|
BATHORY OČAMI ČESKO-SLOVENSKÝCH MÉDIÍ |
BATHORY OČAMI ČESKO-SLOVENSKÝCH MÉDIÍ |
Od štvrtka je v českých a tuzemských kinách riadne dusno a popravde aj nepohodlne. Kultúrne stánky nekompromisne obsadil mesiace očakávaný veľkofilm nášho Felliniho, ktorý „vnucuje“ diametrálne odlišný pohľad na (krvavú) grófku Alžbetu Báthoryovú, aký pozná široká verejnosť. Ide o filmovú udalosť, ktorá od vzniku samostatnej republiky nemá obdobu. Ponúkame vám čerstvé názory štyroch slovenských a štyroch českých periodík, či filmových webov.
SME (autor: Kristína Kúdelová)
Psychologická linka je zaťažená zbytočnými epizódkami a tá detektívna je vďaka nim nejasná. Nakoniec sa v nej stráca aj hrdinka filmu, pretože v tom chaose sa nedá rozoznať, či za jej vraždy može čierna mágia alebo psychologický tlak okolia.
Takže vinná alebo nevinná? Je možné, že pre zahraničné publikum nebude táto dilema zaujímavá, protože sa nebude vedieť orientovať v tom, na koho príbeh sa to vlastne pozerá. My Slováci budeme svoju pozornosť napínať viac a dobrovoľnejšie. Logicky, pretože Bátoryčka nás zaujíma rovnako ako Jakubiskov názor.
Len nás pritom nebude dojímať tá veľkoleposť. Taký výpravný film sme síce ešte nemali, ale otázne je, či s tým v roku 2008 budeme moderní.
|
|
|
Pravda (autor: Daniel Bernát)
Kde je toho veľa, objavia sa zákonite aj chyby. Kým sa Jakubisko vrhá do prvej bitky s Turkmi v dynamickej jazde, vyzerá to veľkolepo a akčne. Keď bitku pozoruje staticky a v prestrihoch, stráca na atraktívnosti a dramatickosti. Problematické sú aj "doplnkové" postavy, ktoré často pôsobia strojene. V Tisícročnej včele to vyzeralo väčšinou tak, ako by všetci protagonisti v rámci deja žili - boli energickí, bezprostrední, autentickí. Vo filme Bathory časť tejto uvoľnenosti chýba. Nehovoriac o patetickom prejave príbehového rozprávača. Ak ide o veľkolepý historický film, potom to nie sú zanedbateľné výhrady.
Vysoký rozpočet sa však viditeľne podpísal pod veľkorysú výpravu, kostýmy a obrazové ozdôbky, typické pre Jakubiskovu poetiku. A najlepšou vlastnosťou Bathory je Anna Frielová, ktorá zaujala svoje miesto presvedčivo a s noblesou. Odvážny pokus o netradičné "portrétovanie" čachtickej panej preto stojí za pozornosť.
Hospodárske noviny (autor: Veronika Gallisová)
Jakubiskov film nie je až taký veľkolepý, ako sa vravelo, že bude. Aj keď jeho význam v slovenskej kinematografii je nepopierateľný. Hoci sa z výtvarnej stránky s filmom pohral a do rolí obsadil naozaj výborných hercov, filmu chýba potrebná dynamika. A to aj napriek tomu, že na plátne sa podrezávali krky a odrezávali hlavy jedna radosť. Snímke Bathory chýbajú skutočné dialógy, ktoré by dej posunuli z bodu A do bodu B, a z historických postáv spravili "hlbšie“ bytosti, nielen sexuchtivé a mamonárske monštrá prahnúce po moci. Pre diváka môžu byť značne rušivými aj rýchle prestrihy v deji, najmä, ak niektoré situácie nesedia kontextovo k ničomu, čo sa odohráva predtým alebo potom. (Napríklad, keď sa v kuchyni naháňajú dve slúžky so sekáčikmi.) Občas rušivo pôsobí dokonca aj rozprávač filmu, ktorý diváka uvádza do deja. Jakubiskovmu filmu však nechýbajú jeho snové prestrihy či krásne obrazy. Veľmi dobrá je animácia Čachtického hradu na začiatku filmu, keď zo zrúcaniny pomocou animácie vymodelujú obraz hradu zo 16. storočia.
