|
PREVIEW: OBCHODNÍK SO SMRŤOU |
PREVIEW: OBCHODNÍK SO SMRŤOU |
O FILMU
Aktuální téma celosvětového obchodu se zbraněmi je často zmiňováno a prodiskutováváno v současných médiích, ale v oblasti kinematografie se zatím žádný titul, který by se tomuto způsobu podnikání blíže věnoval, neobjevil. Scénárista a režisér Andrew Niccol se při vymýšlení postavy Yuriho Orlova – pašeráka zbraní, který díky svým mistrovským výkonům na tomto poli získal přezdívku Lord of War – nechal inspirovat několika nedávnými událostmi. Postava Orlova, v níž Niccol spojil příběhy pěti skutečných obchodníků se zbraněmi, byla zároveň vhodným materiálem pro studii temnější strany lidského charakteru.
„Skoro všechno, co se ve filmu děje, má skutečnou předlohu,“ říká Niccol. „Vojenské helikoptéry, které byly prodávány jako záchranné, překupníci se zbraněmi, kteří měnily názvy a registrační údaje svých lodí přímo na moři, dobře známý obchodník se zbraněmi, který byl v Americe propuštěn z vazby za velmi podezřelých okolností, skutečnosti o masových krádežích sovětského vojenského arzenálu po pádu Sovětského svazu… to všechno je pravda.“
|
|
|
To, že se film do jisté míry zakládal na skutečných událostech, však podstatným způsobem znesnadnilo financování projektu. „Díky tomu, že se film nevyhýbá faktům o úloze Spojených států při dodávkách zbraní, byl považován za příliš kontroverzní. Hledání amerických sponzorů navíc zkomplikovalo jeho nešťastné načasování – scénář byl odevzdán týden před začátkem války v Iráku.“
Do filmu nakonec vložilo důvěru několik zahraničních investorů. Jedním z lidí, bez nichž by jeho realizace nebyla možná, byl i producent Philippe Rousselet. „Když se snažíte týden před začátkem války v Iráku prodat film o pašerákovi zbraní, máte jisté tušení, jak náročné to asi bude. Trvalo mi to rok a půl. Realizoval jsem celkem tři sponzorské plány, takže se všemi těmi smlouvami, které jsem v souvislosti s tímto filmem uzavřel, jsem mohl natočit tři filmy.“
Rousselet ani Niccol neměli v úmyslu se vzdát. Rousselet se rozhodl stát jeho producentem na základě kvality a inteligence Niccolova scénáře a po celou dobu se nevzdal svého přesvědčení, že by se mohlo jednat o výjimečný film. „Je to velmi silný příběh se silnými postavami, který je podán zcela unikátním způsobem. Na podobný scénář člověk narazí jen zřídka a lze to považovat za velké štěstí.“
Působivost scénáře k filmu přilákala také prvotřídní herce. „Velice se mi líbilo, že si film nebral žádné servítky a byl upřímný,“ říká Nicolas Cage, který se v něm zhostil hlavní role Yuriho Orlova. „Jen hrstka lidí má žaludek na to, aby to podala takovým způsobem jako Andrew. To je jeden z důvodů, proč jsem chtěl tento film točit – lišil se od všech ostatních. Měl unikátní a originální příběh a dle mého názoru pojednává o tématu obchodu se zbraněmi velmi realisticky.“ Cage byl natolik přesvědčen o kvalitě zdrojového materiálu, že se rozhodl na filmu podílet také jako producent.
„Když se Andrew poprvé setkal s Nicolasem, pozval jej do své pracovny. Tam měl asi desetimetrový stůl, který byl kompletně pokrytý fotkami z časopisů a novin – byly to jeho představy o tom, jak by měl film vypadat. Postupně mu všechno ukazoval a když došli na konec, ležela tam opravdová AK-47. Andrew se ho zeptal: ‚Tak co, jdete do toho nebo ne?‘ Nicolas mu odpověděl: ‚Ano.‘“
Niccol si nedokázal představit, že by postavu Yuriho, který řeší spoustu vnitřních dilemat, dokázal zahrát s takovým charisma někdo jiný. „Nicolas Cage je zřejmě jediný herec, který dokáže ztvárnit překupníka se zbraněmi tak, aby působil zároveň přesvědčivě i sympaticky,“ říká režisér.
