LETEC VS. MILLION DOLLAR BABY NA DVD

Nedá mi to ještě, než přejdu na hodnocení technických prvků filmu, abych se nezmínil o časté kritice na adresu Letce, že je natahován a je příliš "akademický" a podobné neskutečné výtky, které přijímám s pobavením, protože za a) ti, kdož prohlašují Letce za akademický titul, si asi neuvědomují, že Scorsese celou svou režijní dráhu točí filmy, ke kterým měl nějaký citový vztah, ať již se jedná o jeho zkušenosti a vyrůstání (Mafiáni, Casino, Mys hrůzy), tím, že je silně věřícím a přemýšlivým člověkem (Poslední pokušení Krista, Kundun), či láskou k filmu, kdy natáčí autobiografický příběh, aniž by věděl něco o letectví či boxu, ale vždy mu z toho vyjde geniální lidská studie s mistrnými obrazy, které by se o samotě zhroutily samy do sebe, tak jako jejich hlavní hrdina. A za b), pokud je Letec opravdu tak akademický, jak mu všichni rádi podsouvají, tak jistě mezi akademické tituly plné kalkulu a nehezké vypočítavosti patří i taková díla jako Casablanca či Občan Kane, který bývá s Letcem často a nutno dodat že po právu spojován, které ve své době byly jen další z rutinních výplodu studiových dob, kdy se točilo 50 snímků do roka s prestižními a dvorními herci studia, což platilo i o režisérech.

Pokud se Letec potácí někde mezi Zuřícím býkem, natočeným jako Titanic, ale vyprávěným ve stylu Občana Kanea, Million Dollar Baby je zářným příkladem velice jednoduchého a prostého filmu s primitivní a předem předvídatelnou zápletkou, který je Rockym a Karate Kidem v ženském balení, a o to víc právě emocionálně angažovanějším a .působivějším. Pokud jsem kdy o Letci prohlásil, že si je vědom své "filmovosti" a hrdě se k ní hlásí, poté musím hned s jedním dechem dodat, že Million Dollar Baby je film, který čistotu duše postav halí do stínů a šerosvitu starých dob, které nedokázaly přenést přes srdce a táhnou je dolů ke zkáze… nebo podobné jiné pseudomoudro. :-) A pokud jsem ve spojitosti s Letcem zmínil Scorseseho Zuřícího býka, další biografii, o jejímž tématu - boxu - nevěděl předtím nic -, závěrečná scéna Aviatora působí jako vězeňské pasáže Býka, a v úplném závěru, kdy Howard Hughes pohledí do zrcadla a opakuje neustále větu "Way of the future", sekvence má stejný dopad jako LaMottovo bušení do vězeňské zdi, tudíž může někdo při prvním zhlédnutí naopak nabít pocit, že ten film je neuvěřitelně krátký, Marty by ukočíroval klidně bez problémů i pět hodin filmové metráže a Letec působí jako film bez závěrečného klimaxu, což je na druhou stranu pochopitelné vzhledem k celkovému zacyklení filmu do sebe - sebereflexivita dosahuje svého vrcholu,

Psát zde o tom, že si oba snímky užijete víc v kině než na televizní obrazovce, je taktéž zbytečné, protože Letec je skutečný velkofilm, ač působí tak komorně a jeho "velikost" se projevuje jen na dobové věrnosti a hereckých představitelích, a Million Dollar Baby je film natočen tak, že se  na televizi ztratí v té tmě, do níž jsou hrdinové po čas celého filmu haleni, detaily či jemné nuance. Jestli má Million Dollar Baby až nějaký starobylý náboj v sobě, je to tím, že svou upřímností a doslova vyčůranou divácko "za-angažovaností" připomíná skoro 50 let starý film s Paulem Newmanem v hlavní roli - Někdo tam nahoře mě má rád. Million Dollar Baby rozhodně není a nikdy nebude tak divácky atraktivním a oblíbeným titulem jako Rekviem za těžkou váhu s Anthony Quinnem, psychologickou studií animálnosti a vybíjení si vzteku a jiných emocí v ringu jako Zuřící býk, či politicky angažovanou ódou na masox a metrosexualitu jako Rocky. To, že na konci dochází ve Million Dollar Baby ke zvratu, je jen řešením toho, o čem ten film skutečně je, ne že se Eastwood vyjadřuje ohledně problematiky eutanázie jako Amenábar v taktéž "oscarovém" Hlasu moře s Bardenem - ne, pouze se zde dořešuje vztah, který z intencí "trenér a žákyně" přešel do vztahu "otec a dcera, kterou nikdy neměl"… a podobné odvěké pravdy, podávané ovšem ve stravitelném balení. 

