme komentářem režiséra, hlavního hereckého představitele a scénáristů spolu se specialistou na speciální efekty a výtvarníkem, který se zaobírá hlavně postavami a jejich pozicí v příběhu. Z běžných materiálů zde jsou storyboardy hned několika scén, čítající celkem 274 obrázků, a produkční návrhy s pouhými 30 stranami povětšinou míst. Alternativní konec je velice krátký a není natolik zajímavý, jak by se mohlo zdát (jedná se vlastně jenom o dovětek k filmu, který nedává jasnou odpověď), navíc k němu chybí jakýkoliv komentář odůvodňujicí jeho vystřižení. Krom běžné upoutávky zde nalezneme i teaser spolu se zkušební animací, to vše poněkud neobvykle s komentářem. Klasický dokument popisující peripetie vzniku či běžné mluvící hlavy ve filmu o filmu zde nenajdeme, naopak je na disku spousta krátkých videí z produkce filmu, zaobírající se těmi nejzajímavějšími a nejpozoruhodnějšími scénami z filmu, rozdělenými do záběrů z lokací a natáčení (Honička, Taxi, Dům Christine a Pád), to vše s volitelným komentářem. K tomu všemu se připočte adekvátní cena, poutavě řešené menu a nápaditý obal filmu, dobře zvládnuté tmavé pasáže po obrazové stránce a slušně znějící prostorový zvuk i s českým dabingem a obstojnými titulky (ale „pan Prdel“ je bohužel pryč) – a máme vhodný film do sbírky. 7/10

PÝCHA A PŘEDSUDEK – FILM: Pýcha a předsudek je jedno z opravdu milých překvapení roku, na kterém se dá krásně demonstrovat, že britské romantické filmy vyčnívají nad těmi běžnými. Adaptace klasického románu Jane Austinové, která se nevyhnula několika zjednodušením, je zvlášť díky promyšlené kameře skvěle odvyprávěnou podívanou, v níž sice chybí některé sociálně kritické prvky, ale díky věrné výpravě a hlavě okouzlujícím hereckým výkonům mu to s radostí odpustíte. Keira Knihtleyová si svou první nominaci na Oscara zasloužila a může si na své konto hned vedle Lásky nebeské připsat další vynikající romantickou podívanou, stará garda v čele s Donaldem Sutherlandem nezklamala. I když serálová podoba s Collinem Firthem zůstane zřejmě i díky rozsahu nepřekonána, až po zhlédnutí Pýchy a předsudku mnozí diváci jistě docení původnost a nadčasovost témat, které se odrážejí ať už u moderních komedií jako Deník Bridget Jonesové čin indických variací  jako Moje velká indická svatba. 10/10

PÝCHA A PŘEDSUDEK – DVD: I přes jednodiskové provedení se film Pýcha a předsudek nemá za co stydět, potěšující je bezesporu i fakt, že všechny bonusové materiály mají české titulky (a to i v případě komentáře k filmu!). Zamrzí akorát to, že úvodní menu jsou v angličtině a až další jsou překvapivě česká (pokud si ji navolíte), v jednom případě zjevné chybou authoringu na nás vyskočí i menu polské. Český dabing filmu se překvapivě povedl i co do hlasového obsazení, ale pro zachycení dobové mluvy je přeci jen lepší šáhnout po originálním znění s kvalitními titulky, i když je film výrazný pouze ve scénách bálů a při scénách, při kterých hraje hudba. Obraz je náležitě sytý, ostrý a hýří všemi barvami, tmavé scény nevykazují žádné problémy. Bonusy vytvářejí zdání obsáhlosti, pravdou však je, že jich zase tolik není, ale na druhou stranu potěší všechny austenovce. Ti jistě přeskočí americký závěr filmu, který narušuje austenovskou decentnost a hlavní hrdinové se v něm políbí (!) a vrhnou se na vynikající, leč docela krátké dokumenty o Jane Austenové, v němž se dozvíme víc o době, v níž žila, jejím životě jako takovém a společnosti, popř. na zábavný dokument o dobových tancovačkách a politice randění, i když je to jen poplácávání po zádech. Portrét rodiny Bennetových je klasickou seznamovačkou, o třídu lepší je pětice dokumentů o natáčení samotném na konkrétních místech ke kterým se dostaneme přes poněkud zmatečné menu s popisky a fotografiemi míst. Vyloženě otravný  je rodokmen celé rodiny, z kterého není návratu do menu, pouze pomocí tlačítka. Nevynechejte však režisérský komentář na závěr, dozvíte se z něj spoustu nového a je překvapivě i sebe-kritický, jen škoda několika tichých segmentů zvlášť v druhé polovině filmu, jinak by neměl chybu. 8/10