|
PREVIEW: ÚČASTNÍCI ZÁJAZDU |
PREVIEW: ÚČASTNÍCI ZÁJAZDU |
Komedie podle románu nejpopulárnějšího současného českého spisovatele Michala Viewegha navazuje na úspěch Románu pro ženy, který se stal nejúspěšnějším filmem loňského roku.
Na dovolenou autobusem k Jadranu vyráží náhodná skupinka cestujících. Najdeme mezi nimi sympatickou Jolanu, její rodiče, jejichž partnerství léty dospělo k stereotypu, šarmantní stárnoucí dámy Helgu a Šarlotu, hvězdou zájezdu je Max, zpěvák a sexy idol, který si chce od erotických dobrodružství odpočinout s kamarády – gayi,. Průvodkyně Pamela, blondýna s růžovými brýlemi se rozhodla „vytvořit z nich správnou partu.“ Oni se však vidí poprvé v životě!
Během cesty a pobytu u moře na všechny čeká řada komických, ale i absurdních situací, v nichž se lidé ukazují odhaleni, a to nejen do plavek. Přátelství, překvapivá setkání, letní milostná vzplanutí i divoké prázdninové vášně se odrážejí v příběhu plném humoru a jemné vieweghovské ironie.
|
|
Mezi Účastníky zájezdu najdeme Jolanu, mladou ženu, která se po letech rozhodla pozvat na dovolenou své rodiče, jejichž manželství se nenachází zrovna v harmonickém stavu. „Jolana je milá, vtipná, zábavná dívka, která snadno navazuje vztahy, ale má trošku problémy se svým vzhledem,“ charakterizuje postavu herečka Anna Polívková. V Účastnících zájezdu jí filmovou matku vytváří držitelka Českého lva Eva Holubová. „Jolanini rodiče, budou jako manželé velmi věrohodní již proto, že je hrajeme my s Bohouškem Kleplem a my už tak trochu manželé jsme,“ tvrdí přesvědčivě Eva Holubová. Otce Jolany, který si „zažívá svou krizi středního věku“ hraje Bohumil Klepl.
Do Chorvatska se zájezdem vyrážejí také dvě kouzelné starší dámy v podání Květy Fialové a Jany Štěpánkové. V těchto postavách se spojuje nostalgie a vzpomínky na mládí s více než střízlivým pohledem na vlastní nesmiřitelně utíkající léta. „Šarlota je taková mírná osůbka, která se pohybuje či spíš vznáší trochu mimo čas a prostor,“ usmívá se Květa Fialová. A Jan Štěpánková dodává: „Helga je poněkud sarkastická dáma, která za ironií skrývá lásku a něhu, s níž se dívá na některé pošetilé nápady své přítelkyně.“
Hvězdou autobusového zájezdu je bezesporu hudebník Max (Ondrej Koval), který výletem řeší tvůrčí krizi i únavu z krátkodobých milostných vztahů. Možná proto si vyrazil s dávnými přáteli, homosexuální dvojicí Ignácem (Jaromír Nosek) a Oskarem. „Oskar je hodný, maminkovský homosexuál, takový mateřský typ, který se pečlivě stará se o svého partnera. Nechce moc vybočovat, nechce na sebe moc upozorňovat,“ popisuje Oskara jeho představitel Adrian Jastraban.
O spokojenost účastníků zájezdu se stará průvodkyně Pamela. „Pamela je velmi krásná, velmi vnadná, ale velmi naivní, takže to místy spadá až k hlouposti,“ říká modelka Jitka Kocurová, která roli Pamely vytváří. „Na to, že je to pětadvacetiletá ženská se chová jako patnáctka. Má nasazené růžové brýle, s nimiž chodí, spí, prostě funguje. S každým mluví jako s malým dítětem a každému se snaží vnutit svou představu o tom, jak je život krásný a když prší, že vlastně prší štěstí. Každému by snesla modré z nebe, nic nevidí negativně, ale zároveň čeká, že se všichni budou chovat podle jejího modelu,“ dodává herečka.
|
|
MICHAL VIEWEGH, SCENÁRISTA, AUTOR LITERÁRNÍ PŘEDLOHY
V současnosti patří k nejúspěšnějším českým spisovatelům (mj. knihy Povídky o manželství a sexu, Účastníci zájezdu, Román pro ženy, Zapisovatelé otcovské lásky, Báječná léta s Klausem, Případ nevěrné Kláry, Vybíjená). Podle jeho stejnojmenných bestsellerů vznikly divácky mimořádně úspěšné filmy Báječná léta pod psa (r. PetrNikolaev, 1997), Výchova dívek v Čechách (r. Petr Koliha, 1997) a především Román pro ženy (r. Filip Renč, 2005). Film Báječná léta pod psa byl nejnavštěvovanějším českým filmem roku 1997. Román pro ženy doposud vidělo přes 550 tisíc diváků. Film získal Českého lva pro divácky nejúspěšnější snímek roku 2005. Nyní se připravuje další film podle románu a scénáře Michala Viewegha Případ nevěrné Kláry.