Jakubiskova Bathory síce nie je taká jedinečná, ako mnohí očakávali. Divák možno bude mať problém sledovať dej a občas sa trochu stratí. Majster Jakubisko má však aj na toto odpoveď: "Film treba vidieť viackrát.“
|
|
|
Kinema.sk (autor: Peter Konečný)
Neprehľadné množstvo postáv, košatosť filmového rozprávania, akoby povinné krátke vstupy magického realizmu á la Jakubisko, trošku málo vtipné scény technických vynálezov mníchov ako vystrihnutých z Mena ruže, pretiahnutá minutáž, televízny pocit z dabingu (najmä úvod filmu a patetický voice over) – to všetko sú viac či menej problematické faktory. O ich zakrytie sa snažia skvelé kostýmy, výprava, kamera, hudba, epickosť rozprávania (na plátne je toho často naozaj veľa). Je však škoda, že divák dostáva všetko naservírované ako na podnose. Minimálna snaha o jeho mentálnu participáciu – film má len sledovať a hlavne pochopiť, že legenda je legenda a skutočnosť bola (mohla byť) iná. Odkaz Jakubiskovej snahy o nový pohľad na históriu je určite sympatický, ale nemyslím si, že Bathory mala byť len o ňom.
Nezmyselne kriticky útočiť na Jakubiskov pätnásty celovečerný film, pravdepodobne nemá veľký význam. Divácky záujem je z logických dôvodov obrovský (možno budúci najnavštevovanejší film tohto roka) a vlastná konfrontácia s výsledným dielom bude asi tou najlepšou voľbou. Možno budete prekvapení, možno sklamaní, možno sa budete troška nudiť, možno budete nadšení... Isté však je, že viac ako výrazné umelecké dielo, čakajte skôr historicko-kostýmový, remeselne výrazne zvládnutý filmový produkt. Či si na neho o pár dní ešte spomeniete, je individuálne otázne ...
Hodnotenie: 7/10
Cinema (autor: Jaroslav Sedláček)
Ve třech kapitolách nazvaných Ferenc, Darvulie a Thurzo vystřídá tři filmové žánry. Začíná melodramaticky, pak udělá úkrok k jakémusi psychedelickému skorohororu a ve finále vsadí na politický thriller. Převlékání žánrového kabátku je náročné, nutí diváka na stejný problém nahlížet znovu novýma očima a o to víc přemýšlet. Prakticky zcela tu chybí humor, který zdobí Jakubiskovy divácky nejvděčnější tituly Tisícročnou včelu a Sedím na konári, přičemž s monumentálním rozsahem díla moc nepomáhá ani hudba Jana Jiráska (Čeští lvi za Nejasnou zprávu o konci světa a Kytici). Chybí jí silný motiv (jakým byl třeba pochod Petra Hapky v Tisícročné včele), který by dokázal spojit všechny vyprávěcí linky do jedné, velmi silné emoce a dát jí nadčasovou sílu osudovosti.
Co tu naopak nechybí, je Jakubiskova tradičně velmi vytříbená obrazotvornost – kompozice obrazu, práce s barvami, výprava (5000 kostýmů, z toho 82 pro titulní představitelku, 54 lokací, z toho 20 hradů a zámků)... Peníze jsou na tomto zřejmě nejdražším projektu v historii české kinematografie zkrátka opravdu vidět.
Bathory je natolik velký film, že ho stejně jako Tmavomodrý svět či Anglického krále jeho velikost nutně poznamenala. Sympatické ale na něm je, že není ambiciózní jen svým rozpočtem, ale také výpovědí. Není to jednoduchý film, bezpochyby v něm ale lze znovu a znovu nalézat nové motivy, postřehy a výzvy.
