|
PREVIEW: KING KONG |
PREVIEW: KING KONG |
„King Konga jsem poprvé viděl ve svých osmi nebo devíti letech v novozélandské televizi. A udělal na mě takový dojem, že jsem se v tom okamžiku rozhodl být filmařem. Říkal jsem si: ‚Chci dělat filmy. Chci dokázat dělat filmy jako King Kong.‘ Obrovsky to na mě zapůsobilo,“ říká režisér Peter Jackson.
„Je to zvláštní,“ pokračuje režisér. „King Kong už je součástí mého života tak dlouho… 35 let to byl můj oblíbený film a skutečnost, že mám nyní příležitost natočit jeho remake, je jako nesplnitelný sen, který se najednou splnil – je to něco, v co jsem ani nikdy nedoufal. A to, že jsem se jsem se stal člověkem, který dostal příležitost natočit jeho remake, pouze utvrdilo můj vztah k němu. Cítím se mu určitým způsobem zavázán, protože opravdu odstartoval mou kariéru – nakopnul mou touhu stát se filmařem. A pokud se mi podaří vzdát mu poctu tím, že jeho příběh odvyprávím dobře, můžu mu to alespoň částečně vrátit.“
Jacksonovo rozhodnutí zachovat časový rámec i prostředí, ve kterém se původní příběh odehrává – tedy období Velké hospodářské krize v roce 1933 – bylo založeno na dvou rozhodujících faktorech: „Chtěl jsem mít ve filmu stejné vyvrcholení, kterým je kultovní sekvence, v níž dvouplošníky útočí na Konga na vršku Empire State Building, a nenapadal mě žádný způsob, kterým by se dala přítomnost těchto historických letadel vysvětlit, kdyby se film odehrával v současnosti. Myslím si také, že zasazením do historického období získává film určitý fantastický podtón. V současném světě už není ten pocit tajemna nebo vzrušení z objevování něčeho nového. Ale ve třicátých letech jste stále mohli věřit, že někde na zemi ještě stále existuje nějaký zapadlý kout, který člověk dosud neprobádal… nějaký malý ostrůvek uprostřed oceánu, kterému se podařilo proklouznout.“
|
|
|
Herci
Při hledání herečky, která by dokázala ztvárnit několik povahových vrstev titulní hrdinky Ann Darrow – její pud sebezáchovy, kuráž i vnitřní smutek – měli filmaři už od začátku na mušce na Oscara nominovanou Naomi Watts. Jackson zaznamenal její nevšední herecký výkon ve filmu Mulholland Drive (a několika dalších) a držel ji v patrnosti jako jednu z možných představitelek v některém ze svých budoucích filmů.
„Když si vybíráte film, přihlížíte ke spoustě různých aspektů. Pro mě je však tím zdaleka nejdůležitějším režisér,“ říká Naomi Watts. „A vzhledem k tomu, že jsem viděla většinu Peterových filmů, byla jsem jeho nabídkou pracovního setkání nadšena. V té době ještě nebyl hotový scénář, ale znala jsem originál a přišlo mi to jako skvělý nápad. A s přihlédnutím ke skvělým filmům, které Fran Walsh a Philippa Boyens produkovaly v minulosti, to vypadalo jako opravdu výtečná příležitost. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nabídku přijala ještě před přečtením scénáře!“
Při výběru herce do role Jacka Driscolla, který byl v původní verzi drsným prvním lodním důstojníkem na lodi Venture, se Jackson s Walsh a Boyens vzdálili originálu ještě více. „Mým záměrem bylo natočit remake – ne pojmout příběh o King Kongovi novým způsobem. Chtěl jsem vzdát hold původnímu filmu. V naší verzi jsou však velmi odlišné postavy. Nemohli jsme přijít na to, jak by se dalo zařídit, aby v ději fungoval takový macho a chlapácký fešák, jakým byl Jack Driscoll v podání Brucea Cabota. Problém byl v tom, že pak bychom měli ve filmu dvě macho postavy – Driscolla a Konga – což jsme nechtěli. Přišlo nám zajímavější toto schéma změnit.“
Driscoll se tak stal z námořního dobrodruha distingovaným newyorským dramatikem, který píše scénáře k divadelním hrám se sociální tématikou. Jakmile se však citlivý scénárista ocitne na Skull Islandu, projeví se jeho dobrodružná povaha. „Když nadejdou vhodné okolnosti, stane se Driscoll mužem činu. Je to poměrně náročná role. Viděli jsme celou řadu Adrienových filmů, mezi nimiž byl také Pianista, a připadalo nám, že by se pro tuto roli skvěle hodil. A i tentokrát se nám stalo, že nám hned první vybraný herec na nabídku kývnul. Když se vám podaří získat do rolí vaše vysněné herce, je to fantastický pocit,“ říká Jackson.