JIŘÍ VEJDĚLEK, REŽISÉR
Filmem Účastníci zájezdu vstupuje do celovečerní hrané tvorby režisér Jiří Vejdělek. Absolvent režie na pražské FAMU patří k nejvýraznějším osobnostem mladší režisérské generace. Jeho snímky získaly řadu cen na prestižních studentských festivalech. Jako režisér patřil k strůjcům úspěchu tří řad televizního seriálu Redakce. Jiří Vejdělek byl nominován na televizní cenu Elsa 2005 v kategorii režie. Rozhovor s Jiřím Vejdělkem:
Adaptace Románu pro ženy se stala vloni divácky nejúspěšnějším filmem. Od počátku se od vás čekalo, že natočíte hit. Jak se debutuje s tímhle tlakem v zádech?
Bylo dané, že by to měl být divácký hit. Já jsem se tím zase nedal stresovat do té míry, abych se tím řídil, spíš jsem vsadil na trošku riskantní věc. Věřím, že diváci přijdou a nechci jim nabídnout něco zcela jednoduchého. Účastníci zájezdu jsou komedií, ale jsou v nich i dojemná místa. A takhle jsem si ten film od začátku představoval. Vím, že divácký úspěch je v tomto případě takřka povinný. Pokud to tak nebude, je zjevné, že to je moje vina. Michal Viewegh je jistota, pokazit to mohu jen já.
Jak probíhalo obsazování?
Když jsem knihu četl, přemýšlel jsem spíš nad tím, jak to udělat, než abych si dosazoval do postav konkrétní herce. S jedinou výjimkou a tou byla Květa Fialová. U té bych těžko představu měnil. Obsazování bylo složité v čase. Vyblokovat herce v nejhorším termínu, na podzim, kdy všichni zkouší v divadle a ještě je tahat na natáčení do ciziny, to byl velký problém. Další byl – namíchat herecké obsazení tak, aby tam byly známé tváře v trochu jiných rolích, než je diváci čekají a pak naopak tváře, které ještě možná teď tolik známé nejsou, ale věřím, že při jejich kvalitách budou. A tohle aby hrálo jako orchestr. A pak jsme si dovolili takové legrácky, jako že jsme do rolí řidičů Karla a Karla obsadili pány Krobota a Lišku a dnes máme hvězdy Českých lvů.
|
|
Všichni herci si vás i celé natáčení moc chválí. Jak to s nimi děláte?
No tak teď se červenám. Jsem moc rád, že jsou spokojení. To byla totiž jedna z věcí, která mě na té látce lákala. Byla velká režijní výzva, že v příběhu je spousta postav napříč generacemi. Lákalo mě vést spektrum herců od nejmenších dětí až po dámy jako jsou Jana Štěpánková s Květou Fialovou. A jak to dělám? Možná to dělají dobře oni se mnou a pak jsou spokojení, protože mě dostali, kam chtěli.
A to jste je týral, když jste je hnal do vody ve dvou stupních nad nulou?
Co ve dvou stupních, ráno na teploměr produkce dýchala, aby se herci neděsili, že je mínus. Aby do té vody vůbec vlezli. Já vím, že jsem je týral, ale my jsme museli i při špatném počasí natočit dobrý film, protože já pak nechci chodit před plátno a vysvětlovat lidem, že bylo ošklivo. Věřím, že herci budou nakonec na své výkony pyšní a pak snad zapomenou na to, jak jsem je trápil v ledové vodě.
Oblíbená otázka: nejnáročnější scéna?
Některé scény byly náročné technicky. Teď když mám jet někam autobusem, mám trošku fobii. Narvat si plný autobus herců a techniky, to bylo něco. Kolikrát jsme se řítili po dálnici a já se díval, jestli jsme na motorestu nezapomněli řidiče. Autobus řve sám o sobě, kolem štáb a vy říkáte hercům: ne, ne dělejte to křehčeji, citlivěji. Já mám rád, když je štáb oddělen od herců, když se k hercům nedostávají emoce té strašné „bitky“ kolem natáčení.To ale v autobuse jde velmi těžko, tam jsme byli jako sardinky. Zvukař stojí herci za krkem, kamera je na něj nalepená, já jim dýchám za krk, že jim vlajou vlasy… Pak byly pro mě režijně náročné intimní obrazy, které měly vyvážit komediální pasáže. Včetně milostné scény, samozřejmě. Stěžejní scénu mezi Aničkou Polívkovou a Martinem Pechlátem jsme měli úplně na konci natáčení. Většina těch scén, které mohly výrazně určit celek filmu, se sešla až na konci natáčení. To jsem musel hodně hlídat. Po celém tom úmorném natáčení už všichni cítí: jsme v cílové rovině, už vidí tu cílovou pásku… Ale právě s těmi klíčovými scénami jsem hodně spokojený.
