|
PREVIEW: BORAT |
PREVIEW: BORAT |
Jagšemaš! Sacha Baron Cohen, hlavní hvězda a tvůrce úspěšného televizního pořadu Da Ali G Show, poprvé přivádí na stříbrné plátno svou postavu kazašského reportéra Borata Sagdijeva. Borat na začátku příběhu opouští svůj rodný Kazachstán a vydává se na cestu do Ameriky, aby zde natočil dokument. Během svých cest napříč jednotlivými státy se setkává se skutečnými lidmi ve skutečných situacích, což má ve většině případů děsivé výsledky. Jeho zaostalé chování vzbuzuje vášnivé reakce, které nezřídka odhalují předsudky a pokrytectví, zakořeněné v americké kultuře. Zatímco někteří lidé, s nimiž zavede řeč, jeho pobuřující názory v otázkách rasové a pohlavní (ne)rovnosti schvalují, jiní se snaží o nemožné – vštípit mu v rámci patriotické lekce pravé americké hodnoty.
Legrační. Šokující. Pobuřující. Nebezpečný. Podvratný. Borat, satirická karikatura kazašského novináře v podání Sachy Barona Cohena, si vysloužil všechna tato označení – a mnohá další. Ve Velké Británii se díky pořadu Da Ali G Show, v němž Baron Cohen tohoto alter-ega využíval ke štiplavě satirické kritice antisemitismu, misogynství či rasismu, stal doslova fenoménem.
Inovativní a unikátní ztělesnění několika různých postav mu vyneslo dvě ceny BAFTA. Pořad Da Ali G Show se stal celosvětovou senzací a Baron Cohen jediným člověkem, který dostal dvakrát možnost moderovat European MTV Awards. Do slovníků byla zanesena dvě slova, která vycházejí z Aliho „vynalézavé“ práce s angličtinou, a jeho fanynkou se stala dokonce i samotná britská královna.
Příznivých reakcí kritiky se Baron Cohen dočkal také v souvislosti se svou rolí v komedii letošního léta Talladega Nights: The Ballad of Ricky Bobby. Kromě toho propůjčil svůj hlas postavě krále lemurů v nedávném animovaném filmu Madagaskar.
Ještě před svým uvedením byl BORAT kritiky označen za jeden z nejvtipnějších filmů všech dob a na serveru IMDb.com se vyšplhal na první příčku nejlépe hodnocených komedií. Hlavní podíl na tomto úspěchu měla nesporně komediální sestava snů: Sacha Baron Cohen, Larry Charles ze seriálu Seinfeld a Jay Roach, režisér filmů s Austinem Powersem. Baron Cohen a Roach se zhostili produkce a Charles film zrežíroval.
Natáčení filmu bylo – jak se dá u projektu, jehož středobodem je tak výjimečná postava, očekávat – jiné než všechna ostatní. Baron Cohen, který se své roli naprosto odevzdal, zůstal v kůži kazašského reportéra během celého natáčení a v této podobě se rozhodl absolvovat také všechny rozhovory a související propagační záležitosti.
|
|
NATÁČENÍ
Po velkolepém rozloučení se svou kazašskou vesnicí se Borat vydává na dlouhou cestu do USA, aby zde mohl v doprovodu obézního a neefektivního producenta Azamata Bagatova natočit svůj velký dokumentární film. „Do tohoto projektu jsem se zapojil, protože mám v oblasti filmového a televizního průmyslu rozsáhlé zkušenosti – během posledních dvaceti let jsem osobně sledoval 27 programů. Hodně mi pomohlo také to, že jsem jediný kazašský producent,“ vzpomíná Azamat.