Cage nebyl jediný, komu scénář učaroval. Herec Ethan Hawke, který ztvárnil Orlovova zdatného protivníka, agenta Interpolu Jacka Valentinea, je fanouškem Niccolových snímků už delší dobu – v minulosti s ním pracoval na filmu Gattaca. „Na Andrewově stylu psaní mě dokáže překvapit v podstatě úplně všechno,“ říká Hawke. „Jednak je velice zajímavé už rámcové téma a navíc mě scénář šokoval, takže jsem se začal o tuto roli doopravdy zajímat.“
|
|
|
ATMOSFÉRA A VIZUÁLNÍ ZTVÁRNĚNÍ
„Mám ve zvyku se na své filmy nedívat,“ říká Jared Leto. „Ale na tenhle jsem opravdu zvědavý, protože je tak výjimečný a tak velkolepý… Za normálních okolností by měl takový film miniaturní rozpočet, ale lidé, kteří za ním stojí, jsou zjevně dost odvážní. No, jsem opravdu zvědavý, zejména s přihlédnutím k jeho tématu a velikosti – přestože jde o nezávislý film, působí velkolepě.“
Vzhledem k rozsahu a různorodosti Niccolova scénáristického a režijního přístupu je těžké tento film žánrově zařadit. Niccol to však nepovažuje za příliš velký problém: „Vzhledem k tomu, že Yuri je mezinárodní překupník se zbraněmi, musí to být jednoznačně road movie. Podíváme se v něm do více než 13 zemí, jejichž prostředí dramaticky nasnímal kameraman Amir Mokri ve spolupráci s hlavním výtvarníkem Jeanem Vincentem Puzosem. Kombinace jejich talentů nám napomohla věrně znázornit smutnou absurditu světa obchodu se zbraněmi.“
Rousselet si velmi pochvaluje Puzosovu práci na realistických válečných ruinách, mezi nimiž Yuri Orlov buduje svou kariéru. Puzos si při jejich modelování musel vystačit se značně omezenými prostředky. „Je to film s rozpočtem 50 milionů dolarů a je velmi nezávislý, takže vytvořit takové prostředí, jaké vyžaduje scénář, bylo velmi náročné a vyžadovalo to spoustu úsilí od všech lidí ze štábu. Pracovali s velmi omezeným rozpočtem, ale přišli s něčím, co na plátně vypadá jako film za 200 milionů.“
„Je to neskutečný film,“ říká Leto. „Stanete se svědkem věcí, které nikdo z nás nikdy ve skutečnosti neviděl. Po bitvě v ulicích zůstane na zemi doslova koberec z prázdných nábojnic. Tenhle film vám ukáže věci, které byste nečekali.“
Stejně jako Leto vidí ve filmu silný politický podtón také Hawke. „Pravda je taková, že Spojené státy vyrábějí spoustu zbraní a také jich spoustu prodají. A prodávají je spoustě chudých lidí, kteří se s nimi pak navzájem zabíjejí,“ vysvětluje herec.
„Je to portrét člověka, který se pohybuje na své vlastní morální hranici a chová se podle souboru pravidel, která si sám určil. Je to také portrét dnešního světa, který ukazuje, jak věci fungují a co se děje v zákulisí. Neuvidíte v něm věci, které vám ukazují každý večer ve zprávách, ale to, co většině lidí vrtá hlavou.“
„U filmu s názvem Lord of War si lidé mohou myslet, že jde o akční záležitost, ale ve skutečnosti je to drama,“ říká Nicolas Cage. „S tímto žánrem a stylem natáčení si bezesporu pohrává, ale ubírá se úplně jiným směrem.“ Cagea přitahoval také černý humor, který film prostupuje a vyvažuje krutou podstatu Orlovova obchodování se zbraněmi lidskými okamžiky. Kombinaci černého humoru a dramatických scén ocenil také Hawke.