V předchozích odstavcích jsem mluvil o filmech, přístupu autorů, tomu, co je jim scestně vytýkáno, jejich marketingové strategii, profesionalitě a zainteresovanosti tvůrců děl, ale nikoli o tom, na čem oba filmy mj. stojí, a tím jsou bezesporu herecké výkony, jež jsem trochu naťukl již u Letce, takže se vyjádřím nejdříve k "opomenutému" ,Milionovému děvčeti´. Million Dollar Baby také stojí na 3 ústředních postách, ale jako Letec neselhává herecky ani jedna, protože Clint Eastwood rozšířil zjevně svůj výrazový rejstřík o několik položek, Hillary Swanková ukázala své herecké kvality již v Kluci nepláčou, kdy se představila širší divácké veřejnosti díky svému oscarovému úspěchu, a Morgan Freeman vlastně jen opakuje svou památnou roli z Darabontova Vykoupení z věznice Shawshank.

Zmiňovat se, že Leonardo je víc než chirurgicky přesný a svým zápalem se zhostil role milionáře stavícího letadla do stejné pozice jako ženy s mladickou chutí, by bylo zároveň i výtkou k tomu, že ve závěrečné čtvrtině má stále mladický vzhled a na 40 nevypadá, což ubírá Letci na dramatičnosti jisté body. Pokud by bylo co vyčítat, je to nevhodná Kate Beckinsaleová, která sice vypadá přesně jako Ava Gardnerová, ale to je asi tak všichni, co s ní má společného, přičemž Gardnerová byla ve skutečnosti nic moc herečka ve svých začátcích. To ovšem vynahrazuje naprosto skvostná Cate Blanchettová jako Katherine Hepburnová, na níž je znát, že zhlédla povinně všech 14 filmů s Katherine Hepburnovou  a nastudovala si dobové materiály a dokumenty, protože vystihla její emancipované a mírně narcistní chování s takovou bravurou, že toho Zlatého plešouna si skutečně zasloužila. To platí i o hercích ve vedlejších rolích, kteří mají sice nevýrazné party na jednu stranu, ale zhostili se jich s takovou vervou, že je to až neodolatelné, což platí jak na geniálního Alana Aldu, u nějž stále probleskuje hawkey-pearcovská ironie z jeho nejslavnější role, nebo Jude Lawa jako známého hollywoodského večírkového harcovníka a bouřliváka Errola Flynna, sic se mu moc nepodobá, ač maskéři zapracovali velice dobře, ale podal ho tak, že každý, kdo s Flynnem zhlédl aspoň minimálně 5 filmů, se bude v jeho zábavné eskapádě válet smíchy po zemi.  

Jestli jsem výše psal o jisté "černo-bílosti" Easwoodova počinu, je nutné zmínit, že takový Martyho Letec jde v tomhle ohledu a směru ještě dál a na spoustu mainstreamových diváků či divaček může působit poněkud zvláštně, protože věrně kopíruje barevné ladění a použití technik té doby, takže se dočkáme dvou i tří barevného technicoloru, kdy jsou přechody hodně a jasné a zjevně zřetelné. Přičemž pro oba filmy jsou důležité hlavně postavy, jejich vývoj, a příběh, jeho podání, pročež vizuální stránka je rozhodně vynalézavá a přidává filmům jisté body, ale nepřevládá nad tím hlavním. Navíc oběma tvůrcům se povedlo výtečného zacyklení, Million Dollar Baby končí v podstatě pokáním, Letec zacykleností hlavní postavy v momentu největšího úspěchu, který je jenom zdánlivý a nechává hořkou pachuť na patře pro ty, kdož vědí, jak ve skutečnosti skončil slavný Howard Hughes.