Borat cestoval do USA stylově – ne už tak Azamat. „My letět Kazašské aerolinky,“ vzpomíná Borat. „Azamat šel do nákladový prostoru, kde kufry, zvířata a Židi – já cestoval v první třída – takže když kolovat přenášecí záchod, já mohl už jako šestý vykadit.“
Tvůrci a sponzoři filmu se nezastavili ani před zvýšenými náklady. „Tento dokument je nejdražším filmem udělaným pro Kazachstán,“ říká neohrožený reportér. „Stál 48 milionů tenge – to stejné jak 5 000 dolarů. Ministerstvo informatiky vylepšit rozpočet prodáním uranu nějakým hnědým mužům.“
Larry Charles, kreativní síla v pozadí význačných televizních seriálů jako Entourage, Curb Your Enthusiasm nebo Seinfeld, se k projektu připojil jako režisér. Stejně jako Jay Roach byl velkým Cohenovým fanouškem. „Jeho herecké výkony jsou úžasně intenzivní, inteligentní a také docela odvážné,“ říká Charles.
Obdivuje také jeho schopnost zůstat ve své roli během celého natáčení a dokonce i během porad s filmaři přímo na místě natáčení. „Sacha byl v roli Borata vždycky naprosto skutečný, uvěřitelný, komplexní a spontánní. Nikdy jsem takový výkon neviděl.“
„Naše spolupráce fungovala na několika úrovních,“ pokračuje Charles. „Během našich kreativních setkání jsem mluvil se Sachou i s Boratem, což mě občas vyvádělo z konceptu, ale bylo to velmi zábavné. Chápu, proč to Sacha dělal: potřeboval si představit to, o čem mluvíme, v kůži Borata, ale zároveň si udržovat nějaký odstup. Podařilo se mu dostat tyhle dvě věci do skvělé rovnováhy.“
Vedoucí výroby Monica Levinson podotýká, že natáčení filmu byla opravdu partyzánská záležitost. „Celý náš štáb sestával z osmi lidí, včetně Sachy, zvukaře, kameramanů, Larryho Charlese a asistenta produkce. Cestovali jsme v dodávce a za námi jelo auto s vybavením.“
|
|
Borat začíná své dobrodružství v ‚New Yorks‘, kde se poprvé setkává s věcmi jako je metro, eskalátor nebo feministické hnutí. Poté však jeden hotelový zážitek převrátí všechny jeho plány vzhůru nohama. „Přestože původní plán zůstat v New Yorks, potřebovali jsme z důvodů, které já vám nemohl říct, dostat do Kalifornie.“
Za tímto účelem se však Borat musel naučit řídit. „My také máme auta v Kazachstánu,“ podotýká reportér. „Nyní velmi moderní – některá umět i rychlost 120 mil za týden! Také lepší než západní auta, protože starý motor jde sníst. Zajímalo mě, jestli v Americe taky tak snobské auta.“
„Byl jsem moc nervózní ze sezení v autě sám s instruktorem,“ pokračuje Borat. „V mé zemi toto stává jenom když ti dva muži spolu mají výpravu na kraj města, aby tam dělali šuk do zadku.“
Aby zachytili Boratovo cestování napříč Amerikou – jehož většinu podnikl v zmrzlinářském autě – navštívili filmaři Washington, Západní Virginii, Virginii, Mississippi, Texas, Louisianu, Kalifornii, Oklahomu, Alabamu, Jižní Karolínu a Rumunsko.
Partyzánský styl natáčení, který filmaře často nutil ke kvapnému odjezdu z místa činu, několikrát přilákal pozornost různých policejních složek.
Například v New Yorku byl na Barona Cohena vydán zatykač. Při natáčení segmentu z místního hotelu unikl uvěznění jen o vlásek. (Již dříve mu bylo doporučeno, aby opustil stát.)
Monica Levinson a manažer produkce/první pomocný režisér Dale Stern tolik štěstí neměli a byli newyorskou policí skutečně zadrženi. Produkce si z hotelu půjčila telefon, budík a deku, které chtěla použít jako rekvizity. Navzdory tomu, že měli filmaři souhlas k natáčení a sjednané pojištění, které ručilo za ztracené nebo ukradené věci v hodnotě pěti milionu dolarů, byli zatčeni. Při pozdějším výslechu pak Levinson na vlastní oči viděla, jak Stern jí kopii se jmény ostatních členů štábu a jejich telefonními čísly, aby je ochránil před podobným osudem. (Obě obvinění byla později stažena.)