„Ve videopůjčovnách film skončí rozhodně v uličce ‚drama‘,“ prorokuje režisér Niccol. „Kdyby měli sekci ‚obchodování se zbraněmi‘, byl by tam asi hodně osamocený, protože do tohoto světa jsme mohli nahlédnout zatím jen velmi zřídka, pokud vůbec. Doufám, že tento film diváky donutí k zamyšlení.“
|
|
|
O NATÁČENÍ
Natáčení filmu začalo 2. srpna 2004 v New Yorku. Po devíti dnech natáčení na Manhattanu a části Brighton Beach na Coney Islandu se produkce na deset týdnů přesunula do Kapského města v Jihoafrické republice. Film byl dokončen 2. listopadu 2004 po třídenním natáčení v České republice, kde štáb využil bývalé sovětské vojenské základny, aby natočil scény, které se odehrávají na Ukrajině.
Niccol si získal velký obdiv herců i filmového štábu svým důkladným studiem všech reálií, které s tímto tématem souvisejí.
„Je to kompletně Andrewova práce,“ vysvětluje Rousselet. „Pracuje velmi nezávislým způsobem – je zcela samostatný a všechen výzkum zvládá bez cizí pomoci. Je velký perfekcionista a nenechává nic náhodě. Pokud máte jakoukoliv nezodpovězenou otázku, stačí se jej zeptat a ihned dostanete odpověď.“
„Na práci s Andrewem je skvělý jeho zápal pro věc. Zjistí si k tématu tolik věcí, že vás s nimi úplně zavalí. Vůbec není třeba si cokoliv zjišťovat – pokud se chcete zeptat na něco z toho, o čem film pojednává, úplně vám postačí, když zajdete za ním,“ říká Hawke.
Kombinace Niccolovy obeznámenosti s tématem a jeho nutkání ztvárnit Orlovův svět co nejrealističtěji dovedla štáb až do nebezpečných zón Kapského města. Navzdory velkým obavám z nebezpečného prostředí byl Niccol odhodlán svůj plán zrealizovat, protože byl přesvědčen o tom, že by tamější ulice mohly skvěle zastoupit prostředí liberijského hlavního města Monrovie.
Různorodost krajiny v Jihoafrické republice štábu umožnila suplovat tamějším prostředím celou řadu afrických, asijských či jihoamerických zemí a dokonce i místa jako Ukrajina nebo oblast Karibiku. Díky tomu mohli filmaři tato místa zanést do děje i s tak omezeným rozpočtem. „To je jedna z věcí, které jsou na Jihoafrické republice výjimečné,“ podotýká Leto. „Dokáže suplovat obrovský kus světa. Její topografie je hodně bizarní, ale v pozitivním slova smyslu. Bylo mi potěšením tady natáčet.“
Přestože byli herci i lidé ze štábu nádherným prostředím uchváceni, našly se i chvíle, kdy by někteří z nich uvítali trochu méně exotické podmínky. Pramalé nadšení projevoval Nicolas Cage, který si v jedné scéně musel zahrát s divokými zvířaty: „Na scéně byl velký sup a já jsem ani v nejmenším nepochyboval, že jde o nějaký obzvláště dravý druh velociraptora z Jurského parku. Byl to dinosaur. Řval, skřehotal, poskakoval a měl obrovské pařáty – měl jsem pocit, že kdyby se na mě rozhodl jakýmkoliv způsobem usadit, roztrhal by mě na kusy. A krmili ho malými supy, takže byl ten výjev ještě daleko hrůznější!“