Pokud jsem u Letce neustále skloňoval jméno jako Kane a k tomu vždy nezapomněl dodat Občan, měl bych zmínit, že krom zacyklenosti jsou to i jiné prvky, protože Scorseseho ho zjevně cituje, ať již se jedná o na první pohled zcela zjevnou scénu vtrhnutí policie, nebo diskutabilní mýdlo v pouzdru, které zde asi nahrazuje pověstné poupě z Občana Kanea. Ale dobovou atmosféru u snímků neevokuje pouze aluze jiných filmů, ale i hudba, pro Letce složená díky Pánu prstenů proslaveným Howardem Shorem, který používá záměrně primitivních filmových motivů té doby, ale poté je zužitkuje v epických scénách a hlavní motiv je naprosto dokonalý, navíc většina jednodušších prvků v hudbě poukazují na Hughesovu prostupující chorobu, jeho snahu o čistotu a další. Navíc i zde se prokazuje to, že Marty nosí hudbu, třeba jednotlivou skladbu v hlavě deset let, jenom proto, aby ji následně vyhmátl v tu správnou dobu a použil ji ve správný moment ve svém filmu. U Million Dollar Baby opět po Tajemné řece skládal hudbu pro svůj jistě autorský film Clint Eastwood, a zbývá jen na tuto adresu filmové a hudební složky říci, že ve filmu velice jednoduchý motiv vybrnkávání funguje na 100% a má ten správný účinek, který tvůrce jistě zamýšlel, ale na samotný poslech se jedná o primitivní snobárnu. 

Zdali bych měl vyjádřit svůj subjektivní názor a rozčístnout, ke kterému snímku se stavím víc a je mi bližší, i když to tak z předchozích řádků možná přes jistou kritiku nevypadalo, je to bezpochyby geniální Letec, u nějž mě opravdu mrzí to, že Scorsese a ani Leonardo nedostali Oscara, protože u obou se zatím jedná o jejich nejlepší film v kariéře a vypadá to bohužel tak, že se božský Marty zařadí mezi takové filmaře jako je Kubrick a Dicaprio mezi herce zaškatlukované jako "hezounky, kteří neumí hrát". Bohužel. Měl-li bych určit jen jeden film, který překoná svou dobu a člověk si na něj vzpomene i za další půlstoletí, byl by jím opět jednoznačně Letec, který by posloužil na filmových školách jako vynikající pomůcka a ukázka toho, kam to až hollywoodský systém dnešní doby dotáhl a ukázat na něm demonstrativně to, že budoucnost sice leží v ohlížení do minulosti a poučování se z ní, ale je nutné to zpracovat pro novou dobu a novější publikum dostatečně stravitelně, že digitální technologie nenahradí živé a zdatné herce a hlavně v tomhle případě to, že ať je v Million Dollar Baby ran sebevíc a Eastwood si třeba záměrně trapně pronáší "Tvrdost nestačí", ale to, že je Letec natočen z lásky k filmům a jejich velké znalosti, stejně jako to, že pocity, které jsem u něj zažíval, nemají daleko od extatického vzrušení a nadšení, nemohu jinak, než Letci přiřknout maximální hodnocení a příkladově dát Million Dollar Baby o jeden bodík méně v celkovém součtu na konci recenze v závěrečném hodnocení.

"This is the way of the future… Way of the future, way of the future, way of the future…"

VZLETNÁ DVD: Překvapivě pro MagicBox vychází pro půjčovny jednodisková a do prodeje dvou disková verze, každopádně se zde nejedná o případ, kdy by se Magic kasal tím, jak dokáže na rozdíl od zbytku světa přijít s bonusovou náplní, jako tomu bylo třeba u Kill Bill, protože se zde přejímal materiál ze zahraničních, opravdu velice slušně nabitých edic, akorát se přidaly titulky, jenže to nejlepší, komentář, se "zapomněl" otitulkovat (zbytek titulky má, ve filmu je jen jedna nepřesnost co do překladu) a jeden bonus nahrazující jiný je velice kontroverzní, ale k tomu až později.

Na prvním disku je krom komentáře pouze samotný film, čemuž odpovídá i obrazová a zvuková stránka díla, která je jedním slovem dokonalá a nemám k ní žádných výtek, protože obrazová stránka skutečně odpovídá té době, kterou se snaží zdařile napodobit, a po ćas film use zde nevyskytují ani zrna ani špína či nečistoty, jen drobnější zrno na pozadí, které se stejně většinou ztrácí díky velké barevné paletě, která výtečně září a proti černé nelze mít výtek, i když by to chtělo jistě lepší prokreslenost postav.