|
|
|
Přinejmenším stejně důležitou úlohu jako všichni ostatní herci měl také hlavní zvířecí hrdina příběhu – King Kong. „Peter měl už od začátku velmi jasnou představu, že Kong není žádné monstrum, nýbrž pouze přerostlá gorila, která je shodou okolností vysoká 8 metrů a váží 3 500 kg,“ říká Philippa Boyens.
„Brali jsme to tak, že Kong je posledním přeživším živočichem svého druhu,“ vysvětluje Jackson. „Měl matku, otce a možná i bratry a sestry, ale ti jsou všichni mrtví. Je poslední z obrovských goril, které na Skull Islandu žily, a jakmile zemře i on, žádné další už nepřijdou. Je velmi osamělý. Musí to být jedna z nejsmutnějších existencí, jaké si dokážete představit. Každý den musí na ostrově bojovat o holý život s hrůzu nahánějícími dinosaury, což pro něj není jednoduché. Po předcházejících setkáních s dinosaury má už spoustu zranění a šrámů. Představuji si, že na začátku našeho příběhu mu může být přibližně 100 nebo 120 let. A za celý svůj dlouhý život nikdy nepocítil ani trochu porozumění od nějakého jiného živého tvora. Měl brutální život.“
Původní návrhy nejslavnějšího obyvatele ostrova dokončil Gus Hunter v květnu 2003. Nejnáročnější částí tohoto celkově nelehkého úkolu bylo vytvořit realisticky působící gorilu, která se však svými vzhledovými vlastnostmi na první pohled odlišovala od ostatních gorilích samců.
Sochaři poté vymodelovali trojrozměrnou studii jeho podoby, která byla neustále kontrolována a vylepšována, dokud nebyli všichni s návrhem spokojeni. Studio Weta následně vyrobilo model, který byl odeslán na digitální scanning. Získání těchto dat bylo prvním krokem procesu, v průběhu kterého divize Weta Digital King Konga zhmotnila na filmovém plátně.
„Na Kongově animaci bylo nejnáročnější to, že se musel chovat do jisté míry lidským způsobem,“ vysvětluje Joe Letteri. „Museli jsme jej vytvořit tak, aby se daly rozpoznat jeho emoce a myšlenky – zejména proto, že neumí mluvit. Gorily mají k člověku tak blízko, že není žádný větší problém jim přisoudit určité lidské vlastnosti. Museli jsme publiku ukázat, na co myslí, ale zároveň z něj neudělat lidskou bytost. Snažili jsme se jeho gesta vyvážit tak, aby byla založena na těch lidských a dala se tudíž pochopit, ale aby zároveň byla určitým způsobem ukotvena v gorilím světě. Chtěli jsme, aby byl Kong divokým zvířetem, které ale viditelně prožívá vše, co ho ve filmu potká.“
Jakmile začala hlavní část natáčení, byl Andy Serkis povolán na scénu, aby byl svým hereckým kolegům k dispozici ve speciálním opičím obleku jako živá náhrada za Konga. Během dlouhé postprodukční fáze byl pak povolán znovu, aby všechny své scény zahrál ještě jednou – tentokrát pokryt senzory, které snímaly jeho pohyby. Na jejich základě pak studio Weta Digital naanimovalo Kongovy celkové pohyby i mimická gesta.
|
|
|
Skull Island
Pro Jacksona a většinu jeho novozélandského štábu nebyl začátek práce na tomto filmu nijak zvlášť náročný – jednalo se o téměř plynulé pokračování intenzivního procesu, na který si během velmi dlouhého natáčení trilogie Pán prstenů už téměř zvykli. Hotový King Kong měl obsahovat více efektů než všechny tři díly Pána prstenů dohromady.