„Monica tou nocí strávenou ve vězení skutečně zvedla laťku ve věci toho, co je člověk pro umění ochoten obětovat,“ říká Jay Roach.
Jindy zase obklíčilo zmrzlinářský vůz, ve kterém Borat absolvuje převážnou většinu své výpravy, dvanáct policejních aut. Policisté doufali, že se jim konečně podaří Barona Cohena chytit a vyslechnout, ale komikovi se povedlo uniknout i tentokrát – jel v jiném autě.
Filmaře často provázela i FBI, protože obyvatelé několika natáčecích lokací je považovali za teroristy. V americkém hlavním městě vyslýchala filmaře u Bílého domu tajná služba a v Louisianě se podivná skupina, která natáčela dokument až příliš nápadným způsobem, stala centrem pozornosti státní policie. Cohenovo odhodlání nevypadnout z role za žádných okolností se dostalo ke slovu i v těchto chvílích – i během střetu s tajnou službou a státní policí byl stále tím šíleným kazašským reportérem. „Nikdy nedal najevo, že to není doopravdy,“ říká Larry Charles.
|
|
Borat se během svého putování naučil spoustu věcí – i když v některých případech to byla hodně tvrdá škola. „Během mých cestování jsem se naučit spoustu věcí o Amerika. Například že už teď nelegální střílet na rudochy indiány. Znovu omluva z celého mého srdce pracovníkům Potawotomi Casino v Kansas.“
Kamkoliv Borat zavítal, tam za sebou zanechal spoušť. Ve Washingtonu se zúčastnil pochodu gayů – „Spousta lidí mě v Americe ráda. Ve Washingtons jeden pán v bikinách sahat na můj klobnu.“ – ale nejpůsobivější dobrodružství na něj čekala na jihu.
Borat rozzuřil publikum na rodeu v Salemu ve Virginii, když zazpíval kazašskou „národní hymnu“ na melodii americké. Po tomto vystoupení obklíčila dodávku filmařů skupina rozzlobených dělníku z rodea na koních a chtěla je lynčovat.
Při další zastávce se snažil odhalit tajemství amerického umění nakupování – ve starožitnictví, jehož podstata („placení spousty peněz za staré krámy“) mu připadala ze všech obchodů nejzvláštnější. V malém krámku se však choval velmi neohrabaně a podařilo se mu zničit věci v hodnotě několika set dolarů.
V Birminghamu v Alabamě navštívil slavnostní banket, kde se chtěl přiučit základním pravidlům etikety. Zažil však i různá jiná dobrodružství. „Zatímco my na jihu, potkali jsme skupinu vojáků co dělali napodobení amerických občanských válek. To velmi podobné kazašskému napodobení Tishnieckého masakru, které pořádáme každý rok tak, že tam jedeme a zmasakrujeme je. Proč taky ne?“
Producent Azamat se zatím věnoval řešení mnohem praktičtějších problémů: „Největším problémem při natáčení v Mississippi bylo sehnat film, který by pasoval do naší Super 13mm kamery Krasnogorsk z roku 1912,“ vysvětluje producent.
A to je pouze několik z mnoha úžasných okamžiků, které provázely Boratovo americké dobrodružství. Příběh ale končí tam, kde začal – v Boratově rodné vesnici v kazašském Kuczeku, kterou při natáčení zastoupila cuikánská vesnice, ležící dvě hodiny severně od Bukurešti. Natáčení sice probíhalo v popředí strhujících Karpat, ale filmaři se museli potýkat s takovými věcmi, jako byl dobytek volně pobíhající po ulicích či domy bez kanalizace. „Je opravdu těžké si představit něco, co by se od našich běžných životů v Los Angeles lišilo ještě více než tohle,“ říká Larry Charles. „Ale i tak to s sebou přinášelo nadšené a vzrušující pocity.“ Produkce a Baron Cohen byli tak nadšeni ochotou a laskavostí místních lidí, že tamější škole věnovali počítače, aktovky, různé školní potřeby a knihy.