Vyčítat absenci DTS stopy, ač by se zde opravdu vyjímala, je nesmysl, protože ani v zahraničí se jí nedočkáme, navíc místo poměrně zbytečného originálu ve stereu zde máme český pětikanálový dabing, který se samozřejmě ale nedá rovnat s originálem a výběr hlasu je opravdu silně mimo, což platí hlavně pro nesnesitelně hlasově obsahovou Katherine Hepburnovou, u které to obzvlášť zamrzí, protože si s ní Catte tolik pohrála, s intonací apod. Pokud je v originální zvukové stopě slyšitelné nějaké zploštění či nečistota hudební pásky, je to záměrné a muzika hraje z gramofonu, takže se jedná o tvůrčí záměr, na zbytku už není co vyčítat, protože vás letecké sekvence opravdu vtáhnou a použití surrondových kanálů je skutečně ohromující spolu s majestátným orchestrem a průzračně čistých dialozích.   

Komentář na prvním disku je jako jediný z bonusů naneštěstí neotitulkovaný a to je právě hlavní chyba, protože ten přináší nejvíce informací hlavně o době, ve které se film odehrává, o níž toho na druhém disku bohužel moc neuslyšíme. Sice jsou zde velice zajímavá komentující jména i na jiném postu než tom režisérském, protože si stačí třeba vzít jeho dvorní spolupracovnici a střihačku Thelmu Schoonmakerovou či jenom producenta a režiséra Michaela Manna, ale v komentáři dominuje převážně hlas Martyho, který opravdu ví, o čem mluví, a je velkou potěchou pro filmového fanouška, který má filmy let 30. a 40. nakoukané, poslouchat a všímat si jeho postřehů, i když není tak zapálený jako Tarantino ve svých rozhovorech, ale o to víc zajímavých poznámek a myšlenek přináší, přičemž dojde i na oblíbené anekdoty z natáčení a další perličky, které by si člověk neměl nechat rozhodně ujít. Jediná výtka tak potom padá na to, že komentář nemá - obdobně jako film - ani anglické titulky.

A přesouváme se na druhý disk, který je vybaven na chlup stejně jako disky s Casinem či Mafiány, takže se dočkáme dvou hodin dokumentů a to je všechno, navíc je zde maximálně upoutávka a fotogalerie, ale jedná se o zatím nejlépe vybavený Scorseseho film, navíc s českou titulkovou bezchybnou podporou (narazil jsem jen na diskutabilní čárku), takže za cenu, za kterou je nabízen, rozhodně kupujte nejlepší disk od Scorseseho a nejlepší disk z toho, co od Scorseseho vyšlo.  Jako první bonus se zde nachází klasická upoutávka známá z kin a videokazet, ale v podprůměrné až průměrné obrazové podobě s natvrdo vlepenými titulky, takže se jedná vlastně o bonus edici docela hyzdící. 

Jediná výtka k druhému disku krom absence minutu a půl trvající vystřižené scéně padne na následující materiál, který sice nemají v zahraničí, což je velice ocenitelné, ale asi kvůli němu prý vypadl (druhý) nejlepší dokumentární přídavek na disku, pohled na běžný den DiCapria a Alana Aldy. Skutečně nevím, co si mám myslet o nicneříkajícím balastu, který má skoro půl hodiny(!), kde se jen díváme na natáčení scén bez jakéhokoli komentáře či jen jednoho jediného záběru nebo aspoň toho, abychom slyšeli instrukce pro herce, to, o čem si povídají o přestávkách apod. Škoda toho, zbytečný bonus škodící jinak povedenému bonusovému disku.

Ještě než dojdu k bonusům opravdovým na disku číslo 2, nedá mi to se nezmínit o grafické stránce, kdy obal je velice jednoduchý a velice dobře vyvedený (na rozdíl od tohoto "photoshopového" děsu), je na něm v černobílém provedení hlavní hvězda filmu a v očích - odlesku brýlí - má oblaka v barevném podání, což jen potvrzuje známý fakt, že v jednoduchosti je síla. Ale jednotlivá menu se nevyvedla, sice při nich hraje hezká hudba, ale to je tak všechno, co se o nich dá kloudného říct, protože jsou barevně křiklavá, mají jako podkres scénu z filmu,  ale i tak by se jednalo jen o průměrné a docela zastaralé menu,  které má na můj vkus příliš kýčovité a barvy a hnusný font písma a to platí i o velikosti.

