|
SKAZENÝ JE NIELEN FILM, ALE AJ DIVÁCI... |
SKAZENÝ JE NIELEN FILM, ALE AJ DIVÁCI... |
Tlusté ruské děti, které chodí po karlovarské kolonádě, by těžko rozuměly některým festivalovým filmům. Například soutěžní kanadský film Truchlení pro Annu (režie Catherine Martin) je tak smutný, že to se to dá těžko vydržet. Děj je velmi jednoduchý a spočívá v tom, že je zabita houslová virtuoska Anna, pozadí neznáme. Prostě ji někdo na ulici zabije. Její matka se pak odstěhuje na malou vesnici, kde zůstává sama, křičí, pláče, třese se a padá v záchvatech zoufalství. Nakonec ji ale pomůže malíř Edouard, který v ní pozná svou lásku z mládí.
„Lidi na ulici jsou zajímavější než většina filmů tady,“ řekl český dokumentarista Karel Vachek v Karlových Varech. Vachek má v rámci festivalu zvláštní program svých filmů Pocta Karlu Vachkovi. Renomovaný český filmař a pedagog si však myslí, že festivalové filmy jsou příliš stereotypní. Podle jeho názoru je zkažený nejen film, ale i diváci. „Diváci si myslí, že smysl filmů je v tom, že si někdo někoho vezme nebo ho zabije.“ Tak to však není. Festivalové filmy nejsou většinou o zabíjení a střílení, ani o grafickém násilí. Jejich styl je vzdálen americkým střílečkám i happyendovým selankám. Jsou však často tak smutné, že je obtížné tolik smutku na plátně sledovat. I s tím by se Vachek víceméně smířil. Ve filmu je však něco, co ho děsí ještě víc. Za největší plevel mezi současnou audiovizuální kulturou považuje Vachek reality show. „To je vůbec to nejhorší, co dnes existuje. Vy se můžete dvě hodiny dívat, jak sere ježek a nedává to žádný smysl. Jen vás okradou o vkus.“
|
Paradoxně nadějnější filmy najdeme v mimosoutěžní sekci Dny kritiků Variety. Jde o deset evropských filmů, které vybrali kritici filmového periodika Variety. Filmy Variety jsou někdy humorné a velmi často překvapivé. Například rumunský film Čestná medaile (Calin Netzer) pojednává o dvou starých lidech, kteří žijí v paneláku a nemají už žádné sny ani touhy. Jednoho dne dostane starý pán poštou čestnou medaili za zásluhy ve druhé světové válce, kde ve skutečnosti vůbec nebojoval. Zprvu se Ion snaží medaili reklamovat jako špatnou dodávku pošty. Bezvýsledně. Nakonec se tento zcela bezvýznamný muž dostane až k rumunskému prezidentovi. Mezitím skutečný válečný hrdina, který špatným přepisem jeho jména na poště medaili nedostal, podepíše revers, že medaili nechce. Je patrně zcela zhnusen z vývoje v Rumunsku po pádu zdi. A tak medaile zůstane tomu, komu nepatří. A nakonec přijede Ionův syn z Kanady a fotografuje si svého otce ověnčeného medailí.
|
Vůbec mystifikace se zdá být něčím, co diváky hodně zajímá. Možná nejzajímavější film programové sekce Dny kritiků Variety se jmenuje Špion Garbo (Edmon Roch). Je to fascinující příběh poněkud zneuznaného muže Juana Pujola, který se stal nejvýznamnějším španělským špionem za druhé světové války. Pracoval pro obě strany jako tzv. dvojí agent. Ani Němci, ani Spojenci na to do konce války nepřišli. A obě strany ho nezávisle na sobě vyznamenaly. Polovina Pujolových zpráv se zakládala na pravdě a polovina byla vymyšlená. Nikdo neznal skutečnou agentovu identitu ani jméno. Britové mu říkali Garbo, protože byl velmi dobrý herec. Po válce se Němci dozvěděli, že je podváděl, a tak Pujol o sobě přes své známé vyhlásil, že zemřel v Angole na malárii. Ve skutečnosti žil ve Venezuele, kde se mu do roku 1984 podařilo zplodit dva syny a jednu dceru. To, že Pujol dodával Němcům falešné zprávy a Američanům chtěl prodat tajné kódy zpravodajských služeb fašistického Německa, to považoval za vítězství humanity. Jeho největším zájmem bylo totiž podle jeho slov zabránit extrémismu. Ve filmu vystupují historici, zabývající se jeho životem a odborníci na zpravodajské služby. Zároveň je ve filmu několik desítek citací z dobových filmů, takže nejde o čistý dokument. Jeden z odborníků, kteří mluví ve filmu, v podstatě dává Pujolovi za pravdu: „Člověk musí být oportunista, aby přežil,“ říká.
|
V sekci Dny kritiků Variety byl uveden i český film Roberta Sedláčka Muži v říji. Divácky nepříliš úspěšné české komedii se tedy více než půl roku od premiéry dostává zadostiučinění. Filmy do Dnů kritiky Variety totiž vybírá několik uznávaných amerických, britských a australských filmových kritiků. Výběr koordinovala americká kritička Alissa Simon. V Kalových Varech působí Dny kritiků Variety jako antidotum kritické blbosti a zaslepenosti. Ukazuje se, že filmoví kritici nemusí milovat jen filmy nudné a duchamorné. Sekci Variety zastřešuje a platí evropská organizace European Film Promotion, jejímž členem je jak Česko, tak i Slovensko. Možná je to paradoxem festivalu a filmové kritiky vůbec, že filmy Variety patří v Karlových Varech k nejúspěšnějším.
Radovan Holub, Karlovy Vary
