|
45. KARLOVE VARY - SUŽUJÚ HORÚČAVY |
45. KARLOVE VARY - SUŽUJÚ HORÚČAVY |
Karlovy Vary – co o nich vlastně víme? Lázeňské město, které se stalo hlavním městem českého filmu, kde skoupouili nemovitosti Rusové, kde na kolonádách dýchá Rakousko-Uhersko, kde je těsno mezi zájezdovými autobusy. Kde se v době mezinárodního filmového festivalu, letos 45.ročník, vytvářejí dvě paralalní města – město pomalu korzujících lázeňských hostů a město pobíhajících baťůžkářů. Jsou to úplně odlišná města, rytmus jednoho naráží do rytmu druhého a v tomto příboji se inhaluje léčivá voda i film, obojí jako lék na nervy.
Letošní Vary trápí horko. Baťůžkáři, kteří vždycky posedávali, kde se dalo, posedávají a polehávají ještě víc, listujíce v programu. „Chtěl byvch vidět“ patří mezi nejčastější věty na trávnících. Lázeňské hosty nechává festival v klidu. Jejich rytmus je úplně jiný. Zajímají se o srdce, zažívání a o staré filmy. „Rusové mi nevadí,“ říká starší dáma upíjející Sadový pramen. Pramen, který je v tomhle prodraženém městě pořád ještě zdarma. „Rusové přinesli do města peníze. Dneska jim patří osmndesát procent lázeňského provozu. Jsou pracovití, přeju jim to.“ Žena je rodiná Karlovaračka, která zažila chudnutí města v době socialismu a jeho nový, neočekávaný rozvoj po roce 1989. Zažila i dobu, kdy se karlovarský a moskevský festival střídaly ob jeden rok i krizivou dobu devadesátých let, kdy v Praze vznikl konkurenční festival Zlatý Golem a kdy hrozilo přestěhování karlovrského festivalu do Prahy.
|
Dnes se festival ve městě zabydlel a docela dobře se sžil s lázeňským rytmem. Zvětšení festivalu má ale dopad na jeho styl. Hlavní divácká vrstva jeou baťůžkáři, kteří do Varů rádi jezdí. Festival má ale zároveň svou „hoch“ rovinu, rovinu večeří a věčírků, sponzorských party a drahých aut, styl lesku a červeného koberce. Dát dohromady obě roviny je, myslím, to nejnáročnější pro organizátory. Ta opulentní část festivalu má své těžiště v hotelu Pupp. Ta pracovní část festivalu v kině a kolem kina Thermal. Jsou to dva úplně odlišné světy. Svět Thermalu a svět Puppu.
Včera se v Puppu objevil český prezident Václav Klaus a český premiér v demisi Jan Fischer a prezident festivalu Jiří Bartoška s interesantním prošedivělým vousem. V Thermalu byla mezinárodní premiéra nového Svěrákova filmu Kuky se vrací a mezinárodní publikum si velice libovalo. Kinosál byl patrně jediné místo, kde se dalo dýchat. Před Thermalem byla výheň. „Je tu asi sto stupňov,“ sdělovala slovenská dívka v lehkých šatečkách do mobilu. Kinosál Thermalu je sice místo, kde divák vychladne, ale filmy – právě kromě Kukyho – se probírají temnými stranami lidského života.
|
Soutěžní film Moskytiéra (režie Augustí Vila) pojednává o rozvrácené rodině. Stará, střední i mladá generace je postižena cynismem, jeden nerozumí druhému, stará paní, kterou hraje Geraldina Chaplinová, dokonce vůbec nemluví. Otec rodiny si najde milenku v pomocnici v domácnosti, matka si najde sexuálního partnera ve spolužákovi svého syna a jedniný normální, nezkažený syn jménem Luis si vodí domů psy z útulku, protože zvířata jsou lepší než lidi. Nikdo nikoho doopravdy nemiluje, což je asi nejdůležitější vzkaz tohoto bolestného filmu. Lidi se vzájemně trápí, trápí i zvířata, nejsou schopni z tohohle začarovaného kruhu vystoupit. Duch zvířat filmu vstoupil před Thermal. Zatímco ve filmu se vyskytne divoké prase jako přízrak při noční jízdě autem, před Thermalem běhalo malé hnědé prasátko, ochočené a majtel na něj volal. Neposlechlo. Tak ho chytil a prase kvičelo. Nevím jestli radostí nebo strachy.
Radovan Holub, Karlovy Vary