Hodnotenie: 80 %
|
|
|
MF DNES (autor: Miroslava Spáčilová)
Ano, tohle je pravý kouzelník Jakubisko, kdykoli nepotřebuje cpát před kameru únavné zástupy ženských vnad nebo povšechný vesnický komparz. Jako celek však Bathory působí na Jakubiska trochu svázaně a zkrotle, bez někdejší zběsilosti a hravé nezávaznosti. Svou hraběnku bere smrtelně vážně.
Jako vždycky u Jakubiska zkrátka i v Bathory platí, že v obrazech má silnější zbraň než ve slovech. Jestliže si zvolil pojetí polemiky s bájí, které se beze slov neobejde, dobrovolně se o část své munice připravil. Pořád je to úctyhodný boj, ale stejně se člověk místy nudí, a dokonce se přistihne při kacířské myšlence, že se půjde rád podívat na slibovanou čachtickou paní podle Zdeňka Trošky – tu pokleslou krvavou báchorku bez svazujících ambicí.
Hodnotenie: 70 %
Filmpub.cz (autor: Petr Trella)
Tenhle příběh měl potenciál jako hrom, jenomže měl přistát do klína někomu úplně jinému a zřejmě rozhodně ne našincovi. Mělo se také zůstat víc při zemi, soustředit se zejména na části vztahové, spiklenecké a vyšetřovací. Vlastně se z toho všeho mohlo klidně vytvořit spíše ukecané drama bez zbytečných opakujících se kamerových přeletů a širokých záběrů na krajinu s hradem v povzdálí (ty s bleskem nemají daleko k Nejkrásnější hádance) a rozhodně měl někdo hodit do hodně hluboké strže všechny ty hloupé a rádoby epické bitevní scény se znuděnými komparsisty. Jenomže to už si v hlavě vysnívám úplně jiný snímek, kterého se asi jen tak nedočkám.
Jako intimní spiklenecké melodrama dobré. Jako epický velkofilm s přesahem strašné. V případě návštěvy kina tedy doporučuji nahlížet na celý snímek první optikou a tu druhou nechat raději doma, protože jinak bude zle.
Hodnotenie: 2/5
Moviezone.cz (autor: Ďuro Červenák)
Scénář se hrubě nepovedl, je plný špatně napsaných dialogů a zbytečného žvanění (všimněte si třeba, jak Polívka během sestupu do podzemí kostela komentuje své jednání – „Nikdo tady není... hele, támhle jsou otevřené dveře... svítí se tam, někdo tam je... kam asi vedou ty schody?“). Zachraňuje to Jakubisko režií? Je mi líto, ale ne. Nezvládá ani kompars, natož herce. Během davových scén (bitvy, ale i hostiny, tancovačky, běžný „ruch v pozadí“) je děsná sranda sledoval zmatené, rozpačitě se rozhlížející statisty. Televizní look mají šanci zlomit snové a halucinační scény, na které býval Juraj kdysi takový machr. Ty časy jsou pryč.
Měl jsem u Bathory pocit smutného rozčarování podobně jako u Menzelova Anglického krále – tvůrce, který býval mistrem atmosféry a dokázal dokonale vtáhnout do svého filmového světa, nám servíruje studené, televizně vypadající, odtažité nic. Dobová atmosféra? Nechte si o ní zdát. Výpravné scény? Ale no tak. Nemá samozřejmě smysl srovnávat Bathory s Královstvím nebeským. V podstatě je z hlediska rozpočtu nefér srovnávat tento film třeba i se seriálem Řím (dostal by K. O. dřív něž by dozněl úvodní gong). Je ale fér srovnávat jej s podobně rozpočtově ošetřenými polskými a ruskými historickými spektákly typu Ohněm a mečem, Mongol, 1612 či Sluga gosudarev. Ty dokázaly za 10 – 15 miliónů dolarů vypadat skutečně velkofilmově. Bathory zůstává na úrovni západních televizních minisérií. Takový lepší Hallmark.
Hodnotenie: 4/10