Dokumenty načíná 12minutový film o filmu, který je spíše propagačního rázu a nedává docela žádné informace o filmu samotném, krom tedy několika informací o obsazení, což je velice zajímavé poslouchat, ale pokud přeskočíte tento dokument, nic se nestane a jenom budete spíše ušetřeni promo materiálem ve velké míře než je vkusné. Takže klasický mix scén z filmu, rozhovorů a natáčení, nic, co by bylo nepostradatelná na tak výpravném disku.

Zajímavější jsou rozhodně kratší malé dokumenty o jednotlivých aspektech výroby, ať se jedná o hudbu, vizuální efekty, kostýmy či make-up, vše stojí za zhlédnutí, jen chybí možnost přehrát vše na disku, jako jeden dvouhodinový vyčerpávající materiál. Dokument o vizuálních efektech je delší než samotný film o filmu a mj. i ukáže na příkladu, že všechny triky byly podřízeny příběhu a postavám, tudíž neměly vyčnívat a upoutávat diváka, a některé vás skutečně překvapí tím, kde se nacházejí a na kterých místech. Ve Scorseseho filmech je velice důležitá vypráva, ať již se jedná o Kundun či Casino, vše musí dobově odpovídat a na to má Marty svého stálého spolupracovníka Dante Ferrettiho, jenž s ním právě spolupracoval na Casinu a Kundun. Celkově se jedná o příjemnou šestiminutovku. Materiál o kostýmech je nejkratší, což opravdu překvapí, ale i přes poměrně malou stopáž, mírně přesahující tři minuty, poví velmi mnoho informací a podíváme se i na nějaké nákresy, kterým by slušela jistě samostatná sekce na disku, bohužel tomu tak není. "Filmeček" o make-upu je převážně zajímavý také hlavně tím, že v něm vystupuje z reklam známá Morag Ross, která poví něco o tom, jak líčidla aplikovat a v jaké míře. Opravdové milovníky filmové hudby jistě potěší sedmiminutový pohled na skládání hudby pro film, v němž popovídá Howard Shore o tom, co mu bylo inspirací a jak přistupoval k projektu jako je Letec. 

Teď už se dostáváme na druhou stránku bonusových materiálů, kde nás čeká to nejzajímavější a najdeme zde hlavní dokumentární materiál, převážně se zaměřující na postavu Howarda Hughse, ať se jedná o dokumentární pořad Role Howarda Hughse v role letectví o jeho vlivech v aviatice v krátkém 14 minutovém pořadu, nebo tři čtvrtě hodiny dlouhém pořadu, nazvaném Howard Hughes: Zázraky moderní doby, který má nepřeberné množství archivních a zajímavých materiálů, vyjmenovávající to všechno, o co se Hughes zasloužil, ať již se jedná o přenos televizního signálu z jednoho na druhý konec světa či řízené raketové střely. Taktéž povedený je dokument-diskuze o obsedantně kompulzivní poruše, nahrávaný 2. dubna roku 2004, jež o délce 14 minut vysvětlí něco o tom, co že to vlastně měl Howard Hughes za nemoc a jak se projevovala, jak se na ni připravoval představitel hlavní role Leonardo DiCaprio a další pikantnosti.  

Velice zajímavé jsou rozhovory, nenacházející se na zahraničních edicích, oznámených akorát na té speciální francouzské s "epesním" obalem, kde se ke svým rolím a také práci s Martym vyjádří všechny hvězdy z filmu vyjma Alana Aldy, poté se dočkáme překvapivě i po skončení rozhovorové "devítiminutovky" dalšího povídání, tentokrát od Scorseseho. Menším posledním dokumentem je jen o nazpívání písně filmu, která zní v baru, a kterou měla na starost rodina Weinwrightova, otec, syn a dcera.

Bonusy uzavírá fotogalerie převážně barevných fotografií z natáčení, představovaných jako slideshow podbarvená dobovou hudbou, o záběrech čítajících 179 fotek, kdy většinou sledujeme Martyho při praći s herci.

"Tought ain´t enough. Tought ain´t enough. Tought ain´t enough. Tought ain´t enough."