Jedním z největších rozdílů mezi natáčením Pána prstenů a King Konga byl rozdíl v (ne)použití skutečných exteriérů. „Když jsme začali Konga natáčet, každý považoval za jasnou věc, že využijeme nádherného novozélandského prostředí,“ říká Jackson. „Máme tady sice deštné pralesy, ale popravdě řečeno – když si tam zajdete, vypadá to přesně jako na Havaji nebo na některém z těch ostatních míst, které člověk viděl ve filmu už milionkrát. Měli jsme hotové nějaké grafické koncepty s obrovskými, zkroucenými, zdeformovanými stromy, kamennými mosty a nekonečnými zejícími propastmi. Je to jako džungle z pekla – nejšílenější, nejzmučenější terén, jaký si dokážete představit. A když jsem se na ty obrázky díval, věděl jsem, že takový exteriér nemáme šanci nikdy najít. Takže jsme se hned na začátku rozhodli, že pokud chceme natočil Skull Island tak, jak jsme si představovali, zbývá nám pouze jediná možnost, a to vytvořit jej uměle.“
Ve výsledné podobě Skull Islandu byl realismus nahrazen z výtvarného hlediska extrémním prostředím, kde se na miliony let zastavil vývoj. Práce s téměř výhradně digitálním prostředím Jacksonovi umožnila využít některých prostředků (například miniatur), s nimiž se potýkali i tvůrci původní verze. Na hotových záběrech Skull Islandu jsou stovky druhů plně digitálních rostlin a tucty různých stromů, z nichž jsou všechny interaktivní a fotorealistické.
Stejně jako u rostlin popustili i v případě zvířat filmaři svou fantazii. Jacksonova specifická představa o vizuální stránce filmu zahrnovala dinosaury, kteří vypadali „prostě fajn“ a různými způsoby se lišili od v současnosti uznávaných výsledků paleontologických průzkumů.
„Záměrně jsme se chtěli vrátit ke staromódnějšímu pojetí dinosaurů, kteří měli na zádech velké šupiny a ostny a pokrývala je kůže podobná krokodýlí, kterou ve skutečnosti neměli. Zkrátka jsme se oprostili od všech svazujících reálií a vytvořili hromadu fiktivních filmových dinosaurů,“ říká Jackson.
Finální verze návrhů zvířat byly přetvořeny do podoby ručně vymodelovaných maket, kterých bylo více než 150. Kromě toho bylo vytvořeno deset větších a detailnějších modelů, určených k digitálnímu scanningu, přičemž výroba každého z nich trvala přibližně 1 500 hodin.
New York
Pro ztvárnění dalšího důležitého filmového prostředí – New Yorku ve 30. letech – bylo podobně jako v případě Skull Islandu nutné sestavit tým zkušených výtvarníků. Ti se pomocí aktualizovaných verzí pokročilých softwarových technologií, které byly původně vyvinuty pro trilogii Pán prstenů, dokázali vrátit o 70 let a znovu vytvořit město, které už neexistuje. New York se během posledních sedmi desetiletí změnil tak radikálním způsobem, že jej v jeho stávající podobě nebylo možné využít ani jako základ. Na rozdíl od Skull Islandu mělo však toto prostředí svou skutečnou předlohu, takže se nově vytvořený model musel držet určitých pravidel – výtvarníci museli využít všechny dostupné historické materiály, z nichž byly nejdůležitějšími letecké a pozemní fotografie. Ty pak byly zkombinovány s digitálními mapami současného New Yorku: všechny budovy, postavené po roce 1933, byly z map odstraněny a nahrazeny stavbami, které na místech tehdy skutečně stály. Vzhledem k tomu, že fotografie z té doby byly černobílé, musela být pomocí srovnání odstínů stále existujících budov na starých a nových fotografiích vytvořena barevná paleta, díky níž pak bylo možné určit také barvy již zbouraných staveb. Zbytek města byl poté vygenerován pomocí proprietárních počítačových programů, které na základě úzce definovaných pravidel (souvisejících se zachováním uměleckého slohu, v jakém byly budovy tehdy stavěny) dotvořily chybějící architekturu.
„Doufám, že jsme lidem připravili zábavný a emocionální filmový zážitek,“ říká Peter Jackson, který si po 35 letech splnil svůj klukovský sen. „Myslím si, že filmy by měly být více než jen zábava. Pobavit diváka je pro filmaře samozřejmě hlavní povinnost, ale pokud dokáže také zapůsobit na jeho city a přimět ho k přemýšlení, je to o to lepší. Věřím, že u našeho filmu se vcítíte do hlavních postav i samotného Konga – přestože jsme se snažili, aby zůstal tou vznešenou, ale stále zvířeckou a hrůzu nahánějící gorilou. I tak ale věřím, že se nám jej podařilo vykreslit takovým způsobem, abyste si k němu dokázali vytvořit citové pouto a pochopili tragičnost jeho příběhu… protože o tom tento film v jádru je.“
